PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2007
Výslechy dětí jsou obtížné. I paměť dospělého se opakovaným vyprávěním přetváří, natož mysl dítěte. Cílem vyšetřovatelů tedy je, aby dítě co nejdříve po události udělalo první, kompletní výpověď, aby se pokud možno nemusel výslech opakovat – z důvodu sekundárního poškození nebo z ovlivnění třetí osobou. Tato výpověď se pak přepíše nejlépe slovo od slova, netlumočí se do úřední mluvy, ale přikládá se celá k soudnímu spisu.
Takový výslech by měl dělat člověk, který má jak psychologické, tak právnické vzdělání a příslušné výcviky pro práci se zneužívanými dětmi. Například dítěti se musí jemu srozumitelným způsobem dát poučení, že nemusí vypovídat vůči blízké osobě. Výslech by měl probíhat v "domácím" prostředí a v neformálním oblečení. Na druhé straně by se měl nahrávat, samozřejmě s vědomím všech zúčastněných, ale to dětem obvykle nevadí. Je tedy chybou, když se dítě mluví za tlukotu psacího stroje na klasické policejní služebně.
Výslech, který máme k dispozici, se od tohoto ideálního stavu liší v tom, že byl asi psán přímo s dítětem. I když jsou to jeho slova, přesto je na nich znát jistá stylizace. Zjevně to není doslovný přepis mluveného slova. Například nevíme, jaké otázky policisté Ondřejovi kladli, zda nebyly sugestivní či navádějící. Nevíme, například o čem by vypovídal Ondřej sám, kdyby nebyl veden otázkami ap. Na druhé straně je dobře, že výslech je psán v ich-formě, tj. z pozice dítěte ("Nevím, proč mě tam mamka zavírala."). Nenajdeme v něm naštěstí věty stylu: "Vyslýchaný prohlašuje, že mu nejsou známy důvody internace v komoře." Shrnuto, jedná se o středně kvalitní výslech dětského svědka.
Z jeho výpovědí nepochybné, že matka ho do komory zavírala systematicky od nějakého data. Její přístup se k němu během této doby měnil. "Zuby jsem si čistil každý den, napřed bez pasty, a potom mi mamka dala pastu. Takovou dobrou, pálivou. Ona se dostane tam, co je ten červ." Toto je správný přepis dětské mluvy. Červem je míněn asi zubní kaz a můžeme z toho vyvodit, že měl návyk si čistit zuby pastou i s vysvětlením přiměřeným věku. Tedy výchova do určité doby probíhala vcelku normálně, teprve pak začal být zavírán. Tam čištění pastou ustalo, a pak se obnovilo. Tento cyklus nasvědčuje, že zřejmě došlo k nějaké události, která vedla matku k zavírání Ondřeje, ale přesto měla zájem na tom, aby obnovil hygienické návyky. Až budeme znát tuto událost, pochopíme i motiv zavírání Ondřeje. Nezdá se, že by za zavíráním Ondřeje do komory byla sadistická touha vidět jej trpět. To by mu matka přes den nerozsvicela, nedávala karton na podlahu, neučila se s ním, neměla monitorovací kameru ap.
Ondřej říká: "Teď v nemocnici chodím normálně na záchod." Pokud můžeme důvěřovat kvalitě přepisu, pak slovo "normálně" ukazuje standard, na který je zvyklý, tj. stále bral pobyt v komoře jako něco nenormálního. Fakt, že nebyl zcela identifikován s rolí oběti, nasvědčuje nejen, že se jednalo o časově omezenou epizodu jeho života, ale též, že by mohl mít dobrou prognosu rekonvalescence, což též vidíme na chování v nemocnici.
Na rozdíl o jiných zneužívajících, matka jej zřejmě bezúčelně nebila. V nemocnici lékaři shledali pouze otlaky na rukou a běžnou žízeň, tedy kluk netrpěl hlady či dehydratací, neměl popáleniny či bodné rány, jako nacházíme v jiných případech zneužívání. To vše opět nasvědčuje, že internace byla účelová. Matka s vědomím tety ho svazovala a izolovala od světa, zřejmě, protože "moc věděl". Někdy bušil do polic, někdy se pomočil. To asi vedlo matku k tomu, že z komory odstranila koberce, svlékala ho a svazovala.
Kromě těchto známek fyzického, nesexuálního zneužívání bohužel vidíme ale i psychické týrání. Zejména distribuci viny. Ondřejovi, coby oběti, se vnucuje pohled, že důvodem zavírání a svazování, je jeho zlobení, tedy že to celé je jeho vina.
Z jeho výslechu je zřejmé, že na zneužívání se aktivně podílela i jeho teta Katka a Nancy. Obě sestry bez pochyby dobře ví, jaký je původ Aničky i jaké jsou důvody izolování Ondřeje. Možná že další kvalitnější výslech Ondřeje by mohl zmapovat, po jaké události začalo zavírání, a kdy tedy sestry usoudily, že jeho volný pohyb je jim nebezpečný. Účelovost zneužívání dítěte neznamená, že by sestry neudělaly nic špatného, ale jen, že motivem jejich závadného chování nebyla duševní porucha, jako například sadismus.