Globální výchovná nejistota

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2005

Čas od času někdo cituje věčně aktuální citát z Platónova dialogu, kde si ústy Sokrata stěžuje na zkaženou mládež. Tento citát se používá jako důkaz toho, že se vlastně nic neděje - starší generace neustále skuhrají nad zkažeností mladých a život jde dál. Je to však pravda? Opravdu se nic nového neděje?

Když se podíváme na sto let staré rodinné fotografie, jisté rozdíly spatříme. Nejde o techniku fotografování či vzhled šatů, ale jiné detaily - především rodiny mají mnoho dětí a pokud se jedná o záběry z života, tak často jsou děti bosy. Z našeho života zmizela minimálně bída a vícegenerační rodiny. Teď nechci rozebírat, zda je to dobře nebo špatně, ale že je to v dějinách nový jev. Společenské změny mohou být rychlé, takže je pamatuje jedna generace, například nástup počítačů, ale i pomalejší změny, které jedna generace nestačí ani pořádně zmerčit, mohou být tak rychlé, že vyvolávají nestabilitu společnosti.

Důležitým mezníkem je překročení hranice hladu. Tu jsme u nás překročili po válce. Ještě před válkou se v Osvobozeném divadle se zpívaly šlágry jako "Strýček hlad". Dnes je ale naprosto nepředstavitelné, že by Superstar okouzlily omladinu levicovými písničkami na téma "my máme hlad". S tím jde v ruku v ruce i prudká změna morálky a nároků na děti. Najednou není třeba zdaleka tolik námahy na to, aby se nám hezky žilo. Dřív se pracovalo od nevidím do nevidím. Pracovala celá rodina včetně tovaryšů a byla to dřina, kterou si nedokážeme dnes ani představit. A to vše jen proto, aby přežili a netrpěli hladem a bídou.

I když se zákaz předmanželského sexu spojuje s křesťanstvím, dříve to byla životní nutnost. Jestliže by vaše dcera před sto lety přišla do jiného stavu a žádný muž se o ní nepostaral, tak by s velkou pravděpodobností doslova umírala hlady a zimou i s dětmi. Za těchto podmínek bychom rychle zavedli oddělené školy, důsledně oddělovali jednotlivá pohlaví a odháněli případné nápadníky třeba i s brokovnicí v ruce. Stejná logika platila i pro rozvody.

S blahobytem dojde rychle k propadu porodnosti - lidé přestanou investovat do počtu dětí, ale především do jejich materiálního zabezpečení. Navíc se objeví rozpaky, jak velké nároky máme na děti klást? Jak moc mají děti pracovat? Jsou nutné tělesné tresty? Máme děti zaměstnávat domácími pracemi, nebo je nechat, aby se učili? Mají děti mít mobily? Jak brzo mohou mít sex? Můžeme je ve 14 pouštět na diskotéky?

Stačí si vzít dilema u novopečených rodičů. Jak nereagovat na každé kňournutí kojence? Dnes můžeme - máme dost volného času a energie. Dříve to nešlo, a tak jiná práce a aktivity kompenzovaly tuto přehnanou péči, která dnes vede mladé rodiče k přesvědčení, že péče o více než dvě děti je nad lidské síly.

Díky těmto rychlým změnám vzniká globální výchovná nejistota, a to jak u laiků, tak odborníků. Základní trend je sice postupná velká liberalizace, ale jisté je, že ta bude muset dříve nebo později narazit na určité meze. Děti potřebují přiměřenou fyzickou i duševní zátěž. Není možno jim dovolit vše, po čem jejich srdce momentálně zaplane, ať je to nový MP3 přehrávač nebo orální sex, o kterém si přečtou v Bravu.

Rodičům však dělá největší práci v benevolentním prostředí tyto meze nastavit a udržet. Ptají se: "Jak jim to máme zakázat?" Objevují se tedy snahy přenést tuto odpovědnost na stát, školu či samotné děti. Například snížením hranice trestní odpovědnosti. To vše jsou jen průvodní známky globální výchovné nejistoty, kterou nastartoval život v blahobytu. Bude notnou chvíli trvat, než na tyto otázky najdeme odpovědi.