PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2013
Někdy za dob Karla Čapka se překlápěl starší kult vousatého stáří v současný kult nekončícího mládí, kdy ženy ve středním věku si vytrhávají bílé vlasy a muži obcházejí hřbitov velkým obloukem. Karel Čapek by se jistě nestačil divit, kam tento trend zašel. Paradoxně naše populace nemládne, ale stárne. Lidé sice nahlas prohlašují, že rozchodně chtějí děti, ale fakticky je nemají. Naše společnost vymírá tempem 30 % populace na jednu generaci žen. Nikdo to sice neřekl nahlas, ale vymírání se stalo naším koníčkem. Snad právě pro tuto schizofrenii, když se podíváte na hospice a zejména na léčebny dlouhodobě nemocných, tak ty rozhodně nevypadají jako místo, kde by se lidem hezky žilo, natož umíralo. Devět z deseti lidí si přeje umřít doma v kruhu své rodiny, ale realita je opačná. Devět z deseti lidí nakonec umírá v nějakém ústavu či zařízení s pocitem, že už jsou tu jenom na obtíž.
Politiky tento trend nezajímá, již skoro rok mají zjevně jiné starosti, ani před tím to nebylo o moc lepší. Víc nás zajímají běžkařské dráhy v nížinách a olympijské hry v Praze než úroveň domovů důchodců v místním městě. Proto zdá se, že moje generace zřejmě prokoučuje možnost nastavit si poslední roky a dny svého života tak, aby byly alespoň trochu příjemné. Začíná ve mně dřímat předtucha, že umírat budu asi na kladině.
Jak má laik poznat, které zařízení je pro seniory vhodné? Kolik metrů čtverečních připadá na jednoho penzistu či jak velkou má úhlopříčku televize ve společenské místnosti? Vycházejte vždy z potřeb starých lidí. Ty především touží po kontaktu s vlastní rodinou, mají rádi malé děti a nemají rádi stres. Tedy dobré zařízení pro seniory bývá v sousedství třeba se školkou, se kterou sdílí jednu společenskou místnost, kde si mohou tyto dvě generace každodenně potkávat, pokud chtějí. Kde se přílišnými pravidly a zákazy nesvazují návštěvy rodinných příslušníků. Zařízení, kde je možné umístit starého člověka třeba jen na pár dnů, či ta, která poskytují pomoc přímo v domácnosti starého člověka. V neposlední řadě i ta zařízení, která dbají nejen na to, aby staří lidé byli čistí a nakrmení, ale umožňuje jim i žít společenským životem.
Jako Vlachovobřeský rodák jsem ale hrdý na to, že zrovna Prachatice jsou městem, které na úroveň života seniorů dbá a pravidelně pořádá akce Místo přátelské rodině, kde organizace pro seniory rozhodně nejsou opomíjeny.