PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2016-08-30
O vznešenosti lásky bylo napsáno mnoho, je načase napsat též něco o banálnosti lásky. V jednom výzkumu vyplňovala psycholožka dotazník jednou na kamenném mostu a podruhé na visutém. Už ani nevím, co bylo cílem jejího šetření, každopádně bystrým pozorováním si všimla jiného zajímavého jevu. Poté, co všem respondentům dala svůj telefon, volali jí signifikantně víc ti, se kterými mluvila na kývajícím se mostě a zvali ji na rande. Rozkývaný hlemýžď středního ucha zřejmě rozkýval i srdce mužů a ti tuto emoci - spíš blížící se strachu - interpretovali jako zamilování.
Podobným mechanismem zhusta vznikají lásky na zážitkových kurzech, které pořádají různé organizace. I já osobně jsem potkal svou budoucí ženu na jednom kurzu Užitečného života, což je organizace, která se věnuje převážně vozíčkářům. Dodnes ji všem doporučuji jako filtr, kde se vyskytují kvalitní ženy, které nejsou zlatokopky. No schválně si zkuste představit, co by dělala holka typu Nagyové na integračním kurzu pro zdravé a postižené lidi? Jelena na Václaváku nepotkáte...
Ale zpět k letním láskám. Nabité události pravda vyvolávají emoce, které se lehce transformují v pocit lásky či zamilovanosti, ale je třeba si připomenout, že každá pořádná zamilovanost splňuje definici hypomanie, a tedy se chová jako "porucha" emocí, například odeznívá zpravidla do tří měsíců. Je to evolucí vytvořená reakce, která má oslabit strach z cizích lidí, který je v nás zcela důvodně od dětství pěstován. Díky zamilovanosti jsme schopní označit partnera - ten naprosto cizorodý genetický matroš - za něco důvěrně známého, za někoho, koho jako by známe od dětství.
Nabíledni skví se, že od poruch emocí není možno čekat žádnou moudrost či prozíravost, a proto si už dávno předci všimli, že "láska je slepá". Samozřejmě když jde genům o reprodukci, tak není čas na nějaké mudrování a filosofování. Proto je třeba neustále připomínat, že síla zamilovanosti nic nevypovídá ani o kvalitě vztahu, tím méně o jeho trvanlivosti. Bohužel právě tuto chybnou úvahu lidé zhusta dělají. Předpokládají čím silnější cit, tím delší trvání. Pokud vám tento nesmysl také přijde "logický", tak se zastavte a zkuste zaměnit slovo láska za jinou potřebu - hlad či bolest. Platí snad - čím větší hlad či bolest, tím déle ho budu mít? I když mám hlad, že bych chroupal hřebíky, stačí jeden opulentní hambáč a ta nekonečně silná emoce je tytam. Totéž platí pro lásku. Jsou lidé, kteří očekávají od protějšku tu nejsilnější zamilovanost. Bohužel jedinci, kteří vykazují tu nejsilnější zamilovanost, bývají dost často problémoví a následné vztahy s takovými "psychopaty" bývají katastrofické. Tedy i zamilovanosti má být jen přiměřeně.
Když letní láska přežije i podzim, má naději se stát láskou celoživotní. Každopádně je třeba varovat před letními zálety, které též může provázet zamilovanost. Proto připomínám - z krátkého románku se může doslova vyklubat nekončící tragédie.