Mgr.
Jeroným Klimeš, Ph.D. 2003
Ve většině případů se tyto částečné identity nevylučují, a tak můžeme s trochou diplomatického taktu nakrmit všechny vlky a koza stále může zůstat celá. Nicméně život přináší okamžiky, kdy jedna identita vylučuje druhou, a v těchto chvílích se stáváme rozervanci, kdy hledáme řešení a rozhodujeme se pro jednu z alternativ.
Začněme příběhem ze života. Nora se seznámila s Vincentem na koleji, přesněji řečeno v studentském klubu. Vincent byl zahraniční student z Austrálie a Noře imponoval nejen svou vypracovanou postavou, ale paradoxně ji přitahoval především svou váhavostí. Vincent jí totiž v soukromí šeptal, jak ji miluje, ale na veřejnosti například ve zmíněném klubu se choval, jako by ji ani neznal. Po každém takovém večeru, kdy se Nora v klubu cítila jako páté kolo u vozu, na ni padla deprese. Neustále rozebírala Vincentovo chování se svou spolubydlící. Mezi sebou jej sice častovaly peprnými přízvisky, ale stačilo, že Vincent zavolal, omluvil se, udělal smutné oči a Nora mu odpustila a padla okolo krku.
Nicméně Vincent se postupně měnil. Postupně byl schopen vyjadřovat své city otevřeněji, ale na Nořině scéně se mezitím objevil Staněk. To byl naopak spíše mírný intelektuál, ale za to společenský a zábavný, prostě Moravák. Nora začala více času trávit se Staňkem, sice s ním zprvu nespala, ale nevěděla si už rady s Vincentem, se kterým spala. Míra rozervanosti, jak vidíme, narůstala. Narůstalo však i napětí. Nora nakonec začala spát i se Staňkem a začala se vyhybat Vincentovi. Po třech nedělích výmluv a kličkování se pokusila oznámit Vincentovi, že je „asi jako konec“. Vincent byl zuřivý a pěstí prorazil díru do sádrokartonové příčky. Tím však kolejní drama nekončilo.
Vincent, ostřílený ragbyový hráč, nedlouho po tom přišel do klubu, kde uviděl Noru se Staňkem. Buď mu to došlo, nebo mu to někdo řekl, každopádně ve vzteku nejprve rozbil lahev o Staňkovu hlavu a pak jej před klubem zmlátil, že Staněk měl velké monokly pod každým okem. Staňkovi kamarádi na koleji řešili, co mají udělat Vincentovi. Řešily se otázky od trestního oznámení až po trestní výpravu. Nicméně do celé věci se vložila Nora, která měla strach, že by Vincenta vyhodili ze školy a poslali zpět do Austrálie. Kromě toho jí Vincent volal a omlouval se jí za své chování. (Na okraj ještě dodejme, že Vincent, když se rozzuří, tak prý vypadá „tak mužně“.)
Nora nakonec umluvila Staňka. Ten by pro ni udělal cokoli, a tak řekl, že to bylo naposled a že pokud si Vincent ještě něco dovolí, tak teprve pak půjde na policii nebo něco podnikne. Z trestné výpravy sešlo, pouze Staňkovi zůstala přezdívka Znojemská panda, protože ji dlouho připomínal svýma modrýma, podlitýma očima.
Možná si říkáte, kýčovitá story, ale bohužel psaná životem. Hlavním rozervancem je pochopitelně Nora, která se neumí rozhodovat. Zajímavé je sledovat její rétoriku a chování. Z jejího chování je zřejmé, že se podvědomě rozhodla opustit Vincenta již několik týdnů před finálním dramatem. Všechno její chování k tomuto konci směřovalo. Nicméně toto rozhodnutí nebyla schopna přiznat ani sama sobě. Neustále hovořila o tom, že nechce Vincentovi ublížit a že má radost, že se mění a dokáže už vyjadřovat city i na veřejnosti. Stejně tak však rozjížděla vztah se Staňkem na plné obrátky.
Když si projdeme její minulost, zjistíme, že toto vyhybavé chování byla nejlepší strategie, jak jednat s matkou. Prostě udělám skryté rozhodnutí, uskutečním je a když už jsem za bodem, kde již není návratu, tak jen oznámím, co se stalo. Matka je sice bezmocně vzteklá, ale už se nedá nic dělat - prostě stalo se. Nejlepší strategie při jednání s manipulativní matkou, se kterou není rozumná domluva, však není nejlepší strategií při změně partnera. Hru na Potěmkinovu vesnici odnesl Staněk. Kdyby mezi rozchodem s Vincentem a začátkem chození se Staňkem byly tři týdny, tak by Vincent neměl pocit, že je paroháč a že za všechno muže Staněk, který mu Noru přebral.
