Nelíbí se mi změny v zákoně "o specifických zdravotních službách" okolo potratů, protože jdou opačným směrem, než je žádoucí. Rád bych připomněl demografický fakt: Žijeme v době, kdy na ženu připadá 1,5 dítěte místo 2,1, kdy tedy za jednu generaci (28 roků) ubývá populace o 30 %! To si nezadá se středověkým morem. Za takové doby bychom měli přístup k potratům spíš ztěžovat než usnadňovat.
Je třeba podporovat především možnost darovat dítě do adopce a propagovat tuto možnost na veřejnosti. Uvědomme si, že 20 % párů je neplodných a byli by šťastni, kdyby mohli bez velkých úředních komplikací dostat dítě. K problematice neplodných párů a náhradní rodinné péče viz třeba: http://neplodnost.klimes.us
Jinými slovy pro většinu dnes zabíjených nenarozených zdravých dětí máme čekatele na adopci. Tedy toto je moderní a žádoucí směr, kam se má legislativa ČR ubírat. Ne zabíjet děti, ale jen je přesměrovávat do rodin, kde na ně čekají. Tady by to chtělo cílenou reklamní kampaň.
Následující řádky jsou jen aplikací této úvahy na navrhovaný text.
Znepokojuje mě Váš záměr povolit potraty až k datumu porodu jen proto, že dítě může být postižené: "...zdravého vývoje plodu nebo zdraví nebo života budoucího dítěte"
Předpokládám, že toto znění se bude přímo vztahovat na všechny druhy postižení, se kterými jsem pracoval: slepce, s mentálně retardované, s vozíčkáře, genetické vady atd. Samozřejmě, když se má dítě narodit bez ruky či slepé je vážné narušení zdraví, vždyť za to dostává plnou invaliditu.
Jenže představa, že by tito lidé se neměli narodit jen kvůli tomu, že nemají třeba ruku, nebo nějakou poruchu metabolismu mi příjde více než krutá. Například děti s Downovým syndromem, co jsem poznal, sice nemohou studovat gymnasium, ale dosahují inteligence cca 7letého dítěte. Jejich život byl takový, jaký dokážeme udělat život 7letého dítěte. Tedy krásný i otřesný. Ale utrácet tyto děti jen proto, že nemohou dosáhnout IQ 100? Není to trochu silné kafe?
Považuji za nesystémové dávat do zákona výčet, která vážná ohrožení zdraví nebo života dítěte či plodu by měla být důvodem potratu ze zdravotních důvodů. Prostě pokud se rodiče rozhodnou, tak je to jejich rozhodnutí z jiných důvodů se všemi souvisejícími omezeními.
Nesmyslné je i tvrzení "vysoká míra pravděpodobnosti vážného ohrožení...". Co je to vysoké procento? Je 30 % pravděpodobnost Downova syndromu vysoké číslo nebo ne? Pro někoho ano, pro někoho ne. Tady je třeba naprosto přesně specifikovat, že to musí být v hodnotách blížících se jistotě, tedy třeba 98 % a to doložené výzkumem, ne domněním daného lékaře.
Ten zákon je psán hodně kostrbatě a zbytečně je zašmodrchaný. Například zdravotní důvody by měly být všechny specifikovány v jednom odstavci. Ne část na začátku paragrafu a část někde uprostřed. To dělá zmatky ve výkladu.
Při psaní zákonů by se mělo dbát na kvalitnější jazykovou úroveň:
...nezajistí, aby před provedením umělého ukončení těhotenství byla pacientka nebo zákonný zástupce pacientky informováni podle nebo pacient před provedením sterilizace podle [citace],
Tato věta nedává smysl - před provedením potratu budeme informovat pacienta před provedením sterilizace? Čím více se jazyk zákona blíží běžné logice chápání textu, tím menší pravděpodobnost chybné interpretace.
Opravdu nechápu, proč se u nových zákonů víc nedbá na logičnost a kvalitu jazyka. To se bohužel netýká jen tohoto zákona.
Otázka, co to má znamenat. Znám případy, že holky si chtěly dítě nechat a rodiče je nutili do potratu. Viděl jsem i opak. Zde je velké nebezpečí, že lékaři, zdravotnický personál budou nedospělou dívku za zády rodičů nutit, aby šla do potratu. Viděl jsem případy, kdy lékaři tlačili na jednu dospělou modelku, která zdaleka nebyla dítě. Co teprve můžeme čekat u dětí, které jsou třeba nerealisticky vyděšeny z anticipace reakce rodičů?
