.

- Lenost je především problém morální. Člověk by měl něco dělat, ale nedělá to. Z psychologického pohledu máme škatulky, kam ji zařadit. Když někdo přijde s tím, že se mu nechce nic dělat, vstávat a okolí mu nadává, že je líný, může se jednat o depresi či propadnutí apatii.

* Je lenost zařazená oprávněně mezi sedm nejtěžších hříchů? Je nebezpečná?

- Ty hříchy se nazývají hlavní proto, že člověk udělá jeden, a tím startuje další neřesti. Kdyby se seznam hříchů tvořil nyní, určitě by jedním z nich bylo užívání žívání drog. Když začnete brát drogy, potřebujete na ně peníze, tudíž začnete netkrást nebo šlapat chodník. Jeden hřích generuje další hříchy. S leností je to stejné. Také vytváří další.

* Jaké?

- Líný člověk nezná disciplínu. Spoléhá se proto na žvanění. Nemá dovednosti, neumí zabrat, a tak druhým závidí. Stává se z něj slibotechna, pomáhá si úskoky, lží, krádežemi. Lenost je snění o úspěchu kombinované s ohromnou neschopností.

* Pár morálních termínů na okraj pro vysvětlení

Morální teologie se odvozuje od římského práva, proto se jedná o vcelku kompaktní systém, který je přísně logicky budovaný. Z toho důvodu se trochu míjí s psychologickým uvažováním. Každopádně je dobré znát pár základních termínů.

Hřích - svobodně a bez dostatečného důvodu vykonaný (sebe)destruktivní čin. Například kluci v parku neví coby. Najednou najdou kolo, které patří nějaké babce. Tak ho rozdupou, kola zkroutí do osmičky a pak tento vrak zavěsí na strom. Strašně se baví tím, jak "babka bude čumět, až ho najde na stromě viset jako hrušku". Všimněte si, že hřích není čin bez motivace, ale je to motivace defektní.

Hřích smrtelný - to je takový bezdůvodný (sebe)destruktivní čin, který vážně handicapuje fungování člověka. Po takovém činu následuje refrakterní fáze viny, tj. období, kdy není schopen si přiznat, že udělal chybu. Například nikdo z válečných zločinců v Norinbergu si nebyl schopen přiznat zrůdnost svého chování. Podobně, když člověk udělá neuvážený čin, kterým si rozbije rodinu, tak někdy i pár let chodí a přesvědčuje sebe, své kamarády a jiné lidi, že udělal dobře, že to bylo nejlepší řešení atd. V tom spočívá jeho záludnost. Jakoby polovina hlavy ví, že jsem udělal chybu, že jdu proti vlastním zásadám, ale ta druhá polovina se stále snaží sama sobě namluvit, že rozmlácení toho kola byl povedený, neškodný ftip. Tomuto jevu říká psychologie kognitivní disonance.

Příklad refrakterní fáze viny, který popisuje kolega Slavomil Hubálek pro Psychologii Dnes

"SH: Mám tedy zkušenost s dvaceti dlouhými, mnohahodinovými pohovory s bývalými spolupracovníky StB. Byl to pro mě po zkušenostech s devianty a delikventy zajímavý zážitek, protože ty hovory byly z určitého hlediska všechny stejné. Všichni přišli předčasně, v nejlepším oblečení, a všichni se mnou nejdříve chtěli mluvit “soukromě”, všichni byli nesmírně uctiví. Všichni také používali téměř stejné formulace, z nichž nejčastější bylo: věřte mi, mám absolutně čisté svědomí. Od té doby mám na termín “absolutně čisté svědomí” alergii. Všichni též říkali: “Nikdy jsem nikomu neublížil. Ať mi někdo dokáže, komu jsem ublížil. Říkal jsem jim jen to, co už věděli. Měl jsem jen svůj obor hrozně rád a potřeboval jsem - ne kvůli sobě, ale kvůli svým pacientům - jezdit na západ pro nové poznatky. A měl jsem staré, nemocné rodiče, mladou manželku a malé děti. Dělal jsem to jen kvůli dětem, aby se dostaly na školy…”

PD: Ani jeden svou vinu neuznal?

