Každé prostředí i každý člověk funguje jako filtr. Určité lidi přitahuje a jiné odpuzuje. Tím vlastně vzniká jedinečná a neopakovatelná zkušenost se světem, podobně jedinečná jako jsou otisky prstů. Toto filtrující chování může mít milión příčin, ale přesto se dá najít několik nejobvyklejších mechanismů. Základní dělení je z pohledu klienta. Ta, která může ovlivnit, a ty aspekty, které ovlivnit nemůže. Samozřejmě, že psycholog se zaměřuje především na ty aspekty, které jeho klient může změnit. Například inteligence, krása se dají jen málo ovlivnit, ale například konfliktní chování či sklon k chronickému vyčítání se dá ovlivnit mnohem lépe než třeba nadváha.
Po pravdě řečeno nedá. Do života skáčeme všichni buď po hlavě nebo po zadku, císařské řezy nepočítaje. Takže všichni ten svůj život napřed živelně žijeme, a pak teprve promýšlíme, co se dá dělat jinak, nebo co děláme špatně. Když přijde puberta, tak se prostě začneme zamilovávat do určitých typů partnerů a postupně zjišťujeme, zda jsme typ bezproblémový, nebo tzv. chronický smolař. Když máme to životní štěstí a jsme typ bezproblémový, tak to neznamená, že se nám nemůže vztah rozpadnout, ale že převážně máme déletrvající vztahy, které jsou po většinu doby spokojené. Problémové typy začínají a často i končí nekončící sérií karambolů. Po páté katastrofě si ty chytřejší začínají uvědomovat, že asi problém nebude v okolním světě, ale že by měli hledat příčinu též v sobě. Tato sebereflexe je pak začátkem hledání cesty ven z tohoto začarovaného kruhu. Jinými slovy vidíte sama, že se tomu prakticky nedá předejít. Nicméně zpravidla se s tím dá v dospělosti něco dělat.
Ale jistě beze všeho...
Příklad 1. Opakující se subjektivní zkušenost: "Nikdo o mě nemá zájem."
Přebytek odpudivých sil se projevuje tím, že je prázdná kategorie "přijatelný a dostupný". Přeplněná je kategorie "podbízející se, ale nepoužitelný". Stejně tak by se našlo pár v kategorii "lákavý, ale nedostupný" Zde se je třeba se zaměřit na paušalizující soudy, kterými se odstřelují nápadníci z kategorie "nadbíhající, ale nepoužitelný". Ze známých mechanismů je to především halo efekt. Například jsou mnoho žen má podmínku, aby muž vydělával víc peněz než ony. Tím vcelku zbytečně zužují možnosti svého výběru. Když takových podmínek psycholog najde pár, tak není divu, že taková žena v kategorii "přijatelný a dostupný nemá nikoho".
Příklad 2. Opakující se subjektivní zkušenost: "Všichni jsou nevěrní."
Pro tento typ žen je naprosto nepřestavitelné tvrzení: "Existují muži, kteří jsou dlouhodobě věrní. Třeba i deset let." Říkají mi: "Pane doktore, ukažte mi je. To jsem v životě neviděla." Já ano, znám řadu párů, kde je to právě muž, který je věrný a stabilní, a žena, která klidný vztah rozbijí, protože je neurotická jako ratlík. Nicméně právě fenomén filtrů má za následek, že existuje řada žen, které tento typ muže nikdy neviděla. Když jim ho ukážeme, uslyšíme devalvující hodnotící výrok: "Suchar..."
Příklad 3. Opakující se subjektivní zkušenost: "Vše, co uděláte se Vám jednou vrátí. Kdykoli jsem ho nějaké přebrala, pokaždé mi utekl s jinou... Proč nejkrásnější chlapy mají vždy moje kamarádky."
Zde je filtr velmi prostý. Jestli je možno muže přebrat jiné ženě, tak to bývá ten typ mužů, kteří své životní problémy řeší nevěrou, stejně jako exhibicionisté řeší své životní problémy tím, že běhají po parku v hubertusu. Tento chlap měl se svou bývalkou problém, tak jej vyřešil nevěrou. Nyní je s Vámi. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Otázka pro zvídavé: Jak asi bude řešit své problémy s vámi? Odpověď už znáte: Změní lokál. To není žádná tajuplná karma, která stojí za tímto chronickým opakováním. To je prostě výběr chlapa, který všechno řeší nevěrou.
Příklad 4. Opakující se subjektivní zkušenost: "Proč jenom ti moji chlapi pořád říkají, že se nechtějí ženit a mít rodinu."
Zde nacházíme dvojitý filtr, neboli změnu podmínek na začátku a uprostřed vztahu. Končí šílený rozchod. Žena si rozchodně to nechce zopakovat. Rozhodně se nechce nyní vázat či vstupovat do jakéhokoli vážného vztahu. Inu tak nasadí vstupní podmínku: "Aby nehrozil vážný vztah." Podle toho si vybere amanta, který splňuje tuto podmínku. Nechává ji v klidu. Nenutí ji do vážného vztahu, společného bydlení. Ona je s ním spokojená. Za dva roky tak přemýšlí, co se svým životem. Inu chtěla by dítě. Být celý život produkt manažer je na budku. Se svými sny se svěří amantovi a následuje studená sprcha: "Počkej, vždyť jsme si řekli, že nechceme dítě!?" Ona změnila vstupní podmínku, ale ne on. Vztah stagnuje, ona začíná být zatrpklá, ztrácí přirozenou toleranci. Následuje brutální rozchod a kolotoč se opakuje.
