Demýtizace sedmi pohádek pro Lidovky

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2007
  1. Je Popelka velká učitelka?
  2. Mezi náma chlapama, ty kukadla Šafránkový jsou opravdu k sežrání... Ale ona celá Popelka je k sežrání. Proč? Asi proto, že Popelka na rozdíl macechy a nevlastní sestry nemá pocit nároku. Nečiní si nároky ani na velké dary (přines mi, co tě cestou cvrkne do nosu), ani na prsten při lovu, dokonce ani na prince. Na to vše si však dělá nároky macecha. Jenže čím více se snaží domoci svých "práv", tím více je neúspěšná. Není to nespravedlivé? Ona s dcerou je neochvějně přesvědčena, že ano. Vždyť ony jsou takové chudinky...

    Ano, sebelítost, závist, pocit nároku, ale též sebenenávist - to jsou průvodní známky manipulátorů. Jejich osudy jsou smutné - čím více se snaží svůj život zachránit, tím jsou na tom hůř. A nechápou proč? Kde dělají chybu? Když se podíváme na Popelku, tak se to zdá být jednoduché - místo závisti obdiv, místo pocitu nároku vděk a trpělivost, když druhý není zrovna tam, kde bychom ho rádi měli.

    Ale i Popelka má své požadavky, ze kterých nemůže slevit. Ano, princ musí dospět. Je to ještě napůl dítě. (Jenže ty sis bral maminku a mně vnucuješ samý cizí holky!) Dává mu proto tři hádanky. Když je pochopí, tak ji dokáže přijmout takovou, jaká je - šikovná střelkyně, okouzlující byť nepravá princezna, ale také špinavá holka obyčejného původu. Je schopen to princ unést? Dokáže jí přijmout se vším všudy? Nejenom to hezké pozlátko? Popelka se na něj nebude zlobit, když to nedokáže, ale na druhé straně mu ráda pomůže, aby to dokázal.

    Dr. František Pavlíček, skrytý scénárista, musel být geniální, když takto popsal zdravé vztahy mezi mužem a ženou. Nejen u prince a Popelky, ale i krále a královny. Všimněte si přírodního úkazu. Král s královnou se k sobě chovají stejně hezky na veřejnosti jako v soukromí. To třeba u macechy nepřipadá do úvahy. Ta by určitě řekla: "No, to je přeci normální, že se lidé k sobě doma chovají hůř, než jak se k sobě chovají na veřejnosti." Běžné to možná je, ale není to normální. Pak se nedivme, že se nám 'normálně' rozvádí dvě manželství ze tří. Návod na úspěch od Popelky zní: Chovejte se k vlastním, minimálně tak hezky, jako se normalně chováte k cizím lidem.

    Domácí úkol: Královna říká králi na adresu synátora: "Stejně je ve všem podstatném po tobě." Naštěstí scénárista byl tak bystrý a na několika místech prosvítá tato podstatná shoda. Naleznete je? (Řešení zde)

  3. Mrazík
  4. Tak jsem díky Lidovkám konečně viděl tuto pohádku celou. Jako dítě jsem ji totiž neviděl, protože ruské filmy se v rámci bojkotování zásadně vypínaly, a to hned při úvodních titulcích. Na tuto domácí normu si vzpomenu, když se v souvislosti s reality show hovoří o tom, že děti by byly traumatizované tím, že by jako jediné ve třídě neviděly, jak se například Regina sprchuje. Já jsem byl traumatizovaný vším možným, třeba hrou na klavír, ale rozhodně ne tím, že jsem měl v rámci třídy řadu prvenství - neviděl jsem Mrazíka, nikdy jsem nebyl s mávátky na Prvním máji a navíc jsem jako jediný ministroval. Prostě s touto historií exota si dokáži lehce představit, jak svým dětem zdůvodním, že i ony budou jediné ve třídě, kdo neuvidí prsa Reginy.

