Jeroným Klimeš 2007
Fascinuje mě, jak je veřejnost citlivá na fyzické týrání dětí, a zároveň ignoruje systémové zneužívání dětí. Když Ondřej Coufal byl týrán svou matkou Klárou Mauerovou, mohly se media strhat. Když stejnému dítěti s tichým souhlasem téměř všech institucí brání zaměstnanci Klokánku ve styku s otcem Radkem Coufalem, tak je to téměř bez komentáře při tom se jedná o kriminální chování FODu. Nevím, jaký je Radek Coufal, ale neexistuje legální důvod, proč by se nemohl vidět se svým synem, třeba za asistence policie či zaměstnanců FOD, které se pan Coufal nebrání.
K systémovému zneužívání dětí mají sklony obecně instituce. Zde se jedná samozřejmě ústavní zařízení, kde si Dr. Vodičková, coby jednotlivec, osobuje právo rozhodovat o tom, s kým se Ondřej bude či nebude stýkat. Ale systémové zneužívání se nevyhne ani institucím, kde bychom nic takového neměli vidět ani náznakem.
Před nedávnem se na Christnetu a ve studenském časopise Agora probírala kauza prof. Ctirada Pospíšila a jeho dvou dětí, které má se svou olomouckou studentkou Dagmar Žůrkovou. Na tom by nebylo nic tak zarážejícího až na to, že pan profesor je řeholník a kněz, tedy je to v přímém rozporu s jeho závazkem celibátu a slavných slibů. Takové věci se samozřejmě stávají, ale problém není ani tak v těchto kněžích, ale zejména v přístupu vedení církve k těmto případům.
Mám z několika stran potvrzené, že kdyby se tito kněží ke svým dětem přihlásili, tj. třeba si je čas od času vzali na výlet do zoo, tak by to znamenalo jejich suspendaci, sebrání tzv. kanonické mise, tedy řečeno lidově sociální popravu – v katolické církvi by si už neškrtli. Nemohli by učit na žádné katolické škole, nesměli by dál působit jako kněží atd.
Nevím, jak vy, ale osobně si nedokáži moc představit, jak bych se zachoval, kdyby mi někdo "dal nůž na krk" a řekl: "Buď zapřeš své děti, nebo zapomeň na vše, co jsi celou svou kariéru pracně budoval." To je situace, ve které se momentálně nachází prof. Pospíšil ve vztahu ke svým dětem.
To bohužel není ojedinělý případ, za tím nestojí sem tam nějaký jednotlivec. Na této praxi se svorně podílejí všichni biskupové. Například biskup Posád se mi svěřil, že je nešťastný z toho, že jeden kněz se mu na kazatelně přihlásil ke svým dětem. On jej prý musí teď suspendovat. Namítl jsem mu, že je to spíš obdivuhodný příklad odvahy. On nesouhlasil. Kněz prý dal slib Bohu. Ten má podle něho přednost. Kromě toho dítě má matku a to mu prý stačí. Nevím, jak Vás, ale mě takové názory nadzvedávají ze židle.
Ondřejovi se svorně říká – nelíbí se nám tvůj táta, takže zapomeň, máš zaracha. Klárce a Davidovi, Pospíšilovo dětem, můžeme říci něco podobného: Otce neuvidíte - máte smůlu, že jste se narodili "vzorným" katolíkům.
Zkrátka systémové zneužívání dětí přestavují ty případy, kdy obětujeme děti, aby nějaká instituce náhodou neutrpěla šrám na svém lesku. Bohužel u systémového zneužívání vždy najdete mnoho lidí, kteří je budou urputně obhajovat jako Boží vůli, vyšší zájem, právo dítěte ap. Systémovému zneužívání dětí je zrádné, proto bychom měli být vůči němu dvojnásob citliví.
http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/pospisil/