„Chlapa si otestujete během dvou let,“

říká psycholog Jeroným Klimeš

Perex: O vztah musíte pečovat – aspoň jako o auto.

Jeroným Klimeš se problematikou vztahů zabývá řadu let. Za tu dobu už zjistil, co je pro ně důležité, jakých pravidel je třeba se držet. Vztah s mírnou nadsázkou připodobňuje k autu – to opečováváme, ale se vztahem si už takové starosti neděláme. Spoléháme, že bude fungovat sám od sebe. Na nesprávný odhad pak doplácíme – odcizením, nevěrou, rozvodem.

Proč je těžké dobře si vybrat?

„Partnerská volba patří mezi jedny z nejchybovějších. Vybrat si auto, zaměstnání nebo dům je též vážné rozhodnutí, ale neděláme přitom takové chyby jako při výběru partnera. Například při výběru sledujeme tak tři vlastnosti partnera a všechno ostatní necháme na náhodě. Nebo si vybíráme podle kritérií, která nejsou pro manželství důležitá. Žena v poradně žehrá na manžela, tak mě zajímá, jak k němu přišla, podle jakého klíče si ho vybrala, když spolu začínali chodit? Klientka odpoví: „Hezky se mi s ním povídalo.“ "No ale to si s ním můžete povídat pořád?" namítám. Ona: „To ano, ale co to ostatní?!“

Zamilovaní ale pravidla neřeší, ne?

„Bohužel. Zamilovanost nám jednak dává růžové brýle, ale i naše protějšky se nepřirozeně snaží. Nikdo ale nevydrží stát tři měsíce na špičkách, nakonec se stejně projeví, co je v něm. Proto by v prvních třech měsících vztahu lidé neměli mít svatbu, ani počít dítě. Evoluce sice zamilovanost právě přeurčila k plození dětí, ale z pohledu psychologa je to sázka do loterie. Uděláme dobře, když rozhodnutí oddálíme.“

Jak dlouho tedy čekat?

„Ve zralém věku, ne déle než dva roky. Po dvou letech je naprosto jasno. Vlastnosti, které u partnera znám, bude mít pravděpodobně až do smrti. Co mi na něm vadí, mi taky pravděpodobně bude vadit až do smrti. A co se mi na něm líbí, se mi taky pravděpodobně bude líbit až do smrti. Na tom se až na vyjímky moc nezmění. Po dvou letech už nečekejte, že se dozvíte nějakou závratně novou informaci. Ta už nepřijde. Na řadě je udělat rozhodnutí: vezmu – nevezmu. Nemá smysl druhého dál testovat.“

Ničím už tedy nepřekvapí?

„Je pravda, že v extrémních situacích se lidé chovají někdy tak, jak to ten druhý neočekává. Život se ale skládá ze dnů všedních a ještě všednějších. My nepotřebujeme vědět, jestli ten druhý bude umět zabít medvěda či setřást STBáky, ale jak funguje v obyčejném životě, jestli je orientovaný na rodinu, jakou má ochotu k oběti, jak si dokáže odpírat.“

Záleží taky na věku?

„Podle mých statistik nejdéle trvaly vztahy, které začaly okolo dvaceti.“

A když si někdo vybere špatně?

„Každý máme náklonnost k určitým typům. To je jakýsi kompas, pomocí kterého si hledáme partnera. Pokud vám váš vnitřní kompas ukazuje správně, není těžké se podle něho orientovat. Kouknete, kde je sever, a jdete tam, kam potřebujete. Takoví lidé to mají jednoduché. V  pětadvaceti potkají někoho, o kom jim srdce řekne, že je to ten pravý. Oni zajásají, skočí po něm – a bingo - on to je ten pravý, a tak spolu mají plno dětí. Pokud nedělají zbytečné hlouposti, tak jim ta volba vydrží celý život.