Jak jsem řekl, obecný zájem je přístup k potratům stěžovat. Tedy je rozumné, aby ženy od 16-18 by měly mít právo si dítě nechat, ale odpíral bych jim právo ho potratit. Vždy ho mohou darovat do adopce a udělat radost neplodným párům.
Není správné nutit kohokoli dělat něco, co je skutečně v hloubi jeho duše proti jeho svědomí. Nechápu, proč by zařízení, která z přesvědčení nedělají potraty, měly povinně informovat ženu o tom, kdo jim potrat provede. To je z jejich pohledu opravdu spolupodílení na vraždě. Opravdu není žádoucí kohokoli nutit do spoluúčasti na vraždě, i když to ta druhá strana tak nevnímá.
Výsledek je dvojí, buď zničíte morálku toho, který to jako vraždu vnímá, protože ho donutíte vraždit. On pak může mít sklon nejen potraty, ale vraždění obecně, vzít jako bezproblémovou normu. Nebo vytvoříte postoj ilegálních menšin, které přestanou vnímat naše zákony jako "naše" a vytvoří si alternativní dvojí zákony. Náš zákon versus jejich. Všimněte si, jak fungují muslimové - oni mají svůj zákon vůči těm pokleslým demokratickým. Stejně tak se vytváří dvojí norma u cikánů.
K čertu se svobodou - demontrace muslimů v Londýně
Je velice nebezpečné udělat z věřících potlačovanou menšinu, protože to je právě to, co je nabíjí. Zatím jsme my katolíci vůči tomuto státu loajální, ale dobře pamatuji doby za bolševika, kdy jsme vnímali stát jako nepřátelský útvar a podle toho se také k němu chovali. Obě strany z toho měly velké problémy. Nerad bych se k tomuto modelu vracel. Myslím, že takto je to lepší. Bohužel takových znásilňovacích tendencí je více - viz třeba povinná sexuální výchova, která vyhovuje jen jednomu extrémně liberálnímu křídlu. Konec konců v minulosti se dělala stejná chyba vůči homosexuálům - nejen věřící, ale celá společnost vůči nim byla krutá a neobjektivní. To samé ve středověku vůči Husovi ap. Výsledek byl vždy právě opačný, než jaký se onehdá zamýšlel.
Závěrem bych rád zdůraznil, že potraty z nezdravotních důvodů jsou opravdu nežádoucí pro všechny - nejen pro věřící, ale i nevěřící. Je to jen úlitba nerozvážnosti v našem sexuálním chování. Pro darování dítěte je řada argumentů kromě jednoho - lidi darování bohužel hůře tolerují než potrat:
1) Dítě přežije, bude adoptováno a bude mít přiměřeně šťastné dětství.
2) Žadatelé o adopci se dočkají vysněného dítěte.
3) Matka se vyhne chirurgickému zákroku, nebezpečí neplodnosti, zažije těhotenství.
4) Případná neplodnost v dospělosti nemůže být připsána na vrub interrupci a vlastní vině.
5) Matka a její okolí má jedenáct měsíců na rozmyšlenou, zda by si raději dítě nenechali (jedenáct měsíců představuje těhotenství a následné šestinedělí, kdy ze zákona nemůže dát souhlas k osvojení).
6) Matka bude mít mnohem otevřenější postoje vůči náhradní rodinné péči: Proč by nemohla adoptovat starší dítě, když pravě takové její dítě je někde adoptováno?
7) U mladých dívek se vyhneme nezralým církevním sňatkům a následným komediím a pololžím u církevních soudů. Ty je de facto rozvádějí, a přitom se vymýšlí krkolomné a účelové konstrukce, jak jejich manželství prohlásit za „od začátku neplatné“.
Hlavní překážkou této praxe je dnes především veřejné mínění. Veřejnost víc odsuzuje matku, která dala dítě do adopce, než tu, která šla na potrat. To je nezdravý jev. Pokud chceme, aby lidé kolem nás zbytečně netrpěli a aby se nám naše společnost demograficky nezhroutila, měli bychom tuto alternativu prosazovat, ať jsme věřící, nebo ne. Tam by se měl i ubírat navrhovaný zákon. Prostě nehraje se na silnějšího, ale na hledání pravdy. Pravda totiž vítězí, ne ty momentálně ostřejší lokte.