    Heuristické návody jsou vždy jen přibližně správné, proto nepřekvapí, že v tomto případě bojkot ruské kultury nebyl na místě. Mrazík je opravdu hezká pohádka a stojí zapřemýšlet, proč rezonuje zrovna s českým srdcem a třeba ruské nechává chladným. Důvody vidím tři. Na rozdíl od jiných ruských filmů má větší spád a není rozvláčná. Stejně jako v českých pohádkách zlé postavy nejsou démonické ale spíš komické. Třetím důvodem je absurdita. Například Nastěnka musí uplést punčochu, ale necinkat jehlicemi. Kdyby totiž Bibli psali Češi a ne Židé, tak by nenapsali: "Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré." V české Bibli by stálo: "Bůh viděl, že všechno, co učinil, je naprosto absurdní." Proto nepřekvapí, že se nám líbí Mrazík. Vždyť je to docela realistický film, že?

    Z psychologického hlediska je Mrazík o překonání narcismu - častá diagnosa. Není divu, že se s ní i pohádky snaží vypořádat. Všimněte si, že Nastěnka rozmrzá, až když se jí Ivan omlouvá za své hulvátství: "Ty čarodějnice, ty zmije jedovatá!" Jestliže naši partneři jsou zamrzlí, je dobré po vzoru Ivana zapřemýšlet, zda za tím nevězí naše sebestřednost.

    Když porovnáme chování Nasti a Marfuši k Mrazíkovi, můžeme tušit zdroj jejího úspěchu. Nastěnka svou mírností dosahuje víc než Ivan svou silou. Slunce se vrací, květy s ní komunikují i Mrazík by pro ni udělal první poslední. Co naplat, zkrátka blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

    Domácí úkol: Znáte nějakou českou hádanku, která též řeší narcismus hlavního hrdiny? Kdyby vás nic nenapadlo, tak vám napovím, že je z pera Františka Hrubína a že ji též najdete na mých webových stránkách. (Řešení zde)

  5. Golem - mýtický guláš
  6. Nevím, jak si to Lidovky představují, ale demýtizovat Golema je prostě nemožné. Pekařův císař je prostě poctivý guláš starých i nových mýtů. Stačí si vzít samotný příběh o Golemovi.

    Rabín Löw (1512 - 1609) byl velkou osobností nejen srovnatelnou s Janem Amosem Komenským, ale dost možná jej i významně ovlivnil. Podle legendy si měl uplácat z hlíny Golema. Proč? Bylo to napodobení díla Hospodinova, který stvořil člověka z prachu země. Jak Hospodin Bůh oživuje Adama? Vdechl mu "v chřípí dech života". I v tomto jej rabín napodobuje. Golemovi vkládá do čela Hospodinovo slovo, tzv. šém. To je text verše, který začíná hebrejskými slovy: "Šema Izrael..." čili "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány." Nyní chápeme, proč se strkal Šém zrovna do Golemova čela a ne do CD mechaniky, či dokonce do "čakry". Jen na okraj, když si napíšeme slovo Šéma německy dostáváme známé slovo schéma. Tedy sama legenda o Golemovi jsou vlastně dva promíchané mýty.

    Na tuto divnou směsici mýtů si ještě bolševik narouboval své sny o zkrocení zlé atomové energie, která bude sloužit mírovým pekařským účelům navzdory zlému feudálovi - císaři. Takže mám vzkaz pro Lidovky - když všichni všechněm všechno dáme, tak budeme mít všechny mýty dohromady...

    Domácí úkol: Slovo Golem znamená neúplnost, nedokonalost. Takto vysvětluje mýtus důvody Löwiho neúspěchu - na rozdíl od Hospodina upatlal "nepodarok" a ne člověka. To souvisí s mou psychologickou hádankou. Marně si lámu hlavu, proč fantazie o lákavých utopických vizích většinou končí katastrofou. Zajímalo by mě, jestli za tím náhodou nevězí nějaká psychologická zákonitost. Nevíte jaká? (Řešení zde)

  7. Princezna se zlatou hvězdou
  8. Na první pohled tato pohádka neobsahuje žádnou výraznější povahokresbu. Její hrdinové neproházejí žádným zřetelnějším psychologickým vývojem. Nedochází u nich jako například u prince v Popelce k změně hodnot a pohledu na svět. Navíc celým filmem prosvítá komunistická ideologie a averze vůči Němcům. Přesto i tato pohádka řeší velmi složitou otázku, která je stejně jako v Popelce hluboce psychologická. Ta zní: Jakými kritérii se má řídit naše partnerská volba, aby byla úspěšná? Abychom byli schopni po rodičích převzít živnost a popotáhnout tu káru světa zase o kousek dál. Tento přechod z prodlouženého dětství do plné, reprodukční dospělosti, byl jak vidíme těžký oříšek již dříve. Dnes je to, jak je patrné z 65% rozvodovosti, snad nadlidský úkol...

