Muži a ženy - tradiční nebo genetické role?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2007

Dohaduje se žid, mohamed a křesťan: "Čí Bůh je větší?" Křesťan říká: "Bloudím vám takhle lesem a už myslím, že mě sežere dravá zvěř, tak se pomodlím k Bohu a hle. Všude černočerná noc, jen v dáli světélko. Jsem zachráněn!" Mohamed na to: "To nic není. Já se plazím pouští vysušený jak křížala. Pomodlím se k Alláhovi a najednou kam oko pohlédne, tam je poušť, jen tam, co jsem byl já, zapršelo!" Na to žid: "To nic není. Jdu takhle o šábesu a najednou vidím na chodníku naditou šrajtofli. A šlaka, šábes - my židi nesmíme vydělávat... Rychle obrátím oči k nebi a najednou zázrak! Všude okolo je šábes, jen tam, co leží ta peněženka, je čtvrtek."

Na tento vtip si vzpomenu vždy, když mi někdo tvrdí, že rozdíly mezi pohlavími jsou dány výlučně výchovou a nejsou ani trochu genetické. Již tříleté děti moc dobře vědí, že těla ženy a muže se nápadně liší. Tyto rozdíly jsou prokazatelně genetické (chromozom Y). Díky němu se muži a ženy se od sebe liší víc, než se od sebe liší jednotlivé lidské rasy, například běloch od cikána. Je absurdní předpokládat, že genetické rozdíly se týkají celého těla, jen mozky obou pohlaví by byly zcela identické. To je jako u toho žida - všude šábes a jen nad peněženkou čtvrtek.

Genetické rozdíly mezi mužem a ženou jsou 17× větší než mezi různými rasami. Asi bychom měli zrevidovat, s kým vlastně by se nám lépe žilo. :-))

Genetické rozdíly mezi pohlavími předurčují vztah pohlaví k různým aktivitám. Například uklízení. Nikdy jsem neměl zánět močového měchýře, ani neznám žádného kamaráda, který by tím trpěl. Naproti tomu snad všechny moje partnerky měly nějaké problémy s těmito orgány. Stačilo malé nachlazení a hned záněty. Tato větší citlivost ženy jednoznačně determinuje k tomu, že budou čistotnější než muži. Prostě špindíry vymřely, protože kvůli zánětům byly častěji neplodné, nebo na různé infekce zemřely, stejně jako jejich děti. Stačí si vzpomenout na doby studia, jak se na kolejích lišily pokoje kluků a holek. Například moji spolužáci měli na stole asi 15 cm vrstvu odpadků, kde se mísily půl roku staré nedojedené konzervy s vajgly a popelem a to vše pomalu přepadávalo přes okraj stolu na zem. Když už to kluci nemohli vydržet, tak si dotáhli popelnici a všechno to tam naházeli a začali vytvářet novou kopu odpadků. Těžko uvěřit, že jejich maminky měly takto odlišný metr na syny a na dcery.

Genetické rozdíly jsou hlavní překážkou toho, aby v domácnostech zavládla naprostá parita v dělení rolí. Jak vidíte, i kluci mají také svou mez, kdy začínají uklízet, ale do té doby by ženy v tom nepořádku zešílely. Mnoho lidí důvodně nevěří v existenci Yetiho. Mnoho žen důvodně nevěří, že chlapi jsou vůbec schopni uklízet. V životě to neviděly, protože to nikdy nevydržely a raději uklidily samy. Konec konců když s tříletou dcerou Juditkou umyjeme nádobí, tak přijde žena a umyje si to sama ještě jednou. Tím nechci říci, že nemůžeme kluky vychovat k čistotnosti, ale rodiče to stojí mnohem více úsilí než stejné čistotnosti naučit holky.

Posteskla si mi jedna kolegyně, jejíž manžel je doma na mateřský a ona je ta živitelka rodiny: "Já nevím, co ženský na tý emancipaci vidí. Co já bych dala za to, abych mohla být doma s dětma a ten můj hezky vydělával peníze." Přijde totiž domů a stejně začne uklízet a přetvářet domácnost k obrazu svému. Prostě jí to nedá.

Je velká otázka, co je snazší. Naučit chlapy pořádkumilovnosti nebo rezignovat na paritu rolí a místo toho pěstovat vzájemnou úctu k práci druhého. Napsat tento článek je pro mne asi tak těžké jako pro mou ženu uklidit byt, prostě tři hodiny práce, proto si stejně vážím své práce jako její. Ale opačně to neplatí, proto máme tyto role takto rozděleny. Problém není v dělení rolí, ale v oboustranném hulvátství: Muži si často neváží domácích prací a některé ženy mají pocit, že být v práci znamená být na nekončící dovolené v tiskárně peněz.

Fakt genetických rozdílů v rolích muže a ženy však neznamená, že se tradiční role nemění. Zejména na mužích leží ohromný tlak, aby se začali podílet na mnoha domácích pracích, protože se vytratily jejich tradiční domácí povinnosti, tzn. fyzicky bránit rodinu, zabezpečit polnosti, domácí zvířectvo, udržovat barák v chodu, navozit dřevo atd. Dnes tyto mužské práce vymizely, ale ženské zůstaly. Není divu, že ženy volají po rovnoprávnějším dělení rolí. Tento proces je bohužel pomalejší, než by bylo třeba. Mladší generace mužů se velmi liší od generace jejich otců či dokonce dědečků. Bohužel mnohdy to nestačí a i to bývá někdy důvod k rozvodu.

Svého času vedl naši hitparádu na gymplu vtip: "Muži a ženy nejsou stejní. Například ženy nemají penis, a to po celou dobu svého života." Ano, tyto genetické rozdíly mezi pohlavími asi zabrání tomu, aby mezi mužskými a ženskými rolemi zavládla naprostá rovnost, ale to neznamená, že tyto role se ještě v budoucnu hodně nezmění. Do té doby mějme na paměti, že neexistuje práce, která je "pod mou úroveň". Práce se dělí na tu, kterou je třeba udělat, a tu zbytečnou. Žádná práce, kterou je třeba doma udělat, není pod mou úroveň.

Ženy by měly hlavně vařit, muži vydělávat peníze, myslí si Češi

6. 12. 2007 22:16 - ČESKÁ REPUBLIKA

Češi mají stále velmi tradiční postoj k rozdělení rolí v rodině. Sedmdesát šest procent dotázaných agenturou CVVM si myslí, že v rodině by měla vařit žena. Jedno procento si myslí, že by to měl dělat spíše muž. Názor, že by se o tuto činnost měli oba podělit, zastává 23 procent lidí.

Naopak muži "vedou" co se týče názoru, že mají vydělávat peníze. Tuto roli jim přisuzuje 70 procent dotázaných. Ženě ji přiznává jedno procento lidí. Že by to měli dělat oba, si myslí 29 procent lidí. Podobně jsou na tom názory, co se týče budování kariéry.

U této otázky se také liší vnímání úspěšné ženy a úspěšného muže. Zatímco žena je úspěšná, když dokáže skloubit práci a péči o domácnost, u muže se úspěšnost měří jen kariérou.

Tradiční rozdělení rolí zastávali hlavně respondenti starší 60 let, obyvatelé venkova a lidé s nižším vzděláním.

Na otázky ohledně starosti o domácnost (nakupování, uklízení), odpovídali muži častěji, že by tyto práce měly dělat ženy. Ženy pak nejčastěji odpovídaly, že by se o ně partneři měli podělit rovnoměrně.