Kdy se vrátit do práce?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.

Otázka: Jsem matkou malého dítěte a přemýšlím o návratu do zaměstnání po roce a půl stráveném doma. V západní Evropě je prý dnes opět trendem dávat děti do jeslí či školek, nebo si k nim opatřit chůvu. Mám ale obavu, jestli není rok a půl přeci jen krátká doba. Dá se říct, jak dlouho je pro děti vhodné být doma s maminkou? Může mě chůva nahradit?

Mezi psychology koluje hláška: "Domov důchodců je trest dětí za jesle." Ale abychom této průpovídce dobře rozuměli je třeba dodat, že existuje podstatný rozdíl mezi školkou a jeslemi. Zatímco školka je vcelku optimální výchovné prostředí pro děti přibližně od tří let, tak je nutno zdůraznit, že jesle nejsou vhodným prostředím pro děti. Důvod leží především ve vývoji jejich psychických schopností, především hry. Batolata nejsou schopna kooperativní hry s výměnou rolí, tzn. například jeden dělá prodavače a druhý zákazníka, jeden má babu a druhý utíká, pak si role prohodí a hra pokračuje v opačném schématu. To umějí starší děti ve školce. Kojenci a batolata spíš mají hry jako: "Dej mi to, co máš v ruce, a já si to předám z ruky do ruky." Nejde s nimi hrát pořádně ani házení: Já chytám, ty házíš, pak naopak. Jestliže se potkají dvě batolata u míče a obě začnou hrát hru: "Dej mi, co máš v ruce.", pak je pochopitelné, že to nemůže skončit jinak než bitkou. Jinými slovy díky těmto vývojovým aspektům je odsouzena k nezdaru jakákoliv forma kolektivní výchovy dětí mladších než dva roky. Každé z těchto dětí potřebuje svého dospělého, který reaguje na jeho potřeby. Tedy chronicky tyto děti frustrují nejen jesle, ale i kojenecké ústavy a podobná zařízení. Například v kojeneckém ústavu připadá  na jednu pečující sestru šest dětí, přičemž všichni víme, že peče o jedno až dvě takové dítě vyžaduje celého dospělého člověka. Z těchto důvodů bych návrat do práce v tomto věku dítěte rozhodně nedoporučoval. Optimální pro návrat do zaměstnání vidím věk okolo tří let.

Otázkou však je, proč usilujete o návrat do práce. Uvědomte si, že Váš život, když to půjde dobře, bude trvat osmdesát let. Pokud budete mít řekněme tři děti a s každým budete doma tři roky, tak s nimi jste přibližně pouhou desetinu svého života. To je přechodná doba, kterou běžně strávíme v jednom povolání. Dále je to Vaše první a poslední šance, kdy si můžete užít společného času s takto malými dětmi, a jen tyto děti Vám budou říkat "mami". Až zestárnete, tak pravděpodobně budete žít daleko, odříznuta od svých vnoučat, jak je dnes bohužel ne příliš zdravým zvykem. Jsou samozřejmě představitelná povolání, pro které má smysl obětovat rodinu, ale řekněme si na rovinu, kolik z nás takové povolání má. V lepším případě jsme jen nějací asistenti či manažeři pod deseti dalšími manažery a udržujeme při životě nekončící klokot papírů a emailů nadnárodních firem. Navíc evoluční psychologie ukazuje, že ekonomická síla žen se naplno probouzí až po klimakteriu. Tedy nemáte kam spěchat.

Často však ženy nadměrně vyčerpává péče o malé děti. Odchod do zaměstnání tedy bývá jakýmsi odpočinkem, odreagováním od každodenní péče. To je pochopitelné a je to dáno z větší části naším nezdravým životním stylem - vzájemnou izolací generací, velkým procentem jedináčků, svobodných matek atd. Ve vícegeneračních rodinách vždy prarodiče pomáhali s výchovou. Starší sourozenci ulehčí rodičům tím, že na sebe poutají okolo poloviny pozornosti dítěte. Moderní matky oproti minulosti udržují mnohem méně sociálních kontaktů a využívají mnohem méně vzájemné výpomoci. Pokud za Vaší motivací stojí více přetíženost, pak je lepší uvažovat o změně životního stylu.