Nevyčítat a neironizovat!

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2005

Nějaký čas po svatbě jsem se setkala na kafi s bývalým klukem, tato setkání přerostla později v nezávazný sex, pak přibylo ještě pár dalších občasných milenců. S mým mužem máme dobrý vztah. Vlastně až na to, že mě shazuje na veřejnosti, mě nic až tak neštve. O rodinu se hezky postará, jen jsme si jaksi cizí. Prostě se to celé nějak mele.

Ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje říká personalista Smojak novým zaměstnancům: Neber úplatky, nebo se z toho zblázníš! Stejně jako tohoto personalistu neberou zaměstnanci moc vážně, tak ani mnozí klienti nechtějí brát vážně psychology, když jim radí: Nevyčítat a neironizovat! Jedná se totiž o zakořeněné komunikační zlozvyky. Stejně jako pro cigaretu kuřáci rádi ochotně obětují nejen půlku platu, ale i zdraví, tak mnozí raději obětují svoje manželství, než aby se plácli přes pusu a dali si na ni zámek.

Muži a ženy se liší mimo jiné i v druzích komunikačních zlozvyků. Muži spíše inklinují k ironii a ženy k vyčítání. Problém je v tom, že tyto zlozvyky jsou v partnerství přítomny zpravidla od začátku a berou se jako samozřejmost, nad kterou nikoho nenapadne ani uvažovat. Nicméně stejně jako kouření škodí, ať o jeho škodlivosti víme nebo ne, tak i komunikační zlozvyky otravují vztahy bez ohledu na to, zda jsou si dotyční vědomi jejich škodlivosti.

Klienti je berou jako samozřejmost a tak je ani nenapadne přijít s nimi k psychologovi jako s problémem. Psycholog spíše zjišťuje, že jejich problém vznikl sekundárně jako následek komunikačních zlozvyků. I tímto se podobají kuřákům. Ti také většinou nepřijdou k lékaři s tím, že se chtějí zbavit kouření. Přijdou až s rakovinou plic či katarem.

S touto úvahou se podívejme na dotaz naší čtenářky. Neví si rady s tím, že má sklon vyhledávat milence, až jí to ohrožuje manželství s mužem, který by byl vynikající až na ironické poznámky. Na první pohled by se zdálo, že není potřeba dávat do souvislosti vyhledávání milenců a manželovy „blbé poznámky“ na veřejnosti. Avšak nedivil bych se, kdyby by tam byla úzká spojitost. Jestli muž ironizuje na veřejnosti, je velmi pravděpodobné, že i doma má nemístné poznámky, ale ty ženě až tak nevadí, protože je neslyší okolí.

Možná znáte vtip: "Dášo, pojď se koukat na televizi, dávaj' tam pořad pro ženy: Zrnění." Je to sice svým způsobem originální slovní hříčka, ale takové vtipy bychom si měli říkat jen tak mezi námi chlapy nebo v neutrální společnosti. Rozhodně by Dáša neměla být naše partnerka, manželka nebo dcera. Jestliže jsme dost chytří na to, abychom vymysleli takovou slovní hříčku, tak musíme být dost chytří na to, abychom v rodinném prostředí vymysleli vtip, který bude bez narážek na slepice, blondýny ap.

Ironie mužů, stejně jako výčitky žen jsou tiché ostny, které u partnera nevyvolají nějakou výraznou reakcí. Ironizující muži mají pocit, že jsou vtipní a že mají smysl pro humor. Vyčítající ženy zase oponují: "Tak to mám mlčet, když mi něco vadí? Stejně to s ním ani nehne." Ale to je jen falešná iluze. Ironie i výčitky mají dlouhodobé působení vedou k vzájemnému odcizení, přesněji řečeno jedním z častých projevů je narůst sexuální atraktivity cizích lidí. Je zřejmě mylné se domnívat, že čtenářka udržuje vztahy s milenci, protože je nadmíru sexuálně náruživá. Ano, jistě bude mít ráda sex, ale stěžuje si též na chybějící pocit blízkosti, důvěrnosti, souznění ap. Tento pocit vzniká pomalu, ale zcela spontánně s někým, kdo do nás nepíchá ironií nebo výčitkami, se kterým nemusíme být neustále ve střehu. Početní milenci jí zřejmě tento pocit zčásti dokáží poskytnout.

Mnohé časopisy se předhánějí ve vymýšlení různých triků a afrodiziak, které mají probudit vyhaslou sexuální touhu u našich protějšků. Možná účinnější než tyto fígle je prosté: "Nevyčítat a neiroznizovat!"