Mgr. Jeroným Klimeš 2000
Nejednou jsem se setkal s dotazem, jak se mají vyplňovat psychologické testy při pohovorech, aby člověk zapůsobil tím nejlepším dojmem. Vždy doporučuji, co nejvíce pravdivě, a pokud se přesto rozhodneme zamlčet nějaké skutečnosti, tak co nejvíce opatrně. Proč? Protože lhát se nemá. A proč vlastně? Zamysleli jsme se někdy na tím, proč se vlastně nemá lhát? Víme to vůbec? Řekněme si tedy pár slovy, co vlastně vyčte psycholog z takových dotazníků, které jsou nepravdivě vyplněny.
Jak vznikají testy
Každý, kdo to někdy dělal, vám dosvědčí, že vytváření kvalitního psychologického jsou doslova galeje. Je to práce na několik let, kdy se dlouho hledají vhodné otázky, které mají měřit tu či onu vlastnost. Pak se shromáždí odpovědi, často od více než tisíce lidí z různých pozic. Tyto odpovědi se statisticky vyhodnotí a podle toho se některé otázky vyhodí, jiné poupraví. Roztřídí se podle různých kategorií, například ví se, jak odpovídají dobří a úspěšní manažeři, jak odpovídají policisté, učitelé ap. Stejně tak se ví, jak asi vypadá profil typického muže a ženy.
Lži skóre
Je dobře si uvědomit, že se testují i lidé v různých kontextech a sleduje se rozdíl například v poradnách, kde žádají lidé pomoc od psychologa, od vyplnění při žádosti o zaměstnání, o adopci dítěte ap., kdy silně narůstá potřeba přetvařovat se a nevyplňovat údaje upřímně. Existují různé způsoby, jak se testy vypořádávají s tímto lidským sklonem.
1) Existují tzv. lži skóre, tedy škály, které měří tuto tendenci se přetvařovat. Některé testy mají jen jednu škálu, jiné jich mají více (i tři až čtyři), tak aby mohly měřit různé způsoby nepřesného vyplňování. Například tak je možno rozlišit nahodilé či nedbalé vyplňování otázek od úmyslného vybírání nejlíbivějších otázek.
2) Konstrukcí dotazníku, protože některé formy odpovědí jsou méně ovlivněny autostylizací než jiné. Například ví se, že odpovědi Ano – Ne jsou poměrně citlivé na přetvařování. Naproti tomu seřazení několika pěti odpovědí u podle míry, jak se vyplňujícímu podobají, od nejvíce podobné do nejvíce nepodobné, je mnohem odolnější vůči přetvařování.
3) Nebrání klientovi, aby se stylizoval do lepšího světla, ale berou tuto jeho vlastnost jako charakteristiku, která vystihuje jeho vztah k lidem a ke světu. Například jsou testy, které nutí člověka vybrat mezi “Ano” a “Ne”, pokud vyplňující přeskočí určité procento odpovědí, test se stává nevyhodnotitelným. Jiné testy naopak měří procento a druh nevyplněných odpovědí či neurčitých odpovědí stylu “nevím” či “nechci odpovědět”, protože tento styl reagování vypovídá o určitých charakteristikách jedince, podle okolností například o nerozhodnosti, vyhýbavosti, strachu z okolí, pochybách, sklonech k úzkosti nebo naopak o přemýšlivosti, rozvážnosti ap.
Testy měří často přes 15 různých základních vlastností a ještě více jejich kombinací
Pokud člověk při přetvařování se stylizuje do nějakého obrazu, je zpravidla tato stylizace jednostranná, ignorující ostatní vlastnosti. Ve výsledcích se to pak projeví tím, že vlastnost, kterou žadatel sledoval, vyjde nadmíru zesílená, ale jiná, kterou opomíjel a kterou možná opomíjí i ve svém životě, mu vyjde extrémně slabá. Ne snad tím, že by ji měl skutečně tak slabou, ale tím, že se v jiném směru chtěl zapůsobit. Podobá se tak člověku, který se chtěl vyhnout louži, a tak vstoupil do vozovky, kde ho zabilo auto. Například člověk chce vyjádřit svou vůli dodržovat pracovní předpisy, zaškrtává všechny otázky, u kterých má pocit, že týkají tohoto tématu. Bohužel však jen tak mimochodem odpoví “Ne” na všechny otázky měřící jeho flexibilitu a schopnost se přizpůsobit změnám a dejme tomu i vymýšlet a pružně reagovat na nové koncepce. Na jedné straně mu sice vyjde nerealisticky vysoké skóre v plnění pracovních povinností, ale na druhé straně sám sebe nechtě presentuje jako jakéhosi nepřizpůsobivého Mirka Dušína, který bude puntičkářsky lpět na svém černobílém vidění světa, neschopný vidět a rozpoznat cokoli nového a progresivního ve svém oboru.
