PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2018-05-22
Dobrý den, prosila bych o radu, jak řešit tento spor. Manžel je vysoce postavený manažer, pracuje přesčasy a já jsem žena na mateřské. Myslím si, že být na mateřské je taktéž náplň pracovního dne, ale nemůžeme se shodnout. Jde možná o slovíčkaření, že práce znamená, že někam ráno odjedete a vrátíte se až večer a vyděláte peníze. Možná se přeme i v tom, co je vlastně náročnější.
Hezký den
N.S.
Život rodiny a zejména manželů vystihuje asi nejlépe české přísloví: "Jsme na jedné lodi." To platí v dobrém i ve zlém. Vy mi takto píšete, že jste s manželem na pomyslné dvojveslici a hádate se, zda je důležitější pravé nebo levé veslo. Vaše veslice se točí jako pomatená po hladině. Tomuto stavu se říkalo prý již od Platóna loď bláznů, viz Wikipedia. Prostě buď se oba utopíte společně, nebo tu svou kocábku zdárně dotáhnete do přístavu pod šťastnou hvězdou. Stejně tak je úplně jedno, kdo to má snadnější a kdo těžší, jestli je těžší povalování při kojení nebo kafíčkování na poradách. Vy nemůžete zastoupit jeho, on nezastoupí vás.
Protože cena jednoho kojení se nedá vyjádřit v korunách, předpokládá se, že všichni na veslici makají naplno. Výhry i prohry se na levém i pravém vesle dělí napůl. Tak vznikl pojem společné jmění manželů. To se v rámci porevolučního nadšení fakticky zrušilo a nahradilo se předmanželskými smlouvami. Bývám pak svědkem nechutných hádek, kdy žena po patnácti letech budování rodiny zjišťuje, že vše, co má, si může odnést v pompadůrce, zatímco ON je majitel stomiliónové firmy. Tedy mnohé z toho, co mělo zaručit rovnoprávnost žen, vedlo spíš k jejich zotročení.
Nicméně sledujte, co tyto debaty spouští. Jen předpokládám, že jsou to situace, kdy Vy po mužovi něco chcete po návratu z práce. Tipuji, že on to považuje za nehoráznou ingerenci do jeho nedotknutelného lidského práva mít po práci nohy na stole, a proto se rozjíždí tyto bláznivé debaty o veslech. Je-li to tak, pak tyto debaty jsou jen nefunkčním reaktivním výtvorem na problém dělby práce a je lepší na ně nereagovat. To je otázka z větší části hodnotová a postojová. Osobně jsem byl překvapen tím, jak se po revoluci rozmohla hláška mužů: "Já vydělávám peníze, ty vychováváš děti." Dnes již vidíme plody této nevýchovy, čímž jsou odcizené vztahy těchto třeba i úspěšných podnikatelů. Mají firmu, ale nemají děti, protože ty o ten jejich velký grunt nestojí (viz pocitacovazavislost.klimes.us.) Podobný jev zažívají ženy, které budují "kariéru". I ty se dobrovolně vzdávají mateřství tím, že děti dávají do všech možných ústavů. Znám je i tzv. jev Mary Popkins, kdy děti mají raději své au-pairky než rodiče. Ten pravda existoval již u šlechty. I jejich děti byly spíš dětmi chův prostého původu než vznešených králů.
O top manažerech se říká, že mohou být buď dobrým manažerem, nebo dobrým otcem, nebo dobrým milencem, ale všechno dohromady nejde. Z existence vašich debat soudím, že Váš muž zřejmě fušuje minimálně to rodičovství. Je třeba si uvědomit, že dělat top-manažera po muži nikdo nechce. Přesčasy v práci je proto třeba chápat jako koníček workoholika, který je dělá jen z rozmaru, pro sebe. Bohatě by totiž stačilo, kdyby přinesl obyčejný plat a spíš byl doma co platný. Prostě top manažeři by často udělali lépe, kdyby žili v celibátu. Například v náhradní rodinné péči jsou s nimi stále problémy, protože díky své kariérní úspěšnosti mají bohorovné přesvědčení, jak budou úžasnými vzory pro osvojené děti, bohužel jim nedochází, že ze stejného důvodu je to právě naopak. Jako otcové až příliš často za moc nestojí. Jak říkávám, kolesové rypadlo sice dobře hrabe stomilióny, ale zpravidla nemívá nejlepší jízdní vlastnosti.
Jenže u hodnot je každá rada drahá. Já osobně, když se po šestihodinových přednáškách vracím domů a z dálky už vidím náš dům, tak trávím cestu autosugestivní formulkou: "Začíná ti druhá směna. Začíná ti druhá směna..." Osobně bych náznaky podobných debat se ženou ukončil otázkou: "S čím potřebuješ pomoci?" Třeba tento návod na dobrovolné zapřažení do rodinného vesla pomůže i Vašemu muži. Každopádně dnes muž odhazuje děti Vám do náruče, a je tak především na vás předat další generaci zdravější hodnoty, než že úkolem muže je mít doma nohy na stole a hádat se o to, kdo to má na světě těžší.