Je mi 35 let a s touto zákeřnou nemocí jsem onemocněla před 14 lety. Na partnery jsem neměla štěstí, protože jsem popravdě říkala, co mám za nemoc, a to byl kámen úrazu. V srpnu 2006 jsem se seznámila na inzerát s Petrem. Z mé strany to byla láska na první pohled, a z jeho strany to vypadalo také nadějně. Byl milý a dovedl vyplnit mou samotu a nevadilo mu, že mám takovou zrádnou nemoc. Měsíc po naší známosti mne pozval na dovolenou na Slovensko do termálních lázní. Byla jsem šťastná, protože to pro mne ještě nikdo neudělal. Bylo to tam nádherné, a proto jsme v květnu 2007 jeli znova. Pořád jsem si namlouvala,že mne má rád. Hned na první schůzce mne řek, že je rozvedený a má dvě dcery. V říjnu 2006 jsem je poznala. A i jeho první ženu. Hned jsme si padly do oka a staly se z nás přitelkyně a s dětmi kamarádi. Holky mne začaly říkat maceško pro člověka, který nemůže mít děti je to něco, co nejde ani popsat, ale u srdíčka to zahřeje. Můj partner stále nechápal, jak se cítí žena, která nemůže mít děti. Říkával: "Ty toho naděláš, takových žen je." Měl sice pravdu "ale podpořit mě neuměl, jen mne vždy seřval: "Ty toho naděláš." a více se mnou o tom odmítal bavit. Po dvou měsících naší známosti jsem si uvědomila, že má velmi kladný vztah k alkoholu.začal domu chodit pod napilý a byl to úplně jiný člověk než, kterého jsem poznala. Byl zlý, sobecký, který dovedl mě jen psychicky týrat a hlavně urážet mou rodinu. Mezi námi propukali častější hádky, které bolely. Petr dodnes, podle mne neví co je rs, protože jinak by se, takto nechoval. Jeho žena byla delší dobu nemocná a lékaři si s tím nevěděli rady, co je příčina. Tak jsem doma slýchávala, čím dál častěji: "Ona je chudák a co bude dělat?" Když mne něco bylo, tak to bylo v pořádku, nikdy se mne neptal jak mi je nepotřebuješ něco a to.on si myslel si,že rs je o zapomínání, a když jsem na něco zapomněla tak jsem hned slyšela,vždyť máš na to důchod. Jenže do teď nepochopil, že stresy mi k mé nemoci zdravotně nepřidají. Moc mne to od něho bolelo, protože jsem ho milovala, jenže nevím, jak ten vztah ukončit. Možná mám strach ze samoty, ale vím, že je to člověk, který se o mne nepostará, když se se mnou něco stane. Spíše se postará o svoji bývalou ženu. Je to logické, vždyť s ní má dvě dcery. Mne je jen líto, že tu povinnost cítí k ní a ne ke mne. Asi je se mnou jen, aby nebyl sám a měl u mne zázemí, kdo ví. Sám mi říkal, jak na svou bývalou ženu žárli. Nechce ani, aby si někoho našla,a pokud si někoho najde, tak ho zabije.
Když jsem se ho zeptala, jestli by mu to vadilo u mě, tak prý na mně nežárlí. Můžu si dělat, co chci, jsem přeci svobodný člověka. To říká člověk, který mně má údajně rád. Také.je impulsivní, dovede se naštvat maličkosti a nejvíc, když mu řeknu svůj názor na jeho vztah s bývalou ženou a to, že .je alkoholik. Tak praští dveřma a odejde .druhý den se vrátí, že jsi jde pro své věci. Zbalí se a odejde další den si.je opět přiveze, jako by se nic nestalo, a to se opakuje pořád dokola a dokola. Co je to za člověka a proč se seznamuje na inzerát, když nemá vyřešenou minulost.a trápí tak sebe, ale mě. Má to smysl být s takovým člověkem????? Odpověď znám, ale chtěla bych zažít pohodový vztah plný lásky. Snad se mi to podaří a najdu někoho, kdo mě bude milovat celou duší a bude mi oporou, jako já jemu.
S pozdravem Vaše čtenářka
N.N.
Ani se nedivím, že se ve svém příběhu čtenářka neorientuje, vždyť se jedná o dvě promíchané diagnosy. První je roztroušená sklerosa (RS). Ta, zejména v prvních stádiích, patří mezi tzv. neviditelná postižení. To jsou postižení, která ovlivňují prožívání člověka, ale jeho okolí o nich neví, nebo je, jako v případě čtenářky, nechápe. K těmto postižením zde patří i související nemožnost mít vlastní děti. Každý postižený sní o tom, co by bylo, kdyby byl zdravý, a má sklon svá životní selhání připisovat na vrub nemoci. Tento sklon brát nemoc jako universální vysvětlení nacházíme i u čtenářky: "Na partnery jsem neměla štěstí, protože jsem popravdě říkala, co mám za nemoc, a to byl kámen úrazu." Když mám jiné klienty s RS připomínám jim jednoduchou poučku: "Nebojte se říkat svým partnerům na rovinu, že máte RS. Dokud na Vás nebudou zřetelné známky této choroby, tak si stejně nedokáží představit, co tato nemoc znamená v praxi. Budou to brát jako něco teoretického, co nemá vztah k jejich životům." To je i případ čtenářčina stávajícího partnera, Petra - jejich vztah se nerozpadá kvůli RS, ale řadě jiných důvodů, zejména kvůli distribuci viny.
Petra totiž vystihuje báseň Jaroslava Vrchlického: Za trochu lásky šel bych světa kraj. I on by se rozdal pro zářící oči ženy. To se mu bohužel daří pouze na začátku vztahu, tak první tři měsíce: "Měsíc po naší známosti mě pozval na dovolenou na Slovensko do termálních lázní. Byla jsem šťastná, protože to pro mě ještě nikdo neudělal." Tito muži však mají jednu zrádnou slabost - neumějí říci ne. Jejich ženy pak neutuší, že je přetěžují úkoly a požadavky. Říkají si: "Když mohl být na začátku tak okouzlující, proč to nejde furt? Proč mi najednou nerozumí? Prostě se přetvařoval." Ale Petr se nepřetvařoval, jen přepínal. Jednou zjistí, že jeho žena je bezedná studna, která pohltí vše, co jí dá, a furt je jí to málo, a navíc, že její zářící oči pohasly. V té chvíli jej přepadne pocit marnosti, stáhne se a uzavře do sebe. Jeho žena má pak pocit vyhnání z ráje a rozčarování. Přitvrdí výtky a to v něm ještě utvrdí pocit špatnosti a selhání. Z toho zná jen jedinou cestu - najít zářící oči jiné ženy, kterým by mohl přinést modré z nebe. Tou po jeho první ženě byla právě čtenářka a začarovaný kruh se opakuje. Fakt, že si čtenářka rozumí s Petrovou první ženou, nasvědčuje, že obě byly vybrány stejným mechanismem - kvůli zářícím očím.
Kromě těchto dvou základních diagnos - RS a distribuci viny, můžeme tušit další zdroje začarovaných kruhů, zejména zdegenerovanou komunikaci. Ona chce říci něco jako: "Petře, pomoc!" ale Petr slyší: "Jsi líný, zlý pokrytec, který mi jen ubližuje." Výsledkem těchto zmatků jsou jen dlouhé řetězce vzájemných zranění a chaos, ve kterém se ani jeden nevyznají.