Otázky tvoří kontinuum od extrému do extrému
Testy jsou zpravidla uzpůsobeny tak, že měří nějakou vlastnost od jednoho extrému do druhého extrému. Například od zcela submisivních a přizpůsobivých jedinců až po ty nejdominantnější, nejpanovačnější. U každé otázky se zároveň ví, kolik procent lidí určitého typu ji zaškrtne.
Všichni známe přísloví: “Všeho moc škodí.” Bohužel málokdo se tímto pořekadlem při vyplňování testů řídí. I soli musí být v jídle jen přiměřeně – ne moc, ne málo. Vezměme si za příklad nezávislost. Pokud je člověk závislý, věší se druhým na krk, není schopen vlastního rozhodnutí, je to špatný extrém. Ale druhý extrém je stejně nepoužitelný: Jen si představme naprosto nezávislého jedince, který nehledí napravo a nalevo, který není schopen týmové spolupráce, důvěry v ostatní spolupracovníky, který si nevytvoří osobní vztah či pouto ke svému podniku ap.
Jinými slovy, pokud se lidé při vyplňování dostanou do extrémních hodnot, a to i v těch, které se obvykle považují za pozitivní, test to posuzuje kriticky a spíš negativně. Tito lidé, i když si chtěli polepšit, si nakonec spíše uškodí.
Existuje porovnání s normálními lidmi či s lidmi bez sklonu k přetvařování
Většina psychologů kromě vyhodnocování testů se věnuje jiným oblastem psychologické práce. Například na hlavní úvazek se věnuje psychoterapii a po odpolednách si přivydělává v nějaké personální agentuře vyhodnocováním testů. Tito lidé si zpravidla dokáží velmi dobře představit, jak vypadá profil normálního člověka s obvyklými radostmi a starostmi. Jednak si zkusí dát testy, co vyhodnocují v poradně, svým známým či klientům a kromě toho si ho vyhodnotí taky sami na sobě.
Tedy dokáží si představit, jakou míru například tělesných obtíží mívá obyčejný člověk, jak často asi ho bolí hlava, brní prsty, kdy nemůže usnout, jaké mívá úzkosti a svírání na prsou ap. Když vyplňující odpoví záporně na všechny podobné odpovědi. Co to může znamenat?
1) Nemluví pravdu, vědomě lže.
2) Nepozoruje a neuvědomuje si, co se v něm děje. Jak je necitelný k sobě, tak stejně zřejmě bude necitelný i k druhým.
3) Lidé, kteří extrémně ovládají své tělesné prožívání, zpravidla bývají ochuzeni i o jiné pozitivní zážitky. Mají sice utlumeny negativní prožitky, ale spolu s nimi asi nejsou schopni prožít ani ty pozitivní.
Co s nepoctivě vyhodnocenými testy?
Psychologové zpravidla nemají žádnou potřebu nějak ublížit či nějak uškodit lidem, jejichž testy vyhodnocují už proto, že je prostě nemusejí znát. Je-li však test vyhodnocen nepravdivě, je těžké podat objektivní výpověď. Co se dá v takové situaci dělat?
1) Předpokládat, že výpovědi jsou pravdivé
Pokud není podezření na to, že se člověk stylizoval, nebo je jen mírné, vezmou se výsledky testu za pravdivé a předpokládá se, že dotyčný mluvil pravdu. Tyto výsledky se vyhodnotí podle manuálu testu, popřípadě podle dalších zkušeností psychologa. Pokud se žadatel mírně přetvařoval, může mu to pomoci nebo uškodit podle toho, jak je citlivě se přetvařuje.
2) Ignorují se škály citlivé na přetvařování
Máme-li podezření na mírné přetvařování, je možno ignorovat ty škály, které vycházejí nerealisticky nasílené, a více věnovat pozornost škálám, kde má žadatel výsledky slabší a tedy pravděpodobně realističtější.