SH: Jeden jediný z těch dvaceti. Uznal svoji vinu a velmi zkroušeně mi přiznal: “Já jsem se mnohokrát v životě zachoval jako svině. A teď toho strašně lituju.” S tím člověkem jsem dodneška schopen se setkat. Legrační je, že všichni ostatní, když mě potkají, tak mi ani neodpoví na pozdrav. A přitom se jim vlastně nic nestalo, dokonce si skoro všichni finančně velmi polepšili, neboť odešli ze zdravotnictví, převážně do farmaceutického byznysu."

Komentář JK:

Všimněte si, jaké úsilí stojí tyto spolupracovníky, aby přesvědčili sami sebe a okolí o své nevině. To jsou nekonečné mentální rozhovory, při kterých jsou schopni přesvědčit "o své pravdě" celý svět až na jednoho člověka - na sami sebe. Tedy hřích má vždy sebedestruktivní komponentu, člověk se stává vnitřně rozpolcen.

Hřích hlavní (mezi které se tradičně řadila sedmice závist, lenost, obžerství, pýcha, lakota, smilstvo, hněv) - byl definován jako takový hřích (svobodný, bezdůvodný a sebe-destruktivní čin), který spouští celou plejádu dalších pochybení. Například s drogami jde vždy ruka v ruce zločin a prostituce...

Magazín DNES - zbytek článku

JSME LÍNÍ JAKO VŠI

Ještě nikdy se lenochům nežilo tak dobře jako teď. Lenost je stále jedním ze sedmi smrtelných hříchů. Ale řekněte dnes někomu, že je lenoch. Do Dokažte mu to.

Když se někomu nechtělo z postele, den przívala tupě zíral do prázdna, řeklo se, že je líný. Líná veš, líná kůže, líný jako prase. Ale dnes? Válení se v posteli, nemluvnost a celková zpomalenost je přece jasný příznak deprese. Nebo má ten nešťastník chronický únavový syndrom? Co třeba burnout syndrom, vyhoření z přemíry pracovních povinností? A možná trpí i prokrastinací. To je totiž odborný výraz, který používají psychologové pro chování, které by se dříve označilo za prachobyčejnou lenost. Přesněji notorické odkládání povinností.

„Už jsi udělal ten úkol do matematiky?“ „Za chvíli.“ „Už ho máš?“ „Času dost do zítra.“ Psychologové píší na téma prokrastinace vědecké práce a zkoumají, jak je ve společnosti rozšířená. Americký psycholog Joe Ferrari došel k závěru, že jí trpí každý pátý člověk.

Takže, až se nás šéf zeptá, proč jsme zprávu, uzávěrku, článek či co ještě pořád nedokončili, trpíme prokrastinací. Jen ať si zkusí říct, že jsme líní. V encyklopedii se píše, že lenost je označení pro duchovní apatii či neochotu jednat z nedostatku motivace k jednání. Je to zvláštní hřích. Ve srovnání s dalšími ze sedmi nejvážnějších vypadá takový vcelku neškodný. Člověk si jen tak lenoší a je to jeho věc, ne? Proč je vlastně lenost považována za smrtelný hřích?

„Křesťanská etika označuje jako hřích nejen špatné jednání, mluvení a smýšlení, nýbrž i zanedbávání dobrého,“ vysvětluje Tomáš Halík, univerzitní profesor a prezident České křesťanské akademie. „Například když člověk nevyužívá dobře čas, odmítá pomáhat potřebným, neplní své povinnosti k druhým a závazky, které přijal. Když pominu humornou poznámku Karla Čapka, že lenost byla hybatelem pokroku, protože ten, kdo byl líný fyzicky pracovat, vymyslel raději nějaký zjednodušující technický vynález, řekl bych, že je to opravdu velmi těžký hřích. Když jsem několikrát zpovídal umírající, setkal jsem se nejednou s tím, že ze všeho nejvíce litovali právě toho, že v mládí dost dobře nevyužívali svůj čas a schopnosti. Proto neustále apeluji na studenty, aby se lenosti vyhýbali jako moru a aby to nejcennější, co mají, totiž své čerstvé mozkové buňky, nenechali ani chvíli zahálet,“ říká.

