PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2017-07-20
Vývoj člověka se periodizuje přibližně po 15 letech: 0, 15, 30, 45, 60, 75, 90. Puberta nastává před 15 rokem (dívky maximálně rostou v 12 letech, chlapci ve 14 letech) a je to je poměrně krátké období maximálně dvou let, kdy se lidé stávají biologicky plodnými čili dospělými v biologickém slova smyslu. Následuje juvenilní období, které trvá od puberty do prvního dítěte, které se zpravidla dělí na adolescenci 15-20 a mladší dospělost do 30 let. Hranice mezi adolescencí a mladší dospělostí je nezřetelná a dost pohyblivá díky vzdělávacímu systému. Ti, kteří zůstávají na školách, dospívají pomaleji než ti, kteří jsou nuceni se po střední škole či učilišti postavit na vlastní nohy.
V evoluční minulosti touto dobou chodili kluci do války, proto mladší dospělosti pro názornost říkám válečnické období. Je to rámcově období vymezené oválem na následujícím grafu a má řadu důležitých aspektů:
a) Pokud kluk nenašlápne kariéru do 30 let, tak ji nenašlápne nikdy.
To je v praxi problém mimo jiné i nekonečného vzdělávání. Evropská unie opravdu hloupě vymyslela, že polovině populace vcelku zadarmo rozdá vysokoškolské tituly, tedy Bc., Mgr. budou mít všichni s IQ 100 a výš. Jenže když se kluci do 30 let povalují po různých nedodělaných školách navíc s ubohou úrovní, tak naprostá většina z nich odvykne práci a ve střední dospělosti už nikdy nenajdou energii na budování kariéry. Nejsou schopni ani začít dělat řemeslo, protože i to je na ně moc práce a je "pod jejich úroveň".
Druhý problém ve stejném věku jsou mamahotely, kde matky zabrání vypiplanému synovi v reprodukci a založení rodiny tím, že si ho ponechají samy pro sebe jako partnera na stáří. Prostě období, kdy v pohádkách šel Honza do světa na zkušenou dřív, než se oženil, je pro zdravý vývin muže mimořádně důležité.
Zkuste si sami vybavit nějaký případ kluka, který nebyl schopen dodělat žádnou školu, do třiceti let se poflakoval od ničeho k ničemu a najednou po třicítce vstal jako Fénix z popela? Většina lidí si na žádný takový případ nevzpomene, protože se vyskytují s pravděpodobností menší než jedno promile.
Tato poučka neplatí pro ženy. Ženy jsou dvoukariérové a na rozdíl od mužů jsou schopné započít novou úspěšnou kariéru i poté, co odchovají své děti. Na následujícím grafu je vidět, že v 45 letech ženy začínají druhou kariéru v době, kdy muži pomalu tu svou končí. U intelektuálních zaměstnání jsou tato čísla mírně posunuta do vyššího věku, ale kvalitativně je to stejné.
Jinými slovy má-li se zdárně dokončit výchova, pak po dokončení školy mají děti odejít z domu, aby dospěly a postavily se na vlastní nohy.
c) Období nevděku
O období nevděku jsem psal v souvislosti s identitou dítěte (Klimeš 2008) a je pravda, že se o něm málo ví. Na pomezí, kdy děti dokončily školu a mají vykročit do dospělosti, si najednou uvědomí všechny těžkosti a obtíže, které je čekají. Najednou vidí, jak nedostatečně jsou na život připraveny a co vše jim chybí. Začínají rodičům vyčítat, co vše jim nedali, ale měli, jak pokazili výchovu, co udělali špatně. To je známka toho, že stále ještě spoléhají na pomocnou, až záchranou ruku rodiče, tzn. že stále uvažují jako děti a ne jako dospělí, kteří spoléhají především na sebe a ne na rodiče.
Zde prospívá rodičům vědomi, že touto fází nevděku si děti často musejí projít, než se postaví na své nohy, a tedy že je to přechodná fáze.
b) Období bohorovnosti a opovážlivého riskování
V období mezi pubertou a střední dospělostí mladí opravdu neuvěřitelně snadno riskují svůj život. V manažerských pozicích se toto bohorovné období projevuje tím, že dělají neuvěřitelně riskantní rozhodnutí s představou, že jim se nemůže nic stát. To je daň, kterou se platí za energii, která je nutná k budování kariéry. Dá se mírnit a kompenzovat morálním formováním v předchozích letech (např. 5. přikázání desatera - nezabiješ, ergo nesmíš ani zbůhdarma vstupovat do riskantních situací).
Názornou ukázkou tohoto sebevražedného chování může být tato série fotografií:
Je jasné, že i s tímto klukem se rodiče piplali od narození a on tady kvůli dvěma bezcenným fotkám riskuje život, když skáče přes propast v sandálech, se stativem v náruči. Podobně je známým faktem, že řidiči s dvanácti trestnými body jsou převážně do 25 let.
d) Adolescentní konverze a ideologické třeštění
V adolescenci a mladší dospělosti též proběhne nejvíce náboženských konverzí, kterým se proto říká adolescentní konverze. Mozek mladých je najednou schopen pochopit krásu logické struktury ideologických systémů, které bere až příliš fanaticky za své, navíc s plnou dravostí mládí. Není divu, že jsou schopni sebevražedných akcí - lítat skrz paneláky, což sami jejich náboženští vůdci staršího věku již nejsou schopni. Úkolem náboženských vůdců (pozor většinou to již nejsou rodiče) je krotit tyto horké hlavy a vést je k "moudrosti stáří", například mírnit je v excesivních postech a podobných hurá akcích ap. To morálka dokáže, ale není to automatické a rodiče už to dávno nemají v moci. (Pro ilustraci viz Infeld 1963; Shaikh 2017; Klimeš 1996)
e) Orientace na mimořádné výkony a ne na dlouhodobou výdrž.
Na rozdíl od střední a pozdní dospělosti se mladší dospělí orientují na huronské výkony a spoléhají na svou vůli. Tedy raději se strhají, než aby šli dvakrát. Podobají se spíš sprintérům než vytrvalostním běžcům. Proto existují přísloví, které tento sklon kompenzují: "Osel se strhal, protože nechtěl jít dvakrát." Všimněte si, že na rozdíl od jiných životních oblastí zde neexistují přísloví s opačným významem(*).
(*) Například existují protichůdná přísloví: "Kdo se moc ptá, moc se dozví." versus "Líná huba - holé neštěstí." Ale neexistuje nic podobného jako "Osel šel stokrát, místo aby to pobral najednou."
I zde jsou v mimořádné výhodě ti mladí, kteří jsou schopni přes svůj věk podávat dlouhodobý stabilní výkon. Například jdou ze školy do školy a každou zdárně dodělají. Naopak v tomto věku si nedokáží mladí přestavit, jak neuvěřitelně dlouhodobý a monotonní dril jsou budou (muset být) schopni vydržet ve střední a pozdní dospělosti při výchově dětí a splácení nerozumě vysokých hypoték.
Jedním ze zanedbávaných úkolů mladší dospělosti je pořízení si malého bytu v tom městě, kde hodlají strávit alespoň pět let. Ten je pak základem pro koupi většího před založením rodiny.
Přesto je třeba v mladší dospělosti neustále opakovat, že v životě bývají úspěšní spíš vytrvalostní běžci než sprintéři, kteří se po pár stovkách metrů zhroutí...
f) Období přechozených vztahů a psychické neplodnosti
Nejvíce vztahů delších než rok začíná v 17 až 18 letech. Střední doba trvání nereprodukčního vztahu se společným bydlením jsou čtyři roky. Tedy do obvyklé reprodukce (30 let) čekají mladé přibližně tři rozchody vážných dlouhodobých vztahů. V tomto období jen kvůli přechození končí rozchodem mnoho párů, kde se oba k sobě jinak dokonale hodí. Do dalších vztahů vstupují, aniž se ještě vzpamatovali z rozchodu, a další vztahy bývají proto kratší než předchozí. Reprodukci na počátku střední dospělosti začínají s hlubokou nedůvěrou v trvanlivost partnerských vztahů a zcela nepřipraveni na prudkou změnu životního stylu, který je čeká s příchodem rodiny (Klimeš 2016).
I zde vstupují mladí do další etapy života zcela nepřipraveni navíc s naivními představami o citové lásce: "Jsme spolu, protože je nám spolu dobře," s pochybnými hodnotami stylu: "Nikdy nedělám nic, nač nemám náladu." Až za patnáct let budou ženy odcházet po rozchodu z jeho bytu jen se dvěma kufry, pozdě pochopí, k čemu je dobré společné jmění manželů a že manželství není jenom cár papíru."
Ženy by měly mít děti do třiceti let, neboť pak začínají hazardovat jednak s neplodností, ale též v následujícím období střední dospělosti je pro ně stále těžší najít vhodného životního partnera. Odkládání založení rodiny z banálních důvodů je opět jednou z nejčastějších chyb mladší dospělosti. Každopádně není-li člověk schopen navázat a vytrvat v dlouhodobém partnerském vztahu (>1 rok) do 30 let je to velmi alarmující a měl by vyhledat odbornou pomoc.
- - -
Závěrem shrňme, že juvenilní období do 30 let je nabité energií a formují se zde základy pro rychlý a energický růst osobnosti a kariéry. Právě tento přebytek energie je zdroj mnoho dobrého, ale bohužel i dramatických a tragických selhání. Jediný způsob, jak se v této době dají mladí řídit je morálka a ideologie a charismatičtí vůdci (učitelé, kněží, vedoucí firem). Rodiče těmito charismatickými vůdci v tomto období většinou nebývají a spíše strhávají děti do předchozího závislého postoje minulých vývojových stádií.
Literatura
Infeld Leopold: Jak jsem se rozešel s náboženstvím. Věda a život, únor 1963, online http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/infeld_konverze.htm
Klimeš Jeroným: Budování identity dítěte, Rozum a cit, Praha, 2008, online: http://identita.klimes.us
Klimeš Jeroným: Křesťanství, vztahy a sex. Novela Bohemica, Praha, 2016
Klimeš Jeroným: Partneři a rozchody. Portál, Praha, 2005
Klimeš Jeroným: Psychologie člověka v poli katolické morálky. Diplomová práce. FFUK, Praha 1996, online http://diplomka.klimes.us
Shaikh Mubin: Radikály vytváří okolí, umírnit se musí chtít sami, říká bývalý islamista. MFDnes 21. března 2017, online: http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/muslim_konverze.htm