PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2019-09-25
Manželské soužití bylo vždy obtížné, což dokládají příklady z antické historie. Již tehdy ale řešili lidé přibližně stejné problémy jako dnes – od nevěr až po rozvody. Přibyly však nové technologie, moderní životní styl a s nimi přišly i nové problémy, které dřívější generace řešit nemusely.
Pokud máme ve stručnosti vyjádřit, co nejvíce ohrožuje manželské soužití dnes, tak jsou to:
- Blahobyt
- Moderní životní styl
- Liberální egocentrická morálka
Blahobyt aneb doba bez hladu
Když Karel Marx a jeho předchůdci snili o komunismu a komunách, snili především o světě, kde není hlad (předrealizační nadšení). Tento sen se splnil po Druhé světové válce, ale paradoxně žádná šťastná doba nezačala (realizační vystřízlivění). Naopak se objevily jevy, o kterých ani Marx, dokonce ani Freud moc neuvažovali, a to je masivní nárůst rozvodovosti. Změnil se i styl vztahových inzerátů. Staré seznamovací inzeráty za Rakouska-Uherska mnohem více připomínaly nabídky k obchodnímu kontraktu než hledání duševního či sexuálního porozumění, které mezi inzeráty dominuje dnes. Partnerská láska byla vždy vítaná a rozhodovala i o počtu dětí, ale city byly vždy podružnou záležitostí vzhledem k otázce, jak přežijeme letošní zimu, abychom nezmírali mrazem a hladem. Obě pohlaví žila dost funkčně odděleně, takže i třecích ploch bylo méně. Tento jev vcelku uspokojivě vysvětluje Maslowa hierarchie potřeb.
S blahobytem přešel důraz z hladu na jiné citové potřeby a začal se hledat vyšší druh „komunismu“ – a tím je právě sen o světě, kde nebude nepříjemných prožitků. Najednou lidé hledají vztahy, kde nebude mráčku (jiná verze hesla: Poručíme větru, dešti.). Pokud mají nelibý pocit, je to vina partnera – není to ten správný partner. Pokud má dítě ve škole nelibý pocit, tak to musí být někoho vina (hledání viníka), většinou padne Pešek na učitelku, která ho neumí nadchnout pro učivo (potrestání nevinných).
S tímto vyhybavým chováním – nikdy nedělám nic, nač nemám náladu – jde ruku v ruce ztráta identity, protože bohužel identita se od nepaměti vytváří „v boji s drakem“. Výrok o sobě: „Já jsem porazil draka, kdo je víc?“ má nekonečně podob, protože tím drakem může být zdolání Piku Komunisma, vybudování firmy, rodiny, čtyři tituly, jazyky – ale vždy se jedná o vzácné statky či o oblasti, kde člověk musí pustit krev, aby je získal, tedy nic prvoplánově příjemného. To je podmínka nutná mužské identity. Příjemným povalováním na peci se z Honzy král nikdy nestal.
Identita je svrchovaně důležitá pro muže, proto také zažíváme krizi mužské identity. Muži jsou zbytní – dřevo nevozí, domy nestaví, na poli neořou, vlast nebrání. Peníze se dají opatřit i bez mužů, v domácnosti jsou spíš ke zlosti. Proto lidský druh se pomalu, v řádu sto tisíců let, mění z patriarchálního na matriarchální. Podobně jako zebry jsou patriarchální živočišný druh, ale koně se změnili na matriarchální. Dnes se již okolo poloviny dětí rodí mimo manželství, což jistě představuje dost silný selekční tlak v tomto směru.
Další problém blahobytu je ekonomická nezávislost. Dřív se nemohli lidé rozejít, protože neměli finance, aby mohli žít odděleně. Dnes to jde na lusknutí prstů. V pátek se pohádají, v pondělí se on stěhuje do bytu po babičce, za měsíc jsou rozvedení, páč jsou to právníci. U psychologa byli až za tři měsíce, až jim trochu vychladly horké hlavy. Stejně jako doporučujeme, aby svatba nebyla první rok od seznámení, tak ani rozvod by se neměl podat první rok od „úderu do kotlů“.
Moderní životní styl a technologie
Lidé se nevyvinuli na savanách se žárovkami, mobily a antikoncepcí, a tak se ukazuje, že s těmito novými vymoženostmi neumějí zacházet. Dřív to bylo jednoduché. Lidi se do sebe zamilovali, začali spolu spát a hle, dítě bylo na cestě – tři měsíce hypomanie, které říkáme zamilovanost, na to stačilo. Aby ze zvýšila ochrana ženy a rodiny, tak se před první sex dala svatba, tzn. muž se dal do chomoutu. (To jim udělali jiní muži – otcové, aby ochránili své dcery před floutky.) Ano, muži od nepaměti chtějí souložit, ale pak vznikaly děti, o které se museli postarat. Tento jednoduchý princip rozbila antikoncepce. Výsledkem je vymírání a rozpady manželství. Evolučně a biologicky je partnerský vztah stroj na reprodukci. Funguje optimálně, pokud jsou v něm děti. Vztah bez dětí má poločas rozpadu okolo 5 let. Vztah s jedním dítětem okolo 10, dvě děti 20, tři 30 let. Pro víc dětí statistiky nemám. Manželství je tudíž něco jako auto – když do něj zasednete, je třeba zařadit jedničku, dvojku, trojku. Odvážní to občas dotáhnou až na pětku. Pak to hezky fičí.
Kaplan-Meierovy úmrtnostní křivky vztahů delších než jeden rok. Nápadný je kontrast mezi reprodukčními a nereprodukčními vztahy.