    S Popelkou má Princezna se zlatou hvězdou společné i to, že svému vyvolenému princi skrývá svou pravou identitu. Jako by říkala dívkám: "Nestrkejte klukům pod nos povrchní líbivá pozlátka - funkci, moc či pomíjivou krásu. Ta totiž fungují jako magnet na Kazisvěty. Takový myší kožíšek, byť čistý a dobře záplatovaný, neomylně odfiltruje všechny dacany. Takto poznáte, kdo je schopen vidět vaši vnitřní krásu a kdo ne. Pro pravého prince je totiž krása a moc bonusem, ne podmínkou nutnou.

    Kromě těchto hodnot má pohádka řadu dalších poselství. Například dobrý člověk (kuchař) se k Myšímu kožíšku chová hezky, i když je to obyčejná kuchtička, nejen když je to princezna. I nejvznešenější princezna se neštítí vzít za práci a zajímá se o svět kolem sebe. Princ, jakkoli ho miluje, není středobodem jejího světa. Kdyby měl kvůli ní trpět on nebo jeho zem, je ochotná se ho vzdát. Tyto hodnoty nejsou lidem zcela přirozené, proto mají pohádky, aby jim tyto hodnoty opakovaly a připomínaly. Kompenzují tak jakousi lidskou zapomnětlivost.

    Domácí úkol: Na bále mezi princem a princeznou se objeví jedno erotické chování, které je typické nejen pro lidi, ale i pro řadu jiných živočišných druhů, například je vídáváme i u ptáků. Ne, soulož to opravdu není. Je to něco mnohem rafinovanějšího a je to vidět i v jiných pohádkách (Popelka, Pyšná princezna ap.). Víte, co to je? (Řešení zde)

  9. Pyšná princezna
  10. "Nejasnější pan král rozkázal snížit daně." - Nemá cenu si nic nalhávat. Je to opravdu pohádka. Ale obsahuje i mnoho výroků, které jako by scénárista opsal od našich politiků: "Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil." Realistický je zřejmě i způsob, jakým královi milí rádci rozkrádají vybrané daně. Na rozdíl od tohoto krále se ale od těch našich Paroubků, Topolánků a Čunků se nedočkáme podobné sebekritiky: "Já jsem špatně kraloval..."

    Tato pohádka je svým způsobem atypická. Není to princ, kdo potřebuje napravit hlavu. Je to princezna. Proč i ve starých pohádkách to bývají zpravidla muži, kdo je mimo a kdo potřebuje napravit svůj hodnotový systém? O starých pohádkách přeci nelze předpokládat, že by byly "švihlé" feminismem. Kromě toho hrdinové pohádek zpravidla netrpí tím, že by měli malou sílu či nedostatek krásy. Vždy je to nedostatek správných hodnot, pokřivený pohled na svět, který se v příběhu nějak napraví. To, že tradiční pohádky věnují tolik úsilí nápravám mužských hlav, je svědectvím o tom, že s mužskými hlavami bývá více práce než se ženskými.

    Nicméně nezdolnost a neovladatelnost je něco, co ženy na mužích obdivují. I v této pohádce, když král Miroslav převlečen za zahradníka umravňuje princeznu, jedná se o boj na silnějšího: "Zavaž mi střevíček!" Součástí tohoto boje je i zvětšování vzdálenosti. Princezna chodí za Princem, on se jí na oko vyhybá. V tom je trochu kříž. Na jednu stranu si stěžujeme, že chlapi mají nepoddajný hřbet, ale na druhou stranu právě pro tuto vlastnost je ženy milují. Chtějí být jaksi zkroceny a navíc tato vlastnost se v dobrém případě projevuje statečností a schopností vzdorovat zlu. Bohužel milí rádcové jsou stejně nepoddajní jako král Miroslav. Ten se od nich liší jen svým hodnotovým systémem: "Lidí, kteří pracují, je hodně a páni se o ně málo starají..." Kéž by se i naši politici podobali víc královi Miroslavovi než milým rádcům či slabošskému králi.