Když jsme u těch studentů, zajímavý poznatek má klinický psycholog Jeroným Klimeš. „Pěkný příklad lenosti má společnost právě teď. Vždyť aféra s vysokoškolskými tituly na univerzitě v Plzni není nic jiného než ukázka lenosti,“ říká. POZOR NA LÍNÉ ŽENY A jsme zase na začátku. Ještě nikdy nebylo tolik příležitostí, jak pro lenost vytvářet příjemné životní podmínky.

Vystudovat vysokou školu je jednodušší než dříve. Informace, které před lety studenti museli pracně zjišťovat v knihovnách a posluchárnách, se nyní dají šikovně a rychle opsat z internetu. Když to člověk s leností nepřežene a trošku je upraví, aby nikdo nepoznal, že jsou úplně opsané, diplom může být v kapse. Při troše štěstí a při těch správných známostech, samozřejmě.

Aktuální přestal být i pojem líná žena. Pere pračka, myje myčka, trouba se sama vypne, když je hotové zmražené jídlo ohřáto na správnou teplotu, prací prášky a čisticí prostředky dealerka ráda donese až do domu. Co má chudák ženská v domácnosti vlastně dělat? Vždyť musí být líná, i když nechce.

„Lenost byla příčinou, že mnohá zdravá dívka ochuravěla nedostatkem pohybu a činnosti svalstva. Který muž by pojal za manželku dívku, která je líná, což na vzhledu domácího prostředí brzy odhalí se?“ upozorňoval čtenářky list Hvězda československých paní a dívek v roce 1925.

Bestsellerem v řadě zemí světa se stala kniha Lenosti, buď pozdravena. Autorka Coriinne Maierová jí dala podtitul: Pracovat? Co nejméně. Vydavatelé lákali čtenáře na heslo: Autorka vás zasvětí do umění lenosti a poradí vám, jak v práci přežít a činit se přitom co možná nejméně. Zaujměte postoj takzvané aktivní neangažovanosti. Prodaly se statisíce výtisků, přeložena byla do pětadvaceti jazyků.

Dobře šlo na odbyt i další podobné dílko s názvem Leností k úspěchu. Fred Gratzon popisuje, jak jej otec nazýval lenochem, ze kterého nikdy nic nebude, a pak se divil, jak chlapec životem úspěšně proplouvá.

Lenost má různé podoby a různé následky. Veterinář řešil zapeklitý případ, proč pejsek najednou přestal dělat svou potřebu. Měl bolesti, šlo to s ním rychle z kopce, lékaři nasadili infuze, vyšetřili krev, ale nemohli přijít na to, co je příčinou. Až pak se majitelka přiznala. Začala zima, a tak mu dala na balkon ohrádku, která měla sloužit jako záchod. Jenže mladý pes, zvyklý chodit celé jaro a léto ven, to jaksi nepochopil a tak trpěl. Majitelka prostě byla líná chodit v zimě ven.

Na jednu odbornici na léčbu obezity se zase obrátila pětatřicetiletá žena, která si nevěděla rady se svou nadváhou. „Jím normálně, hýbu se normálně,“ tvrdila. Lékařka zjistila, že dotyčná dáma prakticky nevychází z domu. Velké nákupy zajišťuje manžel, a když něco dojde, je tak líná zajít do obchodu, že z okna paneláku na šňůře spouští košík se seznamem co nakoupit. Dětem ze sousedství platí za to, že jí tam zaběhnou, a zase si nákup pěkně vytáhne nahoru, aby nemusela ani ke dveřím. Pod oknem má totiž gauč, ze kterého kouká na televizi.

No, a v bytě jednoho německého pošťáka policisté našli šedesát tisíc nedoručených zásilek. Přiznal, že se mu je nechtělo roznášet.

Ve Velké Británii proběhl průzkum, jak jsou lidé pohodlní. Každý šestý Angličan uvedl, že když má porouchaný televizní ovladač, raději se dívá na stále stejný program, i když jej nebaví, protože je líný vstát a televizor přepnout. Téměř šedesát procent Britů přiznalo, že na cestu do druhého patra raději použije výtah než schody. Třetině dotázaných nestojí za námahu běžet, i když vědí, že jim jinak ujede autobus.

Na druhé straně, kdyby se lidé nesnažili přijít na způsoby, jak si život ulehčit a pěkně si zalenošit, neznali bychom ani dálkové ovladače ani autobusy. Tak jak to vlastně je? Dá se vůbec určit hranice, kdy je lenost veskrze neškodná, či dokonce zlepšováky produkující, a kdy je to naopak odsouzeníhodná vlastnost? Ale hlavně, je ten chudák, kterého okolí označuje za lenocha, opravdu lenoch? Nebo trpí depresí?

