Vězení Opočenského nevyléčilo

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006

Jestliže propuštěný sochař Opočenský kajícně tvrdí soudkyni, jak se polepšil a že na něj vězení zapůsobilo a že na mladé dívky nemá vůbec žádné myšlenky, můžeme věřit, že je to snad jeho zbožné přání, ale všichni víme, že vězení není léčebna. Je velmi pravděpodobné, že jeho touha po mladém masu se znova probudí za pár týdnů či měsíců. Doufejme, že napříště bude prozíravější a včas vyhledá pomoc.

Schopnost ovládat svou úchylku, charakter a morálka nejsou totéž.

To je možno ilustrovat na jednom příběhu, který nám na fakultě na přednáškách vyprávěl psycholog Stanislav Hájek. Po první Havlově amnestii se dostal na svobodu jeden sexuální vrah. Chvíli chodil po Václaváku a pak přišel za zmíněným psychologem a povídá: “Pane doktore, já musím zpátky. Už to zase na mě jde.” Zkrátka najednou si představuje, jaké by to bylo přivázat dívku, kterou právě míjí, ke stromu, pak ji trochu přiškrtit a opájet se představou, že ji má zcela ve své moci... Všimněte si, že i když svou fantazii a touhy neovládne, tak to ještě neznamená, že se s nimi ztotožňuje. Uvědomme si, že v praxi tyto lidi nezavíráme za jejich neovladatelné chování přímo při činu, ale za to, že v době, kdy své chování ještě mohli ovládat, nevyhledali odbornou pomoc nebo podcenili varovné známky svého svědomí či jiných autorit. To je maximum, co můžeme očekávat od nápravy ve vězení.

Všehrdy - fešácký kriminál

Věznici ve Všehrdech se říká fešácký kriminál. Občas tam bručí známé osobnosti. Nyní i bývalý ministr finací Ivo Svoboda. Pro vězně je atraktivní především proto, že místní soudkyně často propouští za dobré chování v polovině trestu. Ve skutečnosti tam nejsou výrazně lepší podmínky než jinde - i zde mají tuším jen dva psychology na přibližně šest set vězňů. Museli bychom si na zdravý rozum šlápnout, abychom očekávali ozdravný vliv místního ovzduší na tužby po nezletilých dívkách.

Když přijde řeč na sexuální závislost, zvláště chlapi se začínají holedbat, že tu snad má každý a že to musí být paráda. Inu, nemá ji každý a není to paráda ani nic záviděníhodného. Jako každá závislost, i závislost na sexu ničí lidem životy, a to nejen těm, kdo jsou závislí, ale i těm, kdo stojí okolo. Abychom tyto ochránili, máme dvě skupiny ústavů, kam zavíráme ty, kteří nejsou schopni ovládat své chování v té či oné oblasti. Psychotiky, tj. schizofreniky s bludy a halucinacemi, zavíráme do psychiatrických léčeben a v rámci těch do síťových lůžek. Lidi s různými sexuálními úchylkami a s poruchami osobnosti, dříve nazývanými psychopati, zase do vězení. Ale po pravdě řečeno, jak psychotici, tak psychopati nejsou schopni své patologické chování dlouhodobě ovládat.

Budujme falešné iluze

Trest pro Opočenského má však svou důležitost v jiné rovině. Mezi uměleckými kruhy se vědělo dlouhá léta, po kom touží srdce či spíš jiné orgány slavného sochaře. Ale i policie se ostýchá vztáhnout ruku po slavné osobnosti, prostě slávu jednoho musí vykoupit o to více osudů obětí. Proto je dobré, když tu a tam sáhne ruka zákona po veřejně známé osobnosti, ať umělci či politikovi, a dá ji do chládku, aby si ostatní známé osobnosti, od starostů až po ministry, nemyslely, že jsou nedotknutelné. Je též užitečné ubezpečit ty, kteří své tužby ovládají, že jejich úsilí má smysl. Tvrzení, že zákon platí stejně pro každého, je nepravdivá iluze, ale stojí za to ji cíleně budovat.