    Domácí úkol: Milí rádcové opakovaně používali na zvládnutí slabošského krále jednu klasickou manipulativní techniku. I když možná nevíte, jak se jmenuje, můžete pochopit, v čem je její vtip. (Řešení zde)

  11. Hrátky s čertem
  12. Tato pohádka se z probíraných pohádek zabývá jednoznačně nesložitějšími filosofickými otázkami, i když samozřejmě z nich dělá frašku. Komunistická ideologie byla přímočará. Dělnický uvědomělý a sebevědomý dragoun zapřáhne zločince do kola a mnich s jinými darmožrouty se hezky přiučí užitečné práci. Jenže se tak trochu zapomnělo, že Martin dosáhl toho cíle jen za pomoci anděla a potažmo Boha - splněná přání, záchrana z pekla. Takže se dá říci, že na konci pohádky se milý dragoun stává, když ne z Boží vůle králem, tak alespoň z Boží vůle statkářem.

    Jinak se Drda pustil do opravdu těžkých teologických témat. Posuďte sami: upsání se Ďáblu, věčné zavržení, účinná lítost, skutečná svatost, hodnota askeze, celibátní selhání, pokušení, povyšovaní a pýcha, soucit s hříšníkem, rozpor mezi církevní praxí a teorií, hulvátské chování k ženám, sexuální závislost atd. Zkrátka kdyby si z toho tak okatě nedělal legraci, tak mohl být z fleku doktor honoris causa na Katolické teologické fakultě, protože každá z těchto otázek představuje nejen zajímavou otázku teologickou, ale i psychologickou.

    Například proč pohádky tak často řeší otázku upsání se čertu? Na tento starý termín si vzpomenu poměrně často, když řeším problémy zadlužených lidí, kteří měli tu čest pohlédnout do tváře exekutorovi. Na začátku stálo pokušení - nevinná touha koupit si televizi. Pak přišel lákavý úpis a spotřebitelský úvěr podepsaný vlastní krví. Na konec zjistí, že za televizi zaplatili domkem, který zdědili po rodičích. Zkrátka není kompromis jako kompromis. I když jsme frustrovaní, není to důvod udělat první blbost, která nás napadne. Inu, jak to řekl sám čert v pohádce: "Do pekla k exekutorovi vede široká, pohodlná cesta..."

    Domácí úkol: Martin Kabát mnohokrát prohlašuje, že se vůbec nebojí (vědomá úroveň). Všimněte si na okraj, že M.K. pronáší větu "Já se nebojím!" přesně ve chvílích, které nahánějí strach. Stačí tedy škrtnout "ne" a máme přesný zápis toho, co M.K. cítí: "Já se bojím." Předpona "ne" tedy znamená jen nevyřčený dovětek: "Ale já svůj strach zvládám." Z jeho chování tedy na několika místech prosvítá, že strach prožívá (nevědomí). Najdete tato místa? Víte, jak Freud a následně jeho dcera Anna Freudová pojmenovali tuto psychickou obranu, kdy jsou určité nepopíratelné prožitky vytlačeny z vědomí do nevědomí?  (Řešení zde)

  13. Byl jednou jeden král
  14. Tuto pohádku velmi často zmiňuji svým klientům při terapiích. Zejména ono doporučení, které dala kouzelná babička Marušce v originální verzi: "Počkej až bude vát teplý severní vítr." Teplý severní vítr - to je přeci nesmysl. Ze severu vždy vanou jen studené větry. Čekání na teplý severní vítr je čekání na Godota.

    Stejně jako kouzelná babička i já se snažím svým klientům zprostředkovat základní myšlenky této pohádky: "I když nyní trpíte, nemusí to být tím, že jste udělali něco špatně. Mnohé zlo nás postihuje naprosto nezaslouženě a není na něj jiné medicíny než trpělivost." Ale nedokáži to Maruškám říci lépe než babička: "Dopřej mu čas a on sám přijde na to, že pravda se nedá ani ukřičet, ani vyhnat z domu. Musíš být trpělivá, i když tě srdce bolí. Pravda stojí za každou bolest."

    Jenže mnohdy je ta pravda pro klienty stejně prostá jako krutá: Máte holé ruce. Jste naprosto bezmocní. Nemůžete udělat žádný čin, který by Vám navrátil vašeho pana krále či bývalého partnera. To musí být jeho/její rozhodnutí, ke kterému možná dozraje, možná nedozraje. Zkrátka čekejte na teplý severní vítr a do té doby žijte v klidu svůj život tam kdesi v dáli od domova, v babiččině chaloupce.