Průšvih ale je, když váš kompas ukazuje špatně. To se vám pak systematicky líbí nepoužitelní partneři – třeba okázalí frajeři, hezouni a slizouni, kteří se ve společnosti předvádí, alkoholici, donchuáni. To je smrťák. Ale taková žena to má těžké, i když se přemůže a vybere si jiný typ - třeba naprosto normálního chlapa. Prostě jí nesedí, má pocit, že k němu nic necítí, že vztah nemá jiskru... Proto většinou ani netuší, že kolem ní šlo štěstí. Odmítá i sebelepší lék, protože jí prostě nechutná...“

Jaký výběr je ještě špatný?

„Když si žena vybírá chlapa tak, že ho přebere jiné. Takhle jich můžete získat spoustu, ale všichni mají jednu vlastnost - jsou to ti, které je možné odloudit - přes postel, pomocí sexu. Pak musí žena počítat, že stejný trik s jejím mužem dokáže udělat mnohá jiná a pravděpodobně taky udělá. V takových případech pak nemá moc smysl útočit na milenku. To je stejně bláhová ženská jako ona. Problém většinou bývá v chlapovi, ale ten je pravděpodobně neopravitelný.“

Co když vyberu dobře a přesto to nedopadne?

„Tak jako každé auto potřebuje nějaký servis a péči, potřebuje ho i vztah. Jenže lidi mají pocit, že když jednou nasedli, že to pojede samo. Nebo že nic nestane, když za jízdy trhnou volantem. Vezměte si třeba ženu, která je dominantní, ovládá rodinu. Dlouhá léta to funguje, pak se z paneláku odstěhují do vily a ona mu po dvaceti letech s úlevou řekne: jdi spát do pracovny, chrápeš. On tam leží měsíc, dva, tři, čtyři, a ona pak s hrůzou zjistí, že má milenku. Proč? Protože je praktický vdovec. Jestliže je vztah na něco nastavený, tak nemůžu mirnix tyrnix náhle změnit směr.

Běžnou chybou bývá oddalování rodiny nad pátý či šestý rok vztahu. Podobně se vyplatí si ověřit, zda náš protějšek nemá dva módy chování - jeden neuvěřitelně milý pro veřejnost a druhý neuvěřitelně sprostý pro své blízké. To nepoznáte podle toho, jak se on, celý zamilovaný chová k Vám, ale především podle toho, jak se chová k druhým lidem - v tramvaji, ke své mámě, babičce, podřízeným. Pokud je hulvát k jiným lidem, dočkejte času jako husa klasu, bude jistě stejně hnusný i na vás. Je to jen otázka času.

Myslíte si, že je pak lepší se rozvést?

Těžko říci. Toto jsou klasické poruchy výběru, ale rozvodovost je 50procentní. To většinou nebývají lidi, kteří se k sobě nehodí. Naopak. Je to jako u autohavárií. Těch je taky spousta, a přesto většina z nich není kvůli špatném technickém stavu vozidla. Lidi nedělají nehody kvůli tomu, že mají porouchaná auta, ale že s auty v nejlepším technickém stavu jezdí jako prasata. A ze stejných důvodů se rozvádějí – ne že se k sobě nehodí. Prostě tropí hlouposti.“

DOTAZY

„Proč opustil i mne?“

Skoro dva roky jsem měla přítele, který se rozváděl. Prožila jsem s ním všechny hrůzy rozvodu, jenže ten týden, kdy dostal stvrzený rozsudek od soudu, za mnou přišel a řekl mi, že by teď byl raději sám a rozešel se se mnou. Proč to udělal po tom všem, co jsem s ním vydržela?

Dáša, Blatnice

„Možná si to Váš partner neuvědomoval, ale vy jste byla pokračováním jeho manželky. Když skončil jeho vztah s manželkou, tak jste zkrátka byla odejita s ní. Teď byste si mohla stoupnout v muzeu do vitrínky a dát na sebe nápis: "Nikdy nelezte do vztahu s někým, kdo se právě rozešel. Je to o nervy! Viz kyblík vpravo dole." Ale teď si vy dejte pozor, abyste neudělala stejnou chybu, jako Váš partner. Dejte si tak rok pauzu, aby Vašeho nového partnera nepotkal stejný osud, jako teď Vás."