Drby nemají příliš dobrou pověst. Hledí se na ně buď jako na šíření pomluv či nactiutrhání. Ale pro mě osobně bylo zajímavým zjištěním, že Kristus nikdy nekritizoval drbání. Jen varoval před tajnůstkářstvím: "Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat se střech." Drbání totiž představuje velmi efektivní nástroj sdílení užitečných informací v rámci celého společenství. Řada výzkumů ukazuje, že jedním z nejsilnějších nástrojů lidské evoluce je nápodoba. Když biologové vychovávali pospolu opičí a lidské mládě, zjistili, že narozdíl od opičátka je mistr v nápodobě právě lidské dítě. Zjištěním výzkumu bylo, že ne opice se opičila, ale překvapivě se nejvíce opičilo dítě. Biologové proto raději ukončili experiment, aby jim z dítěte nakonec nevyrostla opice.
Přiložený graf ukazuje, jak narůstá společenská poptávka při různé dostupnosti určité vymoženosti (na ose x je procento neuspokojené populace a na ose y síla společenské poptávky). Tou vymožeností může být mobil, knihtisk nebo třeba způsob nošení či přebalování dítěte. Všimněte si, že tento tlak začíná rychle sílit v okamžiku, když se objeví první lidi, kteří dosáhli cíle. V tomto zlomovém bodě se najednou objeví touha: "Když to může mít Karel, proč ne já? Copak jsem jakkoli horší?!" Největší poptávka je pak vždy, když danou vymoženost má 30 % populace a naopak nemá 70 % populace.
Této nápodobě vděčíme za pokrok. Když se ve společnosti objeví něco nového a užitečného, tak se tato nová věc bleskově rozšíří po celém světě. Všichni pamatujeme bleskový nástup mobilů či počítačů, ale stejně tak se rozšířil na sklonku rakousko uherského mocnářství klavír. Každá lepší měšťanská rodina se chlubila domácími koncerty. Podobně ve středověku se takto rychle rozšířil pluh, duběnkový inkoust či chomout, který na rozdíl od pouhých popruhů koně při tahu nedusil či později knihtisk.
Pěstounské rodiny mají jedno velké kouzlo. Na rozdíl od adoptivních rodičů jsou schopné se scházet, vytvářet sdružení. Tuto schopnost jim propůjčuje drobný rozdíl. Pěstounští rodiče na rozdíl od adoptivních rodičů zpravidla netrpí dlouhodobou nechtěnou neplodností, a tak mívají kromě svěřených i vlastní děti. Protože je nesužuje tento komplex méněcennosti, neočekávají od pěstounství, že díky němu budou moci konečně na zapomenout na tu černou můru, na to období svého života, kdy si bez dětí mezi ostatními připadali méněcenní jako černé ovce. Je to právě tajnůstkaření adoptivních rodin, které vedlo již k mnoha selháním.
Jsou to právě tato setkání, která urychlují vzájemné okoukávání a rozšiřování užitečných zkušeností. Ať sdílení životních příběhů bez velké vědy, nebo naopak průvodní přednášky, které představují teoretickou přípravu - to vše zvyšuje rodičovské kompetence pěstounů, jejich připravenost na kuriózní problémy, které se v náhradní rodinné péči občas vyskytují a o jejichž existenci normální rodiče nemají ani tušení. Proto mi nezbývá Vás jen pozvat a pobídnout: Nebojte se drbat a opičit se, protože to je jedna z našich nejsilnějších předností za poslední dva milióny let naší evoluce.
V jednom bychom se však opičit neměli a to v koukání na televizi. Za První republiky existovalo v Čechách okolo 60 000 různých spolků a sdružení. Když se člověk po celém dni cítil jaksi nevytížený a nevěděl, co s načatým večerem, nekoukal do bedny, ani do zdi, ale prostě se zvedl a šel do nějakého spolku - baráčníků, Sokola či katolického Orla, politické strany či klubu, Devětsilu nebo do prachobyčejné hospody. Když přišla všeobjímající bedna, začali ji lidé zneužívat, aby jim zaplácla ten pocit samoty, který doma pociťují. Lidé to i nepokrytě přiznávají, že mají televizi puštěnou jen jako kulisu, že se na ni ani pořádně nedívají. To ale není pravý účel televize, ale to opravdu je zneužití televize, protože takto se televize stala tou nejúčinnější "antikoncepcí" společenských vztahů. Všechny spolky, politické strany, církve i kluby dnes zmírají na úbytě. Lidé sedí doma sami a bedna jim vytváří falešnou iluzi společenství. Používat televizi jako náhradu společenských vztahů je stejné jako žvýkat nevýživnou slámu, abychom zaplácli pocity hladu. Máte-li na výběr jděte raději do nějakého toho spolku či sdružení pěstounských rodin. Když se díváte na televizi, tak vždy jen tak soustředěně, jako byste naslouchali svému známému.