Životní spokojenost má dvě komponenty. Jednou jsou aktuální prožitky - bolí nás záda, nebo jsme uvolnění po příjemné masáži. Tou druhou je naše identita - vědomí, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme. Je paradoxní, že lidé se snaží maximalizovat především požitky a svou identitu spíš podceňují. Dobře předvídají prožitky po orgasmu či po té, co si sáhnou na horká kamna, ale mnohem hůř odhadují a následkem toho též podceňují, co se s nimi bude dít po rozvodu, po výpovědi v práci či po výhře v loterii. Tato systematická iluze je zdrojem zbytečných problémů.
Jednou z psychohygienických technik, které umenšují tento druh chyb, je pravidelné bilancování životního běhu. To se má dělat zejména v denním cyklu, ale i ve větších cyklech, zejména v ročním a po větších událostech, např. po odchodu dětí z domova či uprostřed života.
U denního cyklu bychom měli ráno vyřknout přání na ten den. Zčásti jde o plán. Mark Twain říkal: Když ráno spolknete žábu, tak ten den vás už nic horšího potkat nemůže. Rozvrhněme si tedy den tak, abychom ty si nepříjemné věci odbyli ráno a neodkládali je na později, kdy už nám docházejí síly. Ale u ranních přání nejde jen o plán, ale především o navození pozitivního myšlení a zkonsolidování roztříštěné motivace. Naše přání mají pokrývat tři oblasti - nás, naše tělo a svět s lidmi kolem nás. Na ranní přání přirozeně navazuje večerní bilance - kdy si po několikahodinových blocích projdeme den a řekneme si, co se podařilo a co ne. Možná jste si všimli, že naše myšlení má sklon ulpívat na jednom neúspěchu daného dne, který pak očerní hodnocení celého dne. Neoceníme tak jiné úspěchy.
Další přirozený cyklus je roční, ale někdy mají lidé i jiné cykly, např. měsíční. Roční cyklus může být silnější jako kalendářní rok, tj. od vánoc do vánoc, ale třeba u dětí bývá výraznější školní rok. Na konci roku má přijít bilance uplynulé doby. Vhodnou formou je například napsaní výroční (rodinné) zprávy. Znovu si uvědomme, co se ten rok stalo, a porovnejme i letošní rok z předcházejícími. Znáte ten pocit, kdy potkáte po roce známe s malým prckem a divíte se, jak vyrostl? Rodiče však tento pocit nemají - dítě jim přijde stále stejné. Podobné je to i s pomalými procesy, které v nás doutnají. Roční bilance umožňuje si všimnout změn, které bychom jinak neregistrovali.
Roční bilancování nastavuje i umělé milníky, které předcházejí efektu vařené žáby. Znám ženy, které zabyly čas v několika dlouhodobých, lež neperspektivních vztazích a dnes je trápí, že už nikdy nebudou mít vlastní děti. Třeba by se tak nestalo, kdyby včas zbilancovali své honění se za přeludy: "Sice neustále sním o princi na bílém koni, ale je mi už 32 let. Pokud ale letos princ nepřijede, tak si vezmu Karla. Můj typ to sice není, ale má mě rád a zjevně bude dobrým tátou. Když tuto bilanci udělají na Tři krále v 33 letech, nemusí dělat jinou mnohem horší v 48...