    Jednou ze známek zralé dospělosti je schopnost unést vlastní bezmoc. Zapomenout adolescentní iluzi, že všechno jde, když se chce. Prostě nejde. Jakkoli je to pro nás bolestné, někdy musíme respektovat vůli a přání druhého člověka, i když on dělá osudovou chybu svého života. To je totiž další poselství této pohádky: I kdybyste mohli udělat jakýkoli myslitelný zázrak, přesto Vám to není nic platné. Stejně musíte počkat, až se tomu vašemu panu králi rozbřeskne v kebuli, a to trvá. Zkrátka člověk nemá zestárnout, dokud nezmoudří. No, kéž by se nám to všem také podařilo.

    Domácí úkol: V této pohádce vynalezl král (Werich) pro kouzelnou babičku kuriózní oslovení: "Osobo!" To už jí rovnou mohl říkat: "Savče!" Znáte ještě nějaké filmové pohádky, kde se lidé takto titulují? (Řešení zde)

Řešení úkolů

  1. Co je to podstatné, v čem je princ po otci?
  2. Na několika místech projevuje uznání po dobrý výkon, i když to znamená přiznání vlastní prohry. Například jeho společník říká: "Ta by zaslužila..." Princ na to: "Jedině metál - za to, jak nás doběhla." Zkrátka neobjevuje se u něho zápasení, ani povyšování se nad druhé pohlaví, která jsou většinou nezdravá, a to jak u mužů, tak u žen. Naproti tomu zápas, který se odvíjí mezi otcem a synem je zákonitý proces v adolescenci, díky kterému si syn buduje svou identitu.

  3. Jaká česká pohádka je o překonání narcismu?
  4. Třeba pohádka O Nosáčovi od Františka Hrubína. I v ní se musí princ rozlobit na svůj velký nos a tak překoná svou sebestřednost. V Mrazíkovi Ivan zahazuje zrcátko.

  5. Jaká zákonitost má na svědomí, že opojné utopické vize zpravidla končí katastrofou?
  6. Název této zákonitosti bohužel neznám. Pokud mě můžete poučit, budu jen rád. Každopádně bude se jednat o zákonitost fantazie, protože se vždy jedná o představy neexistujícího světa. Teoreticky tam může být řada důvodů: Snící člověk je v napětí, závěrečná katastrofa ve fantazii, pak odpovídá svalovému uvolnění, které napětí zakončuje. Též na pozadí může být strach z neznámého ap. Z filmů: Upír z Feratu, Ocelové město či Tajuplný ostrov atd. Osobně se domnívám, že je za tím tento mechanismus: Snění často spouští nějaká frustrace. Člověk si vysní krásný svět, ve kterém je uspokojená jeho frustrace. Když tento toto snění končí, vrací se z ráje do reality, do stále trvající frustrace. Tento návrat se pak spodobní jako katastrofa.

  7. Jaké erotické chování bývá mezi princem a princeznou v pohádkách?
  8. Kromě obligátního polibku je to honění. Princezna utíká a princ běží za ní. Vzniklá aktivace organismů je vnímaná eroticky. Jedná se tedy o heterostimulační chování.

  9. Jakou klasickou manipulativní technikou zvládali milí rádcové slabošského krále?
  10. Byla to distribuce viny. Zkrátka jej obvinili jakoukoliv výčitkou, která je v té chvíli napadla, ať byla logická nebo ne. Například obvinili ho za bouli, kterou si udělali díky tomu, že naslouchali za dveřmi. Člověk, který se cítí provinile, přestává uvažovat racionálně.

    pohadky2.jpg (36882 bytes)

    Za tuto bouli může zpívání

  11. Bál se Martin Kabát nebo ne?
  12. Například ve snu se mu vrací zápas s čerty a neustále se ohání. Stejně tak vidíme řadu tzv. úlekových reakcí. Řekněme si to takto. Strach je základní sebezáchovná reakce každého živého organismu. Člověk jej nemůže nemít. Může jej však vytlačit z vědomí pomocí psychických obran. U Martina se jednalo o popření.

  13. V jakých pohádkách se používá oslovení: Osobo!

Například Vladimír Menšík takto volá na zlou královnu v pohádce Jak se budí princezny: "Osobo, jak to, že nespíš?!