O tom, že si partneři v období rozchodů kontrolují sms zprávy, slyším tak často, že to ani nekomentuji. V prvé řadě nejde o to, zda je to morální či nemorální, ale především o to, zda je to ovladatelné či neovladatelné chování.
Průběh je zpravidla následující. Jeden z partnerů zpravidla začíná tušit, že se s druhým něco děje. Začne mít podezření z nevěry. V tomto okamžiku se v jeho hlavě zrodí fantazijní postava milence či milenky. Ta slouží jako model, který vysvětluje “všechno to divné chování” – zvětšený odstup, citový chlad ap. Tento fantazijní milenec je vyvoláván vždy, když se dotyčnému ouvej.
Například je úterý odpoledne. V práci postupně všichni odpadávají do svých kanceláří a začíná být klid. Unavené ženě začíná být smutno, tak si vybaví svého muže a začne přemýšlet, proč je tak divný. V této chvíli její hlava vyrobí i představu milenky, která si právě slastně užívá všeho, po čem tato frustrovaná manželka v daný okamžik touží. Tato sekvence je vždy stejná – frustrace, snění o mužovi a hned v zápětí snění o jeho milence.
Kdyby vám umíral milovaný partner, tak asi uděláte cokoli, abyste ho získali zpět. Když vám stejný partner uniká, tak byste alespoň rádi věděli, co se děje. Je šílené pozorovat, jak vám odchází před očima a žít v nekončící nejistotě. Je vcelku jedno, jestli vám ho bere rakovina nebo milenka. Výsledek je stejný...
Vžijte se do této tenze a pochopíte, že nějaké “listovní tajemství” jde stranou. Kromě toho se okolo rozchodů dějí ještě důmyslnější včelí tance. Navrhovatel rozchodu už nějakou dobu sní o tom, že by raději odešel k milenci či milence. Bohužel kdykoli si představí “šílenou reakci” svého protějšku, tak nemá dost sil, aby mu to na férovku oznámil. Inu, jak to nakonec udělá?
Napřed sice mobil s smskami úzkostně střežil. Zprávy mazal, ale teď začíná být stále více neopatrný. Dříve ostře sledovaný mobil najednou leží jen tak pohozen na kanapi – přímo volá k nahlédnutí... Kdo by odolal? Tak se obránce vztahu koukne, pak se na dva dny zhroutí. Scény, které následují, jsou právě tou energií, která chyběla navrhovateli rozchodu. Zoufalé akce obránce, které měly vztah zachránit, mají právě opačný efekt. Katapultují navrhovatele rozchodu z bytu a díky společnému soustředěnému úsilí se rozchod roztočí na plné obrátky.
Toto je jediný pádný argument, který pro partnery mám, aby nenahlíželi svým protějškům do mobilů či emailů. Ano, dělají to proto, aby jim to pomohlo, aby zachránili společný vztah, ale fakticky to má právě opačný efekt. Rozchod to jen urychlí. Jenže říkejte tato teoretická moudra třiadvacetiletým lidem, když i padesátníci mají problém udržet své emoce na uzdě.
Z hlediska partnerských interakcí není případ Petra Kolduse až tak vyjímečný. Jeho výjímečnost spočívá v jeho medializaci. Na druhou stranu ztotožňuji se s názory svých kolegů - mělo by se dávat najevo těmto lidem, že do mobilů a emailů se lézt nemá, že je to neslušné, a jak dodávají zkušenosti jiných, též i nefunkční. Nevidím žádný problém, kdyby soud v tomto případě uložil pokutu, podmínku či veřejně prospěšné práce. Od soudů očekáváme, že budou lidem jasně dávat najevo, co je dobré a co je špatné chování. Nemusí hned každého zavřít až zčerná.
článek z 8.8. 2007
Horní Vltavice - Takové obvinění v Česku snad ještě nepadlo. Třiadvacetiletému
Petru Koldusovi z jihočeské Horní Vltavice hrozí v nejhorším případě až půl
roku vězení. Důvod? Četl esemesky z mobilního telefonu své přítelkyně a
přeposílal si je na svůj.
Policisté ho za to obvinili z “úmyslného porušení tajemství zprávy podané
telefonem”.
Vztah Petra Kolduse a jeho šestadvacetileté přítelkyně Magdalény připomínal v
poslední době “italské manželství” plné hádek a konfliktů. Několikrát se
rozešli a znovu dali dohromady. Všechno vyvrcholilo v polovině července. Koldus večer
přišel do Magdalénina bytu a sebral tam její mobilní telefon. “Ona se mu ho
snažila vytrhnout z ruky, ale přetlačil ji a utekl z bytu. Hodinu si pak četl a
přeposílal její esemesky na svůj mobil,” řekl mluvčí prachatických policistů
Jaroslav Pangl: Kolduse proto obvinili z porušování domovní svobody a z porušení
tajemství “zprávy podávané telefonem”. Trest za takové počínání je stejný
jako za porušení listovního tajemství. Až šest měsíců ve vězení.
Petr Koldus včera MF DNES řekl, že si neumí vysvětlit, z čeho je obviněn. “Nechci
k tomu nic říkat, neviděl jsem policejní protokol, co vypověděla přítelkyně, ale
rozhodně jsem se k ní nevloupal. Nechápu to,” řekl. Magdalénu se včera nepodařilo
sehnat ani na mobilním telefonu. Pracuje v Německu a vrací se jen na víkendy.
Právníci oslovení MF DNES se ještě s podobným případem nesetkali a nedokážou
odhadnout, jaký trest nakonec Koldus dostane.
Manželský poradce Petr Šmolka by potrestání neoprávněného čtení cizích esemesek
uvítal. “Kdyby takový člověk dostal třeba pokutu, bylo by to dobře. V dnešní
době se řada nevěr prozradí právě tím, že si podezíravý partner přečte
esemesky toho druhého. A často to zbytečně dělá nepokoje v manželství.”
Hrozí tedy trest každému, kdo si přečte esemesky svého partnera?
Právníci o tom nejsou příliš přesvědčeni. “S něčím takovým jsem se ještě
nesetkal a řekl bych, že policie je papežštější než papež. Kdyby se jednalo
třeba o sekretářku, která si přečte * paragraf intimní esemesky politika, tak by se
o stíhání dalo uvažovat, ale v případě partnerů mi to přijde absurdní,” myslí
si právník Narcis Tomášek.
Podle něj takové neshody mezi partnery nepatří na policii ani před soud.
“Příbuzenský vztah snižuje společenskou nebezpečnost. Kdybych byl soudce a dostal
se ke mně takový případ, ptal bych se státního zástupce, proč dotyčným
nedoporučil vyřešit si záležitost doma,” dodává. Právník Josef Lžičař
říká, že přečtení cizí korespondence – ať už se jedná o klasický dopis,
e-mail nebo esemesku – je podle zákona trestné jen za předpokladu, že si ji
“zvědavec” přečte dříve než oprávněný adresát. “Když se někdo probírá
již přečtenými esemeskami, můžeme to považovat za amorální, ale takové jednání
není trestné,” vysvětluje Lžičař.
Pravděpodobnost, že by se soudce v těchto případech rozhodl poslat provinilce za
mříže, je i podle něj nízká.
“Mám spíš pocit, že dotyčnému muži chce policie tímto způsobem dát najevo, aby
se zklidnil, zvlášť jestli se jedná o nějakou známou firmu, než že by ho chtěli
policisté hnát k soudu,” uvažuje Lžičař.
Právník je svým vysvětlením možná docela blízko k pravdě, policisté totiž
mladého muže “velmi dobře znají”.