PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2011
Již léta používám psychohygienu ke sledování vlastního těla. Při jedné z metod zavřete oči a sledujete vnitřním zrakem, co se vám děje v těle. Důležité je dát si pozor, abyste nezačali snít, ale skutečně pozorovali to, co vás tlačí v břiše či bolí v uprostřed hlavy.
Pomocí této metody jsem si asi tři měsíce před diagnostikováním lymfomu všiml dvou zajímavých věcí. Především jsem zjistil, že levá polovina mého těla byla jakoby zamlžená, nezřetelná. Tedy při srovnání jsem pravé prsty cítil jasně a zřetelně, ale prsty na levé ruce byly jakoby v oparu, jakoby opuchlé. Druhá změna chování, kterou jsem na sobě díky introspekci pozoroval, byla, že jsem si začal klást pravou ruku na krk. To jsem před tím nedělal. "Hmmm, zvláštní," říkal jsem si, "ale co s tím? Nevím. Uložím pečlivě do paměti s otázníkem."
Do tří měsíců od začátku těchto projevů jsem ráno přišel do koupelny, opět jsem si dal pravou ruku na krk a říkám si: "Ta klíční kost je dneska nějaká velká..." Samozřejmě nebyla to klíční kost, ale dýměj čili zvětšená uzlina zvíci mandarinky. Od té doby začalo lítání po doktorech, kteří zjistili, že podobnými naditými uzlinami jsem prorostlý jak bůček - od aorty až po krk. Tehdy došla odpověď na uložený otazník: Právě ta místa, kde rostl lymfom, byla při introspekci rozmlžená, a ruka cítila tyto rostoucí dýměje dříve, než je zaregistrovala hlava a doktoři. Ruka sice věděla víc než hlava, ale paradoxně tento růst velmi agresivního bujení byl pociťován jako příjemný! To je podobné, jako když někomu příjemně voní karcinogenní cigaretový dým. Zajímavé bylo i to, že tato zamlženost části těla se dala i ovlivnit určitými technikami psychohygieny, takže jsem mohl provést jakýsi vnitřní úklid...
Ptal jsem se na tento zážitek ostatních pacientů v Lymfomhelpu. Asi tak třetina lidí měla podobnou zkušenost. Bohužel ale jakákoli debata na toto téma s lékaři byla marná. Nebylo tam žádné velké odsuzování, ale naprosto neprůstřelné krčení ramen. "Co to znamená?" "Nevím." "Dá se s tím nějak pracovat?" "Nevím." "Je ten vnitřní úklid k něčemu dobrý?" "Nevím." "Co mohu jíst?" "Jezte vcelku, co chcete. Jen dodržujte zásady zdravé výživy."
To je výhoda i nevýhoda. Na rozdíl od cukrovky můžete při lymfomu jíst vcelku, co chcete, ale je divné, když máte zřetelnou zkušenost, o které vám lékaři nejsou schopni říci ani slovo. Jako kdybyste měli v obývaku slona a zároveň byli jediní, kdo ho vidí.
Z tohoto důvodu jsem byl rád, když jsem narazil na knihu D. S. Schreibera, kterou vydalo nakladatelství Portál v roce 2010. Jedná se o nenáročnou populární literaturu psanou čtivou formou, které by měl rozumět každý motivovaný středoškolák. Nicméně autorem je lékař, psychiatr, který sám prošel rakovinou i s relapsem. Díky tomu máme najedou před sebou člověka, který rozumí jak medicíně, tak i relaxačním technikách, kdy třeba vidíme, že polovina těla je nějak rozmlžená. Naštěstí pro čtenaře se autor stále drží lékařských výzkumů, takže tyto jevy zkoumá, aniž by uletěl zdravému rozumu do luhů esoteriky a hájů duchařiny. Tuto knihu tedy mohu doporučit, máte-li při nemoci zážitky, ke kterým vám lékaři obvykle nedokáží nic smysluplného říci.