Jack a fazolový stonek

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2021-09-28

Tato anglická pohádka je v Čechách málo známá. Výklad není moc jednoduchý, protože postavy v pohádce se řídí zákonitostmi fantazie a ne reality. Dále je předeslat, že pohádka představuje fantazijní zpracování oidipálního komplexu.

Jack žije ve dvou světech. Jedním je svět, kdy je doma s matkou sám. Zde je reálná matka vnímaná jako chudá vdova. Otec jako by neexistoval. Jack se staví do role jejího partnera, chce ji učinit šťastnou (závislost na jejích zářících očích), ale na to je ve svém věku hloupý, např. nechá se okrást od staříka (vymění krávu za barevné fazole).

Druhým světem Jacka jsou situace, kdy je reálný otec doma - tím je obr na nebesích a jeho manželka obryně je tedy druhou instancí jeho reálné matky, která se ovšem před reálným otcem chová k Jackovi poněkud jinak, než když jsou spolu doma sami. Spíš je na straně otce, Jack je na vedlejší koleji a neschvaluje jeho krádeže.

Jakožto partner matky soupeří Jack se svým otcem o to, kdo udělá matku šťastnější, a tak krade obrovi-otci různé věci. Tomuto jevu Freud říkal kastrace otce/syna podle toho, kdo měl v této přetlačované navrch.

Sen o fazolkách je úlevný, trochu sebelítostný manévr, kterým si Jack ulevuje od pocitu hanby a viny za zpackaný obchod. Všechny snové struktury, které fungují jako úlevný manévr, však končí s denním sněním, které je spustilo. Takže i fazolový stonek se musí na konci denního snění zase odvolat. Návrat do reality představuje přeseknutí stonku sekerou a zabití obra. Opuštění snového světa.

Všimněte si, že pohádkový svět není bezuzdná fantazie, která se mění jako obrázky v kaleidoskopu. Naopak mívá určitý stavební plán a vnitřní logiku. Proto také moderní pohádky, které nešetří filmovými triky, jsou tak bezduché, protože právě ten vnitřní plán jim chybí - jsou to jen prázdná gesta a obrazy.

Klasické pohádky přežily až do dnešních dnů právě proto, že rezonují svou vnitřní logikou s těmi čtenáři a posluchači, kteří zažili to samé. Zde tedy situace, kdy otec řve na matku a dítě se musí rozhodnout, na čí straně bude. V tomto případě tedy instinktivně pociťuje potřebu matku chránit.

Myslím, že jen máloco dokáže lépe vyjádřit pocit takového dítěte, než tento obrázek.

I princeznu v závěru můžeme s přivřením očí považovat za třetí instanci matky. Obecně ale fantazie v této pohádce neopouštějí úroveň mladšího školního věku - jsou grandiózní a asexuální.

Tedy toto je taková malá reklama na knihu: Uč se s pohádkou.