3) Interpretovat výsledky spíše jako hodnotový systém žadatele, než jako výpověď o skutečném chování žadatele
Při zřetelném přetvařování se můžeme na vyplněné výsledky kouknout jako ideál, jak si žadatel představuje dokonalého pracovníka, vedoucího či obecně pozici, na kterou se hlásí. Například pokud vyjde nerealisticky navýšená loajalita vůči nadřízeným, víme téměř jistě, že to neodráží skutečné chování jedince. Pak je lépe chápat jeho výpověď o tom, že žadatel hrává tuto komedii na loajálního pracovníka a že ji pravděpodobně bude vyžadovat i od svých eventuálních podřízených, kdyby se sám stal vedoucím. Jinými slovy, protože se do ní při vyplňování testu sám stylizoval, považuje ji zřejmě za správnou a je součástí jeho hodnotového žebříčku.
4) Věnovat pozornost kombinaci škál.
Lidé zpravidla ovlivní přetvařováním hodnoty jedné či více škál, ale mnohem méně jsou schopni ovlivnit jejich kombinace či relativní pořadí. Bez ohledu na to, jak silně jsou všechny výsledky nadhodnoceny, přesto škály tvoří jisté kontinuum od nejslabších či opomíjených stránek člověka až po ty nesilnější, nejvíce upřednostňované. Jestliže na předních pozicích nepoctivě vyplněného testu umístí dominance a individualismus a na posledních místech empatie s citlivostí. Je to výpověď o tom, že citlivost k druhým je opomíjenou hodnotou, ale vyzdvihován je dravý individualismus, který ignoruje okolí. Odpovězme si sami, jaký asi bude takový člověk na pozici vedoucí, jak se budou cítit jeho eventuální podřízení či obchodní partneři?
5) Test označit na nevyhodnotitelný a žadatele rovnou zamítnout.
Mnohé testy mají kromě výsledných škál ještě opravné škály, které odhadují pravdivé hodnoty u nepoctivě vyplněných odpovědí. Tyto opravné škály jsou vcelku dost opatrné a tedy kritické a pesimistické ke schopnostem žadatele.
Mnozí psychologové jsou vůči opravným škálám skeptičtí a praví, že pokud je test lživě vyplněn, neexistuje žádný způsob, jak lež obrátit v pravdu. Na tomto názoru něco je a u výrazně zkreslených testů se výslovně doporučuje vyřadit dotyčného ze seznamu eventuálních kandidátů na danou pozici.
Co vypovídá samotný fakt zkreslování?
Vezměme si za příklad policejní psychology, kteří ze způsobu, jakým byl spáchán trestný čin, jsou schopni vypracovat profil, který popíše, jakou měl zločinec osobnost. Zda měl inteligenci, zkušenosti, znalosti a návyky ap. Stejně tak ze způsobu přetvařování se dá mnohé vysoudit. Jen samotný fakt, že žadatel má potřebu se přetvařovat, nasvědčuje nějakou z následujících eventualit:
1) Nechává se ovládat strachem, který může být více nebo méně pochopitelný podle okolností, ve kterých se dotyčný nachází. Jinak se posuzuje strach u živitele rodiny, který je půl roku bez práce, jinak u svobodného člověka, který je jinak vcelku hmotně zabezpečen.
2) Je sociálně necitlivý až tupý. Když už se přetvařuje, proč dělá to tak necitlivě a hloupě, že by se to přirozeně citlivému člověku nestalo.
3) Nedůvěřuje okolí, zde tedy psychologům či personalistům, že mu nechtějí ublížit, že se snaží jen poctivě dělat svou práci.
4) Má zlozvyk v nepoctivém či lživém chování. Mnohokrát se vyplňující zastaví u nějaké otázky a ptají se, jak mají rozumět otázce. Vidíme při tom jasně, jak si zde význam otázky překrucují do takové podoby, aby si na ni mohli dát lichotivou odpovědět.
5) Je vnitřně nepoctivý vůči sám sobě. Lidově řečeno strká hlavu do písku před vlastními problémy a nalhává sám sobě vlastnosti, které nemá.
6) Je nepozorný při vyplňování. Otázky nečte pozorně a test vyplňuje nazdařbůh.
7) Je jednoduše hloupý. Nechápe význam otázek či jazyk testu.