Je však třeba upozornit, že Noře nechybí citlivost či smysl pro odpovědnost. Spíše naopak, obě tyto vlastnosti má v přebujelé míře. Je přecitlivělá a pořád přemýšlí, aby tomu či onomu neublížila. V konečném důsledku pochopitelně ublížila oběma více, než kdyby udělala jedno zásadní rozhodnutí na začátku.
V takových případech ztrácí smysl používání morální terminologie (lenost, nezodpovědnost ap.), protože je vázána předpokladem vědomého a svobodného rozhodnutí, ale zde víceméně žádné vědomé rozhodnutí nebylo. Spíše to bylo jedna velká nerozhodnost s podvědomým směřováním. Stejně tak selhávají tradiční morální pomůcky, jako je zpovědní zrcadlo – tedy seznam otázek, které nejsou vzájemně propojeny hlubším smyslem a hlubším náhledem na celou situaci.
Nora si totiž musí uvědomit svůj styl rozhodování, teprve, když je zcela zřetelně uvidí na několika životních pochybeních, začne jej předvídat a uvědomovat si jej. Teprve pak přijde morální rozhodnutí – chci opakovat staré chyby? Objeví se zřetelná volba mezi dvěma zly –oddalování řešení versus jasné rozhodnutí. Pak se může podle morálního pravidla rozhodnout pro menší zlo ať už to bude v daném případě diplomatické vyčkávání nebo rozhodný řez – to už záleží na situaci. V našem případě však je zmítaná na jedné straně kopou chaotických pocitů viny a na druhé straně neuvědomělým zvykem oddalovat vědomě řešení, protože to byla jediná metoda, jak se dalo vyjít s matkou.
Velká citlivost je dobrá pro výchovu dětí, ale v těchto situacích naopak vede k neschopnosti se rozhodnout. Stejně tak pocity viny zato, že ublížila nebohému Vincentovi, ji vedou k potřebě se o něj starat a být dobrou „kamarádkou“. Toto chování si však Vincent vykládá jako naděj, že se Nora možná vrátí, a tak mu přijde žárlivecké zmlácení soka jako účinné řešení. V tomto směru se mnohem lépe chová spolubydlící Nory, která partnery trochu cynicky opouští se slovy: „On se z toho nějak vyhrabe.“
Nicméně bez důkladného psychologického náhledu nebude Nora schopna se hnout z místa. Její neschopnost rozhodnout se mezi partnery je zcela analogická neschopnosti vyhodit partnera z bytu u těch žen, které zjistili, že jim partneři pohlavně zneužívají jejich děti. I tyto ženy mlčky dělají, že nic nevidí, nebo mu všechno odpustí, když se jim muž omluví a třeba svalí vinu na dítě.
Upatlaný začátek vztahu se Staňkem samozřejmě také nebude bez následků. Nebylo by divu, kdyby v budoucnu Staňkovi nevybavilo, že se za něj Nora v kritických chvílích není schopna postavit a bránit ho. Kdekdo mu chtěl tenkrát pomoci a Vincenta buď zbít nebo to celé jít oznámit na policii. Byla to Nora, která mu v tom zabránila – de facto bránila cizího chlapa vůči partnerovi. Ale toto je trochu Staňkova nerozhodnost a jeho vlastní rozervanost. Není schopen zhodnotit, že Vincent mu cíleně mířil na oči a jenom zázrakem mu žádné nevyrazil. Bude se Staněk stejně chovat, když mu takhle zbijí dítě? Kdyby mu Vincent to oko opravu vyrazil, taky by říkal, že tentokrát to nechá být, ale příště, že to bude řešit?
Vincent se Noře chlubíval, že pořádali s kluky z ragbyového klubu nájezdy, kdy vždy někoho zmlátili. Tedy je naučený, že se mu agresivní chování vyplácí. Nora však tuto jeho zkušenost jenom potvrdila. Kdyby byl udán na policii, vyhozen ze školy a poslán domů do Austrálie, nebylo by to lepší ponaučení, než když v budoucnu opravdu někomu to oko vyrazí nebo dokonce někoho zabije. Bude říkat: „Víte, ale to se mi stalo poprvé...“ Bohužel nebude to pravda, má za sebou dlouhou sérii agresivních činů, která se mu celá léta vyplácela.
Nicméně ne každému je do vínku dána přirozená rozhodnost a tak mnohým nezbývá než se jí učit. Jinak je totiž čeká osud rozervanců, kteří neví, čí jsou. A tak držme palce rozervancům z našeho příběhu, ať najdou příště schopnosti jak udělat v čas dobrá a moudrá rozhodnutí.