Příklad 5. Opakující se subjektivní zkušenost: "Proč se neustále zamilovávám do ženáčů či nepoužitelných chlapů, jako jsou třeba profesoři, kněží ap."
Vstupní filtr či podmínka říká: "Chlap nesmí projevit o mě zájem. Musí se chovat naprosto asexuálně. Musí se s ním hezky povídat." Tato podmínka odfiltruje všechny normální chlapy, protože ti už po měsíci myslí jen na to "jedno". Naproti tomu takový vnitřně rozpolcený ženáč - jde na kafe a pak se dlouho neozve. Když se potkají, tak jdou zase na kafe. Neuvěřitelně pomalé sbližování. Najednou pomalu oba zjišťují, že náhodné schůzky už nejsou až tak náhodné. SMS klokotají časteji než zdrávo. Najednou není nepředstavitelné, že by došlo i na sex. Najednou už oběma jde "jen o jedno". Jenže důvod, proč to na začátku šlo tak pomalu, je přesně stejný problém, proč to nemůže jít dále. Prostě je ženatý, nebo celibátník, nebo něco jiného, každopádně totálně nepoužitelný. Vztah často končí tak, že on se najednou odmlčí a už se neozve. Zoufalá žena ho bombarduje smskami a jen hrobové mlčení je jí odpovědí. Ze vztahu odchází se zkušeností: "Všem jde o jedno: Svést a opustit."
Příklad 6. Opakující se subjektivní zkušenost: "Proč zrovna na mě se pořád lepí žárlivci."
Holka měla blbý dětství. Táta utekl, když jí bylo šest. Nový partner podobně zmizel beze slova vysvětlení, když jí bylo šestnáct. Dvě opuštění na malou holku jsou opravdu až až. Sní a touží mít konečně někoho, kdo ji nikdy neopustí, u koho bude cítit, že ji miluje jako nikdo jiný na světě. Tak jde na chlapy s jinou vstupní podmínkou. Jako v pohádce. Dám ti tři úkoly, když je splníš, budu tvá. Následuje excesivní testování. Ona je chladná a nepřístupná. Dobýt ji je asi tak těžké jako dobýt Karlštejn. To je dokonalý filtr na chlapy, kteří mají sklon k závislým vztahům, kteří nevydrží chvíli sami, kteří pronásleduje ďábelská sebenenávist, která jim neustále našeptává: "Takovému ksindlovi, jako jsi ty, nemůže být žádná holka věrná. Víš ty vůbec, co teď dělá? Že zase s někým šuká?!" Místo krásné opojné lásky má dotyčná dívka pravé peklo na zemi.
Jako v každém oboru. Začátkem je vždy dokonalá diagnostika. Z předchozích příkladů je zřejmé, že příčin opakovaných selhání je neurekom. Tedy psycholog musí nejprve zjistit, jaký vzorec se chronicky opakuje. Teprve pak se dá uvažovat, kde udělat cílenou změnu.
Ano, přesně toto nebezpečí číhá, pokud se snažíme změnit svůj výběr bez rozmyslu. Najednou zjistíme, že jsme se ocitli právě v opačném extrému než před tím. Holka, která by nejraději sex až po svatbě, najednou se nechá sbalit chlapem na procházce parkem. Sex hned první den. Hrůza... Proto je třeba hledat slabší vzory než jen ten nejsilnější a nejpřitažlivější, který se též chronicky opakuje. Já používám příměry vzaté z rodiny: Jestliže nejpřitažlivější je vzor táta - don Juan a hochstapler, pak ale může existovat ještě muž podobný matce či sourozencům, sousedovi, učitelům, vedoucím skautu atd. Takže například příjemný a funkční vztah paradoxně může vzniknout s mužem vzorem ne táta, ale třeba mladší brácha, o kterého jsem se starala celé dětství. No není to tak silná láska jako k těm nespolehlivým hochstaplerům, ale paradoxně je to stabilní a funkční vztah, který uspokojuje mnohem více potřeb dané ženy, takže vyvažuje to, co jí prostě nemůže dát - neustálý pocit napětí, nejistoty, nutnost bojovat o něj ap. To, co v ní probouzelo sice opojnou, ale přesto sebedestruktivní vášeň vůči hochstaplerum a komediantům.
Model problematického bližního nám říká, že si partnery nevybíráme, ani podle rodiče opačného pohlaví, ani podle sourozenců, ale především podle člověka, se kterým jsme v dětství měli největší problémy. Lidově řečeno s kým máme ještě nevyřešené účty a pohledávky. Psychologie v této souvislosti zná jev nedokončené úlohy. Když nám někdo nebo něco zabrání dokončit nějaký úkol, máme sklon se k tomu vracet. Například vrah se vrací na místo vraždy.
Když nás celé dětství traumatizovala autoritativní matka, tak je jedno, jestli jsme dcera či syn, každopádně budeme mít sklon si vybírat autoritativní manipulativní partnery. Třeba proto, abychom je převychovali, abychom jim konečně vysvětlili, jak moc nám v dětství ublížili. Že je to marné, je vcelku pochopitelné. Ale bývá to až neodolatelně lákavé. Freud tomu říkal sklon k opakování traumatu.