V farnosti řešíme problém. Jeden otec si uvědomil, že jeho syn Michal tráví na počítači mnohem víc času, než zdrávo, tak se rozhodl s tím něco udělat. Poslední kapkou byl příběh jeho kamaráda, bohatého podnikatele, kterému řekl jeho syn v 18 letech, že mu „děkuje“ za výchovu a od té doby ho nikdo neviděl. Syn utekl z domova a dnes žije v nějakých počítačových hernách, kde celé dny nedělá nic jiného než kliká myší a vrtí joystikem. Bohatému podnikatelovi takto de facto umřelo jediné dítě, které mělo převzít ten jeho „velký grunt“. Tedy odstrašující příběh kamaráda nakopl otce k tomu, že Michalovi zformátoval harddisk u počítače. Jenže Michal přešel na chytrý telefon. I ten mu museli sebrat. Pak najednou zmizel stejný telefon bratra. Samozřejmě ho sebral Michal a dál na něm mastil hry. Tím však pohádka nekončí. Jednou odpoledne sedí tak otec u ohně na zahradě a najednou ho napadne: Kde je Michal? Vždyť všechny počítače doma jsou zaheslované... Počkat, vlastně manželčin počítač není. Že by?“ Tak se zvedne a jde se podívat. Hádejte dvakrát, kde byl Michal...
V úvodní větě použil přítomný čas: „řešíme“, protože problém stále trvá. Michal v hlavě nemá nic než hry a není v jeho silách se od nich otrhnout. Nečte, nedívá se na naučné filmy, neučí se ani jazyky, nesportuje... Bohužel ani těm počítačům nijak zvlášť nerozumí. Ano, umí se připojit na wifi síť, ale jinak neví nic o programování, o architektuře počítače, neumí psát webové stránky. Jinými slovy není na tom o moc lépe než každá druhá sekretářka, která dokonale umí Solitaire.
Generace, které začínaly na tzv. osmibiťákách, které počítačům skutečně rozuměly, uměly programovat a data přesouvaly po seriovém kabelu, dnes řeší krizi středního věku a je natěšená na třetí pilíř důchodové reformy. Mladá generace Y umí opravdu jen klikat myší a vrtět joystikem. Pro ně je cečko jen vitamín. Ani angličtinu se už dnes na svých počítačích nenaučí, o psaní všemi deseti ani nemluvě.
Takových dětí stále přibývá, stejně jako otců rodin s počítačovou závislostí. Těmto závislostem se říká nelátkové, protože nejsou vázány na nějakou látku, jako např. heroin či nikotin. Jsou sice o něco lépe léčitelné než látkové závislosti, ale jinak škodlivé jsou podobně. Rodiče kvůli nim přicházejí o děti, děti o svůj život, manželé o své partnery...
Jsou lidé, kteří s počítačem nemají problém, ti řeší jiné problémy. Ale každý, kdo cítí, že je chytlavý na počítačové hry, by měl ctít zásadu: „Počítače jsou na práci, ne na zábavu.“ Krumpáč si taky do postele neberu, tak si neberu do postele ani počítač na hraní.“ Pak je třeba smazat všechny počítačové hry – všechny od Solitaire počínaje. Osobně se držím zásady: Hraju jen ty hry, které jsem si sám naprogramoval.
Rodiče by ještě měli zablokovat přístup k Internetu po 22:00, aby se děti vyspaly. Jiný otec rodiny to takto udělal, protože když šel ve tři v noci na záchod, vždy slyšel klapnutí víka notebooku a šustění dětí, které jako myšky rychle běžely do postele s nadějí, že je táta úplně blbý, v lepším případě alespoň úplně hluchý. Jenže děcka jsou nejen šustivé myšky, ale i vynalézavé opičky. Tento otec se totiž po čase podivuje, jaký že to má velký účet na svém telefonu. Nojo, synátoři si nastavili jeho telefon jako přístupový bod pro své hry... Droga je droga. Bohužel často nezbývá jiné řešení než radikální „rodičovský teror“. Nedat dětem notebooky, jen k dispozici jeden stolní počítač zvaný chcíplotina, omezit dobu přístupu na něj na hodinu či dvě denně pro každého uživatele, na routeru zablokovat adresy internetových her ap.
U žen se počítačová závislost projevuje častěji jako závislost na sociálních sítích, tzn. sociální izolovaností a vede k neschopnosti navázat v realitě partnerský vztah. Znám případy, kdy ženy marně tráví roky na seznamkách. Pět let každý den několik hodin na seznamce či Facebooku není nic vyjímečného.
Počítač sám o sobě je stroj. Není ani dobrý, ani zlý. Záleží toliko na člověku, co s ním podnikne, na co jej využije nebo zneužije. Počítač jen násobí možnosti člověka, a tím i důsledky jeho morálky. Svoji hřivnu člověk může propít u piva nebo ztratit při počítačových hrách, internetových seznamkách nebo sledování televize a videa. Musíme mít na paměti, že žijeme v době, kdy toto nebezpečí teprve začíná růst a je toho času podceňované. Generace postižené počítačem teprve příjdou, proto rodičovská obezřetnost je plně na místě.