Antikoncepce přinesla sen o plánovaném rodičovství (předrealizační nadšení), výsledkem (realizačním vystřízlivěním) je, že každému člověku chybí přibližně jedno dítě. Vyzkoušejte si v nějaké komunitě tuto anketu – dvě otázky: Kolik dětí máte? Kolik jste si jich přál?
Jinými slovy lidé neumějí s antikoncepcí zacházet. Neví, kdy mají prezervativ natáhnout, neví, kdy jej mají stáhnout. Výsledkem jsou zmařené rodičovské a prarodičovské potřeby a vymírání společnosti.
Jestli si vzpomínáte na předrealizační nadšení z mobilů – budeme neustále v kontaktu se svými nejbližšími. Jaké je realizační vystřízlivění? Ano, mohu kdykoli zavolat spolužákovi do Londýna, fakt je, že jsem tak dosud neučinil. Ani v domácnostech mobily mnoho dobroty neudělaly – naprostá většina odhalení nevěr jde přes digitální zařízení. Každý má svou obrazovku, do které kouká i při nedělním obědě, výsledek mobilů je naopak odcizení na malé i velké vzdálenosti. U dětí znamená každá hodina hraní digitálních her o jednotku sníženou známku z češtiny i z matematiky (měřitelné je to od dvou hodin hraní denně). Pochopitelně, co dostaly mobil do ruky, prakticky přestaly číst.
boxplot_vsedni_dny_matematika.png
Graf s regresní přímkou zachycuje vztah mezi časem stráveným dětmi na digitálních zařízeních a výslednou známkou z matematiky (čeština je podobná). Křížek je průměr skupiny s odpovídající známkou, tlustá čára medián. Krabice je polovina skupiny. Vousy jsou většina skupiny (95 %). Kolečka jsou exoti. Nepřehlédněte prosím inteligenta, na kterého blahodárný vliv mobilu působí 25 hodin denně, a je to znát. Předrealizační nadšení bylo opačné. Všichni očekávali – čím víc počítačů, tím lepší známky. Realizační vystřízlivění – hle ono je to právě naopak... (http://pocitacovazavislost.klimes.us)
Opět stejná píseň – lidé neumějí s těmito přístroji zacházet, neví, kdy je vypnout. Ona chodí spát v 22:00. On hraje hry do 02:00, čímžtopádem se mu překrví pánev. Když sejme předposledního avatara, dostane chuť vrhnout se na ženu: „Nechej mě být. Když se rozpumprlíkuju, do rána nezaberu. Zítra musím do práce.“ On se urazí. Druhý den zase hraje hry a po vraždě posledního avatara si představí, co asi uslyší od ženy, tak si pustí porno (co jiného, když avataři jsou již na pravdě boží, že?) a zaonanuje si. Výsledek – rozpadající se manželství: „Pane doktore, to snad nemyslíte vážně?! Chodit do postele v devět? To je přeci úchylné!“ Úchylné je se rozvést a onanovat u porna, když na něj mezi 9 a 10 čeká reálný avatar v polka-dot pyžamu.
Liberální egocentrická morálka
Když už je doba, která tak nepřeje vztahům, člověk by si řekl, že si dají lidé dvakrát takový pozor, aby se jim vztahy nerozbily: „Je kluzko, tak jedu opatrně, ne, vole?“ Opak je pravdou. Vztahy drží na tenkých vláknech citů, ale programové prohlášení moderní doby je „Vzhůru, slone, do porcelánu!“ „Huš, huš! Nevaž se, odvaž se. Následuj svou žízeň. Když ji miluješ, není co řešit. Vyměň starou za mladou.“ Toto nejsou jen reklamní slogany – to jsou pravidla chování, podle kterých se dělají životní rozhodnutí: „Paroubek je borec. Vyměnil starou bábu za mladou.“ A jak dopadl? Jel podle moderní morálky, a podle stejné morálky taky dojel.
Když v noci chce čůrat dítě, nemůžeme jet podle pravidla 6N: „Nikdy nedělám nic, nač nemám náladu.“ Staří Římané definovali manželství jako „Ius in corporis alterius.“ (Právo na tělo druhého.) Podle Římského práva, když žena potřebuje zelí ze sklepa, má právo využít tělo svého muže, aby jí zelí doneslo. Moderní doba tuto zásadu obrátila: „Mám právo na své tělo.“ To vypadá hezky, ale praxi to znamená jen: „Mám právo na rozvod.“ On se jí vykašle na zelí, tancování či povídaní, protože ho to neba. Ona se mu vykašle na sex, protože ji taky neba. Výsledkem je střídavá výchova, která nikoho neba. Nastupuje již známá fáze hledání viníka a po ní fáze potrestání nevinných – to jsou děti – přijdou o rodinu, jednoho z rodičů kvůli odcizení, o domov, kamarády...
Následuje poslední slastná fáze – odměnění nezúčastněných. To jsme my psychologové a jiní lepší či horší rádci, kteří se snažíme sanovat nesanovatelné, varovat hluché a slepé. Ale stejně jen zjišťujeme starý známý fakt, který zažily všechny vyspělé civilizace. Totiž, když se společnost dostane do blahobytu, stává se mimořádně labilní a je otázka pár století, než se zhroutí. Sám jsem dlouho nevěřil největšímu Čechovi Járovi Cimrmanovi, když mi předčítal Levity: „Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.“
Zopakujme si tedy na závěr pět fází budování vyspělé postmoderní společnosti:
I) Předrealizační nadšení
II) Realizační vystřízlivění
III) Hledání viníka
IV) Potrestání nevinných
V) Odměnění nezúčastněných
Doporučená literatura: Parkinson, C. Northcote. Zákony profesora Parkinsona. Překlad Zdenka Hermannová. Vyd. 2. Praha: Mladá fronta, 1967. 146 s. Kapka; sv. 87.