Jeroným Klimeš, Psychologie dnes, 6/2008
Článek Pavly Koucké Proměny lásky (PD 05/08) mě zaujal a podnítil k dalším úvahám na toto téma. Láska před sto lety nebyla stejná jako před tři sta lety. Bohužel tyto proměny jsou za horizontem přirozené paměti, tj. za životními zkušenostmi našich prarodičů, proto splývají do mlhy minulosti. Ve starověku se měnil životní styl velmi pomalu, a rodiče tedy mohli poměrně s vysokou jistotou předvídat, s čím se budou potýkat jejich děti. S velkou přesností tedy mohli říci, které morální pravidlo zvyšuje životní úspěšnost a reprodukční zdatnost jejich dětí a které ne. V moderním věku ale toto neplatí. Když jsem se narodil, mí rodiče ani netušili, že dominantou mého života bude počítač. Nejen v oblasti hmotné kultury, ale i ve vztazích proběhla revoluce. Generace mých prarodičů nám dávala rady: „Nežeň se, nemáš, kam spěchat. Kdybych já věděla, co vím dnes, tak bych se vdávala mnohem později.“ Tyto dobře míněné rady si naše generace vzala k srdci a stalo se, co prarodiče netušili. Najednou máme zástupy singles. Ty nikdo nevaroval, že do své třicítky projdou dvěma až třemi velkými rozchody, jež je v oblasti partnerských vztahů často trvale zmrzačí. Je dost pravděpodobné, že tyto generace již budou dávat dětem rady dost odlišné. Jeden z velkých a dnes prakticky zapomenutých zápasů, který určoval myšlení našich předků téměř jedno století, byl boj o právo vybrat si svého životního partnera. Tento boj vrcholí v době, kdy bratři Mrštíkové píší Maryšu. Z tohoto období jsou též všechny písničky, které obsahují sebelítostný aspekt, kdy si autor stěžuje, že mu rodiče brání ve štěstí. I samo sousloví „bránit ve štěstí“ pochází z této doby a nenacházíme je ve starších písních a pramenech. Toto období trvalo odhadem padesát až sto let a představovalo ohromný generační zápas mezi dětmi a rodiči. Kdy se vůči rodičům aplikovaly masivní výtky - od bránění ve štěstí až po Maryšu, kde otec se stává alkoholikem, protože si klade za vinu Maryšin zmar. Tento zápas byl umožněn již relativně velkým ekonomickým blahobytem v té době. I tabu předmanželského sexu nedržela církevní morálka, ale životní zkušenosti. Za dob Boženy Němcové být svobodnou matkou představovalo opravdu tragédii a bez podpory stárnoucích rodičů by tyto ženy doslova umíraly hlady a zimou. Nikdo se nemůže divit tehdejším rodičům, že po zájemcích o předmanželský sex raději stříleli z brokovnice, než by vlastní dceři uštědřili takový osud. Je třeba si uvědomit, že psychologie partnerských vztahů není otázka psychopatologie, ale především normálních lidí. Proto je chování v této oblasti mnohem více řízeno logickou úvahou než u nemocných lidí. Tedy i chování lidí v minulosti bylo logické vzhledem k jejich socioekonomické realitě.