PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2017-09-19
Am 15.9.2017 um 14:55 schrieb N. S.:
Dobrý deň pán Klimeš.
Obraciam sa na Vás s prosbou. Moje dieťa,dievčatko bude mať 2 roky 2 mesiace,kedy by som mala porodiť ďalšie dieťatko. Chcem sa opýtať, či je dieťa v tomto období schopné byť dlhšie separovaného od matky(teda by bolo doma s otcom) počas môjho pobytu v pôrodnici (6-7 dní). Bude rovnako prežívať "separačnu reakciu,pocit osirenia"?o ktorom som sa dočítala vo Vašom článku. Ja a dcerka sme od seba nikdy neboli dlhšie ako na 2 hodiny. Chcem sa teda poradiť,či by denné návštevy dcérky s otcom v pôrodnici cca 1 hod.stacili alebo sa mám pokúsiť ísť do pôrodnice kde by mohla byť dcérka s manželom po celý čas so mnou. Alebo ak máte Vy nejaký nápad,radu čo by bolo pre nás všetkych najlepšie,aby to hlavne dcérka dobre znášala. Ďakujem veľmi pekne za Váš čas a ochotu pomôcť.
S pozdravom N.S.
Vážená paní,
Nevím přesně, který článek jste četla, každopádně si přečtete tento článek: http://prechod.klimes.us. Zde je popsáno, jak se dá realizovat bezbolestný přechod u takto malých dětí.
V tomto článku: http://skolka.klimes.us je dále graf, že kterého je patrné, že děti jsou právě v tomto věku nejvíce citlivé na separaci, což samozřejmě váš odchod do nemocnice také představuje. Nejdůležitější ale není doba, po kterou jste pryč, ale především jak bude vypadat okamžik odpoutání. Ten by měl být mírný a nekonfliktní - asi jako když jdete do krámu a říkáte malé, že musí zůstat doma s tátou.
Počítejte s tím, že dítě v tomto věku nemá pojetí o čase, takže slova: odpoledne, za týden, zítra nemají žádný význam, dítě vám je stejně nerozumí, takže ho ani nezklidňuji. Slovně se prakticky nedá dítě zklidnit, když se mu stýská - funguje jen tón hlasu čili konejšení, kongruence nálad, tedy "já jsem taky smutný...".
Před odchodem do porodnice, by s holčičkou měl být intenzívně otec. Pokud se ji bude intenzívně věnovat, tzn. několik dní s ní být po celou dobu, co je doma z práce, pak díte si na něj zvykne a Vás odchod nebude vnímat tak úkorně. Vznikne překryv, kdy holka si zvykne na otce jako na jednu z hlavních pečujících osob. To ještě neznamená, že nebude po vás tesknit. Tyto děti již mají paměť, takže si Vás pamatují, a až se vrátíte, tak se na Vás bude intenzivně tisknout (za předpokladu normální citové vazby, samozřejmě).
Jednou z častou chyb rodičů je nutit dítě, aby na matku nemyslelo, nebo se snaží rodiče být okázale veselí s nadějí, že dítě do dobré nálady strhnou, popř. zkoušejí odvést pozornost dítěte na něco jiného. Někdy to vyjde, ale většinou ne. Ne, smutnit se musí dohromady. Tedy když dítě je smutné, že máma není, tak táta musí dělat kongruentně stejně smutné obličeje a říkat: "Já jsem taky smutný, že máma je pryč." Chvíli s dítětem je třeba smutnit, ale pak říci "Ale máma přijde! Budeme si s ní hrát... Teď si nakreslíme obrázek s mámou!" Mohou si prohlížet fotky a hrát hry, kreslit mámu na papír, nebo hrát divadlo ap. Každopádně je třeba, aby holka hodně spala, zejména večer by s ní měl jít táta si lehnout do postele ne později než v 19:00 a tam si s ní četl či hrál (pokud možno nepouštěl žádné obrazovky - mluvené slovo je lepší a spíš uspává), protože večer evokuje fantazijní postavy, takže stýskání po vás bude intenzivnější.
s úctou
jk