Organizace času
Kdysi před lety mi teta z Kanady poslala anglický originál tohoto textu. Popsaná myšlenka se mi líbila, tak jsem text přeložil a on nějaký čas spamoval po Internetu. Na text bych zapomněl, kdyby po letech se ke mně nedostala jeho pivní varianta, která mě pobavila. :-) Jeroným Klimeš
Jednoho dne odborník na hospodařeni s časem hovořil před skupinou obchodních studentů, a aby vypíchl svou myšlenku, použil ilustrativní přiklad, na který studenti nikdy nezapomenou. Když tak stál před skupinou těch výjimečných lamačů rekordů, řekl: "OK, je čas na kviz," a vytáhl pětilitrovou zavařovací sklenici se širokým hrdlem a postavil ji před ně na stůl. Pak vyhrabal ještě asi tucet kamenů zvíci pěsti a pečlivě je vyskládal jeden po druhém do sklenice.
Když byla sklenice plná až po hrdlo a žádný další kámen se do ní již nevešel, zeptal se:
"Je ta sklenice plná?" ... a každý v třídě zvolal: "Ano."
Expert na hospodaření s časem opáčil: "Skutečně?" a sáhl pod stůl a vytáhl sáček štěrku, který nasypal na sklenici a pořádně s ní zatřepal. Štěrk se propadl do mezer mezi kameny. Zeptal se znova: "Je ta sklenice plná?"
Tentokrát třída pochopila a jeden řekl: "Pravděpodobně ne."
"Správně!" odpověděl a zpoza stolu vzal sáček s pískem a vměstnal ho všude do mezer mezi kameny a štěrkem.
Opět se zeptal: "Je ta sklenice plná?"
"Ne!" zařvala třída.
"Správně," odpověděl a vytáhl džbánek vody a naplnil sklenici až pod okraj. Pak se podíval na třídu a zeptal se: "Co je pointou této ilustrace?"
Jeden snaživec zvedl ruku a povídá:
"Pointou je, že bez ohledu na to, jak plný je váš program, když se snažíte skutečně pořádně, vždycky se tam ještě vejdou nějaké věci!"
"Ne," řekl přednášející, "to není pointa. Pravda, kterou nás ilustrace učí, je ta, že pokud tam nedáme ty velké kameny napřed, tak už je tam nedostaneme nikdy. Co jsou ty velké kameny vašeho života? Čas, který trávíte se svými milovanými, vaše sny, smysluplné aktivity, učení či vedení druhých. Pamatujte, abyste dali dovnitř nejprve tyto důležité kameny, jinak je tam už nedáte nikdy."
Tedy dnes večer nebo ráno, když budete přemýšlet o tomto krátkém příběhu, zeptejte se sami sebe: Co je těmi "velkými kameny" v mém životě? A pak je dejte do své sklenice jako první.
Profesor filosofie stal před svou třídou a na stole před sebou měl několik předmětů. Když začala hodina, vzal beze slova velkou prázdnou sklenici od majonézy a začal ji plnit kameny velkými asi 5 cm.
Když ji naplnil, zeptal se studentů, jestli je plná. Studenti souhlasili.
Pak vzal profesor krabici oblázků a vysypal je do sklenice. Trošku s ní zatřepal a oblázky vyplnily mezery mezi většími kameny. Potom se opět zeptal studentů, jestli je sklenice plná. Studenti opět se smíchem souhlasili.
Nyní vzal profesor krabici s pískem, vysypal ho do sklenice a písek samozřejmě vyplnil i ty nejmenší mezery.
"A nyní si představte," řekl profesor, "že to je vás život. Kameny jsou ty podstatně věci - vaše rodina, vás partner, vaše zdraví, vaše děti - zkrátka věci, které v případě, že vše ostatní ztratíte, stále dokáží naplnit vás život. Oblázky jsou ostatní věci, které také stojí za povšimnutí - vaše práce, vás dům, vaše auto. Písek, to jsou všechny ostatní maličkosti."
"Když naplníte sklenici nejprve pískem, nezbyde žádné místo pro kameny a oblázky. A stejně je to i v životě. Pokud vynaložíte veškerou energii na maličkosti, nebudete mít prostor pro důležité věci. Věnujte pozornost věcem, které jsou důležité pro vaše štěstí. Hrajte si se svými dětmi, najdete si čas na zdravotní vyšetření, jdete si se svým partnerem zatancovat. Vždy vám zbyde čas na práci, na úklid domů, nebo na uspořádání party. Starejte se především o kameny - o věci, které mají opravdu význam. Stanovte si svůj žebříček priorit. Zbytek je jenom písek."
Na to vstal jeden ze studentů, vzal sklenici, kterou profesor i ostatní studenti měli za plnou a nalil do ní láhev piva, které si samozřejmě našlo svoje místo a láhev byla teprve nyní opravdu plná. To dokazuje, že bez ohledu na to, jak plný je vás život, prostor na pivo se vždycky najde.