8) Má opravdu tak nevyhovující vlastnosti, že je musí skrývat před svým eventuálním zaměstnavatelem.
9) Má podlomené sebevědomí a pouze se domnívá, že má ony nevyhovující vlastnosti, a proto se přetvařuje.
10) Není statečný a zásadový, neumí vystupovat před autoritami s rovnou páteří. Navenek se chová devótně a loajálně, ale svůj nesouhlas projevuje pasivním odporem či skrytou agresí – pomluvy, zanedbáváním práce ap.
Často je těžké uhodnout, která z vyjmenovaných eventualit má pravděpodobně na svědomí nepravdivé odpovídání otázek, ale faktem je, že žádná z nich není příliš lichotivá a nezvyšuje příznivé hodnocení žadatele.
Co chceme říci budoucímu zaměstnavateli?
Většina lidí, která nepoctivě vyplňuje testy, vlastně ani sama neví, proč to dělá. Doporučil bych všem, kdo někdy musí vyplnit nějaký test, aby si vlastně zodpověděli otázku, co vlastně chtějí sdělit svému budoucímu nadřízenému. Co si vlastně slibují o nepřesného vyplnění testu? Myslí si, že skutečně jsou sami o sobě tak nevyhovující a neschopní, že musí často tak neohrabaně stavět Potěmkinovu vesnici? Stojí o to, aby za každou cenu získali místo, o které se uchází?
Je pochopitelné, že extrémní pravdomluvnost také není ideální, protože se zpravidla snoubí s prostořekostí, neomaleností a nedostatkem taktu či diplomacie.
Jak si psycholog povídá s testem?
Příklad z vlastní praxe: Pracoval jsem necelé dva roky v oddělení Náhradní rodinné péče, kde jsme vypracovávali posudky na lidi chtějící adoptovat dítě. Měli jsme tam test, který zkoumal více vlastností, ale jsem jej používal pouze na to, aby mi změřil, jak velký je sklon dotyčných žadatelů se přetvarovat a dělat dobrý dojem na druhé. Na to byl velmi dobře citlivý a fungoval trochu jako taková pastička či rybářská síť, do které se chytí jen větší ryby, malé proplují bez újmy.
Vždycky jsem si říkal, že psychologický test je takový kamarád či známý, kterého se zeptám: "Hele, člověče - tedy milý teste, copak si myslíš o tomto klientovi?"
On mi odpověděl: "Víš, já bych mu nevěřil ani slovo."
Já na to: "To je mi zajímavý, ale mě se docela líbil. Jsi si jistý, že se nemýlíš?"
On se zamyslel: "No, jistý si být nemohu, nejsem přece ten s tím zlatým trojúhelníčkem kolem hlavy. Jen ti povídám, abys byl opatrný a zapřemýšlel nad tím:
- Proč se ti tito lide líbili?
- Co vlastně ovlivňovalo tvůj úsudek, když jsi se s nimi bavil?
- Co jsi od nich vlastně chtěl slyšet? Proč jsi se s nimi dobře cítil?
Prostě ti radím pouze se ještě jednou zamyslet nad celým tím případem. V konečném důsledku je to ale stejně na tobě, protože ty neseš odpovědnost za rozhodnutí."
- - -
Když to u nějakého klienta dopadlo naopak, tak uvažuji naopak: "Proč se mi vlastně ten člověk nelíbil, když mu jinak vyšly docela hezké výsledky v testu?" Jinými slovy beru test či jeho tvůrce, jako názor zkušených kolegů, kteří mu věnovali kus svého života a svých zkušeností.
Všichni jsme na jedné lodi
Neexistuje obecně vhodný či obecně nevhodný žadatel. Například extrémně kreativní jedinec je třeba při navrhování a vymýšlení reklam, naopak extrémně nekreativní jedinec je třeba pro obsluhu jaderné elektrárny. Víme konec konců všichni, jak kreativní a experimentující obsluha vyhodila do vzduchu Černobylský reaktor. Při hledaní zaměstnání hledáme všichni své místo, které bude vyhovovat jak nám, tak našemu zaměstnavateli, abychom společně vytvářeli nové hodnoty. Zpravidla proto není důvod k tomu se extrémně stylizovat a přetvařovat, protože je lépe, když se neshody odhalí hned na začátku, než když je obě strany bolestně odhalují během pracovního procesu.