PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2005

Čtenářka nám poslala bilanční email. Je to vlastně její pohled přibližně na posledních deset let svého života. Jsou v něm zvýrazněny čtyři výrazné hodnoty - škola, kariéra, děti a manžel. To jsou její nejvyšší hodnoty, které vlastně definují její štěstí. Přála by si, aby všechny čtyři byly naplněny, ale bohužel poslední z nich - vztah k manželovi prodělává v poslední době krizi. Všimněme si, že žena hledá chybu u sebe a má pocit, že problém leží někde v protikladu mezi rodinou a kariérou.

Vzhledem k minimu dalších informací nejsem schopný říci, jestli v tomto přesvědčení má čtenářka pravdu nebo ne. Možná ano, ale pokud by přišla ke mně ke konzultaci, dal bych si k tomuto závěru jejího bilancování velký otazník a snažil bych si ho důkladně ověřit. Takto by to totiž znamenalo, když se opět stane ženou v domácnosti, tak její muž přestane mít milenku a jejich společný vztah se stabilizuje. To by klidně mohl být omyl.

Dost pravděpodobně máme do činění s mylnou diagnosou. Lékaři na rozdíl od psychologů mají k dispozici celý arsenál diagnostických metod: Rozbory krve, tkání, EKG, EEG, zobrazovací techniky jako je rentgen, či sonograf, a když je nejhůř, tak se vezme skalpel a holt pacienta otevřou. Takový luxus si psychologové nemohou dopřát. Až na pár testů a měření fyziologických proměnných, jako je reakční čas, kožní odpor ap. musí se psycholog spolehnout pouze na zrak a introspekci pacienta. Co nevidí pacient, nevidí ani psycholog, respektive může to nanejvýš tušit z toho, co vyčetl z knih a ze zkušenosti.

Před lety jsem měl důvěrnou kamarádku, která se mnou řešila své problémy s milenci a manželem. Aź za dlouhý čas jen tak mimochodem prohodila, že jí manžel na veřejnosti i v soukromí ironizuje a sráží. Zůstal jsem stát jako opařený a říkám jí: "To mi říkáš až teď? Po skoro třech letech, co spolu rozebíráme tvý problémy?" Manžel se samozřejmě takto choval odjakživa, ale jí zkrátka trvalo pár let, než byla schopna popsat a vyslovit klíč k jejich chronické krizi.

Zdá se, že ani naše čtenářka nezná klíč, ke své krizi. Ale skoro jistě to není otázka: "Buď kariéra, nebo manžel." Problém bude v něčem, co nyní nevidí nebo podceňuje. Stejně dobře, ale může být problém i na straně manžela. I on může mít krizi středního věku nebo pocit unikajících příležitostí. Hlavní doporučení tedy směřuje snažte se oprostit od zaběhaných vzorců uvažování, zastavit se a mnohem detailněji, pozorněji a jakoby novýma očima se podívejte na váš vztah. Kde vznikají třenice, dusno, hádky, odcizení? To jsou krátké momenty, které byste však měla registrovat.

Například z první řádky se dá trochu číst i jisté soupeření mezi manželi o to, kdo bude mít úspěšnější kariéru. Jako by péče o děti byla méně cennější než kariéra. Každé válčení stylu "buď a nebo" mezi manžely je potencionálně nebezpečné. Kdo ví, jestli nástup do práce jen neprobudil skryté soutěžení mezi partnery. Čistě teoreticky by mohla probuzená rivalita v mužovi vyvolat pocit osamění a ztrátu blízké osoby - rival přeci není blízka osoba - a tedy by vznikla potřeba hledat pocit blízkosti u milenky. Ale kdo ví? To jsou jen spekulace, ale každopádně bych čtenářce doporučil, aby opustila začarované úvahy 'kariéra versus rodina' a začala prozkoumávat podobná nezmapovaná zákoutí své duše a vztahu.