Mgr. Jeroným Klimeš 1998

Poznámka: Článek pro PLUS.

Nejsou dávno doby, kdy tzv. právo na práci se rovnalo povinnosti pracovat. Naivně jsme nechápali problémy “západu” s nezaměstnaností a možná vedli silácké řeči, jak bychom si takové nezaměstnanosti užívali. Ale ouha, chyba lávky. Naše stesky byly “vyslyšeny” a nyní i Čechami obchází strašidlo nezaměstnanosti.

Pro muže je ztráta zaměstnání závažnější než pro ženu. Nezaměstnaná žena může o sobě na rozdíl od muže hrdě prohlásit, že je ženou v domácnosti, že se svědomitě stará o své ratolesti.

Od muže se totiž tak nějak očekává, že bude živit a chránit rodinu. Dobré postavení a vysoký plat se chtě nechtě stávají atributy mužství a určitým sexuálním symbolem. Takže i muž, který neimponuje svým vzhledem, může mnohou ženu okouzlit svým portfoliem.

Existuje mnoho podob nezaměstnanosti, nicméně důležitým ukazatelem je délka, po kterou je člověk bez možnosti si vydělat svými schopnostmi. Sem tedy nepatří případy z pohraničních oblastí, kde mnoho lidí pobírá podporu v nezaměstnanosti a při tom komutuje přes hranice, kde si vydělává v tvrdé měně. To není nezaměstnanost, to je nemorální okrádání ostatních spoluobčanů, kteří ze svých platou odvádějí nezanedbatelnou část na “státní podporu zaměstnanosti”.

Když napíšu, že nezaměstnanost je mor prožírající společnost, bude to možná některý čtenář považovat za nadsázku, ale ona to bohužel nadsázka není. Jeden z velkých problémů, který dobře znají na západě, je vícegenerační nezaměstnanost. Zatímco v některých rodinách se hrdě dědí řemeslo z děda na otce a z otce na syna atd. U vícegenerační nezaměstnanosti jsou všichni tito “živitelé” rodin nezaměstnaní a žijí z dávek a podpor. Vedou liknavý život od nikud nikam, bez ambicí, často s lahví v ruce. V Čechách žijí tímto stylem zatím pouze některé cikánské rodiny, ale asi přijde čas, kdy se k nim díky vícegenerační nezaměstnanosti přidá i řada “gádžů”.

Dalším patologickým jevem je nezaměstnanost vysokoškoláků či obecně mladých po dokončení studia. Uvědomme si, že tito mladí se musí ještě naučit vytrvale pracovat. Pracovní návyky se automaticky nevytvoří jen sezením ve školních škamnách. Vysokoškoláci, kteří jsou ze škol zvyklí na trochu bohémský život, jsou najednou nuceni vstávat pravidelně v 7 hodin ráno a sedět 8 hodin v práci. Kromě toho vycházejí ze škol plni nadějí a očekávání toho, jak uplatní své poznatky v praxi. Pokud tyto naděje přerve chronická nezaměstnanost, pokud ztratí kontakt s odbornou veřejností, zabrzdí se jejich profesní vývoj a nevytvoří se potřebné návyky, pak už tuto ztrátu nikdy nedohoní. Prostě starého psa novým kouskům nenaučíš.

Nezaměstnanost však bývá bohužel průvodním jevem jiným životních obtíží. Například průměrně zdatný pracovník, který ovšem během svého života nedbal a průběžné sebevzdělávání, je najednou při reorganizaci zdánlivě nelítostně vyhozen ze zaměstnání pár let před důchodem a to i přes svou loajalitu k zaměstnavateli. Nebo podobně muž v druhé míze se nejprve rozejde s manželkou, díky těmto potížím se zvýší jeho agresivita, objeví se konflikty na pracovišti, je vyhozen pro ztrátu důvěry a v malém městečku nemůže najít zaměstnání, protože má na jedné straně špatnou reputaci a druhé příliš vysokou hrdost na to, aby vzal jakoukoliv práci.

Nejhorším průvodním jevem nezaměstnanosti je ztráta sebeúcty a podlomené sebevědomí. K tomu dochází bez ohledu na to, zda je nezaměstnanost zaviněná nebo ne. Na nezaměstnanosti může mít podíl řada faktorů, které nemohl dotyčný ovlivnit. Mezi ně patří například úzká specializace, věk, ekonomické okolnosti, lokalita, kde dotyčný bydlí ap. Obecně však platí, že vzdělanější, činorodější a flexibilnější lidé mají s nezaměstnaností menší problémy než lidé opačných kvalit. Z toho vyplývá pro nás i určité ponaučení. Pokud jsme nezaměstnaní, nepřestávejme být činorodí a dělejme maximum pro náš osobnostní růst.

Je mnoho specialistů, kteří tak dlouho odmítají přijmout jakoukoliv práci kromě svého vyvoleného oboru, až profesně a lidsky zakrní. Odmítají přijmout i méně odbornou práci, protože mají pocit, že by byli nedocenění. Zapomínají při tom, že druzí lidé si je musí nejprve oťukat, ozkoušet a jakmile poznají jejich kvality, určitě jim nabídnou lepší práci.

Existuje spousta příležitostí k užitečné činnosti, která nemusí být finančně ohodnocená. Ale pořád je lépe dělat něco, byť zadarmo, než tupě hledět doma v papučích na bednu či “léčit si” pošramocenou mužskou hrdost u hracích automatů či alkoholem. Takový nezaměstnaný muž přeci může vést dětské oddíly či zájmové kroužky, pomáhat starším lidem s nákupy či s drobnými opravami jejich domácností ap. Jinými slovy neštítí se žádné práce, která je užitečná.

Zní to možná absurdně, ale je to nejlepší cesta z psychického marasmu nečinnosti, které se eufemicky říká nezaměstnanost. Uvědomme si, že při jakékoliv takové činnosti přijdeme do kontaktu s jinými lidmi, s jinými hodnotami, poznáme jiné světy, o kterých jsme dříve nevěděli. Nezaměstnanost je zpravidla nechtěný stav, do kterého nás dostaly okolnosti, ale je na nás a naší píli, jak se z tohoto stavu dostaneme, a co z tohoto nelehkého období života získáme pro sebe a pro své okolí.

Počet normovaných stran: