Psychologie stánků na levné patoky
aneb Metanol - to je moje milá...

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2012

Takhle nějak vypadá dětství s alkoholikem. Bohužel žádný ftip...

Fakt, že někdo z metanolu vyrábí, nebo pravděpodobně z Polska pašuje alkoholické nápoje, není až tak zajímavé. Jen to ukázalo na staronový problém, který se léta toleruje asi proto, že jeho řešení by bylo voličsky nepopulární. Zdražování alkoholu a zakazování drog nikdy není politicky vděčný krok. Zarážející ale je, že lidé, kteří jsou konfrontováni se smrtí ve svém okolí, si dál kupují alkohol ze stejných stánků na levné patoky.

Nebo otázku položme naopak. Jak je možné, že dotyčné tato ruská ruleta nechává chladnými? Hrají totiž se štamprlaty podobnou hru, jakou známe z filmu Císařův pekař. Tam Werich coby král chaoticky přemisťuje jeden otrávený pohár mezi neotrávenými. Proradní rádci možná otrávené víno raději vyplivnou, ale zákazníci stánků dělají pravý opak - ty je raději vypijí. Z toho je vidět jev, který nejsme ochotni si připustit - lidský život pro nás zdaleka není tou nejvyšší hodnotou. Kdyby totiž lidský život pro nás měl skutečně tu největší cenu, chovali bychom se jinak. Naproti tomu lidé riskují život až příliš často a ochotně, což je známkou toho, že odhadovaný požitkový zisk je vyšší než cena života vynásobená nevelkým rizikem, že o něj přijdou nebo připraví někoho jiného. Dlouhá debata okolo snížení nejvyšší povolené rychlosti v obci na 50 km byla dokladem tohoto jevu - vzniklé loudavé nepohodlí totiž mnoho lidí považovalo za větší zlo než připustit pár mrtvých za rok.

Kromě tohoto kalkulu rizika existuje psychická obrana zvaná popření, která člověku umožňuje nepociťovat strach tváří v tvář nebezpečí. Krásně to bylo vidět při povodních. Blížila se povodňová vlna a všichni byli klidní. Podobně klidní jsou i lidé při sexuálně nezodpovědném chování. Jeden klient se měl poprvé sejít se známostí z internetu. Důrazně jsem mu kladl na srdce, aby nezapomněl na prezervativ. Poslyšte, co mi vysokoškolák s přírodovědným vzděláním následně napsal: "Ano, máte pravdu v tom, že jste mě varoval. Kdyby v tom nebylo to dítě, tak to tak hrozné není. Já nemohl předpokládat, že když si člověk jednou skočí, že z toho bude hned dítě." Podobně dala jedna dívka svému ex na rozloučenou dárek - anální sex. On jí dal taky dárek - AIDS. I zde se lidé ochotně v zdávají svých vysněných životních plánů za přeletavé požitky.

Jenže kdyby popření bylo tak nevýhodné, jak se nám teď jeví, dávno by ho evoluce eliminovala. Lidé popírající pravdu zvíci nosu mezi jejich očima by postupně vymřeli a byl by klid, jen bych pravda neměl o čem psát do novin. Ergo musí existovat důvod, proč tak šílená obrana, jako je popření, se evolučně natolik vyplácí, že to vyváží i ty stovky mrtvých, které kvůli ní průběžně zařvou. Tato těžká otázka vyžaduje znát trochu hlouběji hardware našeho mozku.

Z funkčního hlediska je náš mozek poněkud zbastlenou slepeninou nejrůznějších modulů, které se v průběhu evoluce na sebe postupně nalepují a přidrátovávají, bohužel zdaleka ne vždy v optimálním sledu. Ale ono to jako celek jakž takž funguje, lidé se stále ještě obstojně rozmnožují, takže není velký tlak na změnu. Neuroanatom MacLean před lety přišel s teorií tzv. trojjediného mozku. Ten vyjma provokativního názvu nemá s náboženstvím nic společného. Je to jen pohled na mozek jako na tři subsystémy mozku, které fungují zřetelně odlišně a kde každý z nich se dynamicky rozvíjel v jiném období evoluce - v druhohorách kvetl plazí mozek s instinkty, ve třetihorách paleosavčí mozek s emocemi a ve čtvrtohorách neosavčí mozek s důrazem na myšlení, vědomí a racionální zpracování vjemů.

Problém popření pak odráží konflikt, který zákonitě vzniká mezi savčím racionálním mozkem a proti němu stojícímu strachu, který je řízen plazím mozkem. Savčí mozek vyhodnocuje informace postupně. Když se jimi ale začne zaobírat, zpřítomní si je v mysli na 100 % a ne například na 0,02 %, v jakém se vyskytují v realitě. Jinými slovy například existuje pravděpodobnost, že nás cestou do práce může zabít padající meteorit. Ta pravděpodobnost je sice pidi pidi nic, ale náš savčí mozek nemůže nad něčím uvažovat v míře "pidi pidi nic". Prostě buď na pád meteoru nemyslíme vůbec, nebo si ho naopak představíme v plné nádheře, tedy nám vytane před očima rozbitá lebka a mozek rozstříklý po ulici. No fuj! To automaticky vyvolá strach či zhnusení, které též není v míře menší než malé, jak by odpovídalo pravděpodobnosti této události v realitě, ale představa bohužel zaplaví naše vědomí natolik, že často pociťujeme přímo vegetativní reakci našeho těla: "Prosím tě nech toho, dělá se mi blbě, jen o tom slyším." Hned v vzápětí se objevuje i popření či vytěsnění: "Na to raději ani nemyslet."

Jenže takových malých pravděpodobností nechutných úmrtí jsou kolem nás tisíce - může nás zabít auto, můžeme dostat rakovinu, mohou nám dítě vyměnit v porodnici, může nám dceru zabít úchylný vrah, můžeme dostat AIDS od expartnera, můžeme počít dítě při prvním styku, můžeme se otrávit metylalkoholem. Jak na to náš savčí mozek začne myslet, začne na to tělo nepřiměřeně emocionálně reagovat. Proto se evolučně vyvinul mechanismus, který tuto citovou reakci vypíná, abychom byli schopni poslat dítě do školy a nezmírali při tom strachem, že se mu může přihodit tisíc neštěstí každým krokem. Tímto mechanismem je právě kritizované popření. To, jak vidíme, funguje vcelku bezchybně a odděluje moduly plazího a savčího mozku, aby se vzájemně zbytečně nerušily. Bohužel občas vidíme i jeho poruchy - "pštrosí" strkání hlavy do písku při popírání povodňové vlny či reálném nebezpečí otravy metylalkoholem. Naštěstí evoluce zná ještě efektivnější metody, jak zvládat strach. Doufejme, že se časem prosadí více než primitivní popření.

Jen na okraj – zásady bezpečného pití

U zarostlého kraje propasti nikdo netuší, kdy se propadne. Jedinou dobrou radou je – držte se v bezpečné vzdálenosti. Stejně tak u alkoholika nikdo, nikdy neví, kdy je ten zlomový bod, kdy už to s ním půjde jenom z kopce. Nikdo znamená opravdu nikdo – ani on, ani jeho blízcí, ani kamarádi, ani odborníci. Prostě ví se jen, že to bylo někdy mezi jeho 24 až 30 lety... Proto i zde platí jediná dobrá rada – držte se od alkoholismu v bezpečné vzdálenosti. Jak to v praxi vypadá ukazuje následující tabulka a doplňující doporučení – nikdy nepijte na žal, na kuráž, při rozvodu ap.