„Kategorické rozlišení mezi leností a depresí spočívá v tom, že lenost přináší slast, ale deprese ne, vysvětluje psychiatr Erik Herman, který s kolegy dělá přednášky na téma sedmero hlavních hříchů z pohledu psychiatrie. „Každý z hlavních hříchů dává člověku požitek, pocit spokojenosti a slasti. Deprese mu přináší jen trápení. Hranici mezi leností a depresí dokáže odborně určit jen psychiatr, ale důležitým bodem, kterého by si lidé měli všímat, je to, zda dotyčného jeho lenost trápí. Zda komplikuje život jemu nebo jeho okolí. To je moment, kdy lenost přerůstá v problém,“ říká Erik Herman.

Snad každý někdy v životě uslyšel: Jsi líná veš. Je veš opravdu mimořádně líná? Co by na to řekl odborník na parazity?

„Vzhledem k tomu, že se podobné slovní spojení objevuje i v jiných jazycích, je pravděpodobné, že vzniklo z obecně rozšířené představy o parazitech, kteří jen sedí na svém hostiteli a nic zajímavého nedělají,“ míní Václav Hypša, který vede katedru parazitologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a působí také na Parazitologickém ústavu Akademie věd.

„Protože v době, kdy taková slovní spojení vznikala, byla veš jedním z nejrozšířenějších a nejnápadnějších lidských parazitů, stala se zcela přirozeně symbolem pro tvora, který se neumí sám o sebe postarat, a žije tedy na úkor druhých. Je to jen má domněnka, ale myslím, že dobře odráží běžný a naprosto mylný pohled lidí na parazity jako tvory neschopné, omezené a degenerované. Ve skutečnosti není parazitický způsob obživy o nic jednodušší než jakýkoliv jiný, a paraziti se museli naučit spoustu obtížných triků,“ vysvětluje.

No vida, ani vši nemají jednoduchý život, jak by se zdálo. Takže až nám někdo řekne, že jsme líné vši, klidně se můžeme ohradit. Ostatně, říká se: Líná huba, holé neštěstí.

Třeba: Lenošení je umění tak dlouho nedělat nic, dokud nepomine nebezpečí, že bychom něco dělat měli.

Všimněme si, že z drtivé většiny přísloví lenoši vycházejí jako vcelku milí chytrolíni, kteří bezbolestně proplouvají životem. Ale přesto, pozor na ně. Lenoši jsou totiž sympatičtí jen do té doby, pokud s námi v zaměstnání nepracují na stejném úkolu, nejsou naši podřízení, partneři nebo spolužáci na právnické fakultě. Protože pak začnou být na zabití. * scarlett.wilkova@mfdnes.cz

SMRTELNÝCH 7 HŘÍCHŮ ZÁVIST, LENOST, OBŽERSTVÍ, PÝCHA, LAKOTA, SMILSTVO, HNĚV Seznam sedmi hlavních hříchů používá katolická církev od konce šestého století, zásluhu má na tom tehdejší papež Řehoř I., který je přesně definoval. Cílem bylo upozornit věřící na vlastnosti, které ve vztazích mezi lidmi páchají nejvíce zla a zároveň každý z těchto hříchů vyvolává hříchy další. Papež Řehoř I. sestavil také opačný soubor sedmi ctností, těmi jsou víra, naděje, láska, spravedlnost, moudrost, mírnost a statečnost.

06 Šest měsíců vězení a třicet ran holí udělil loni nigerijský soud mladíkovi, kterého otec zažaloval pro lenost. Syn podle otce odmítal pracovat, kradl a nechal se živit rodinou. Podle nigerijské tiskové agentury jej soud potrestal za odmítavý postoj k produktivní činnosti.

„PRÁVNÍCI“ SE ZPOVÍDAJÍ Z LENOSTÍ Studovali nebo studují na právnické fakultě v Plzni. Právě tam jsou teď studenti z lenosti podezíráni...

MAREK BENDA POLITIK „Jako každý konzervativec bojuji s leností celý život. Na rozdíl od všech darwinistů si nemyslím, že práce polidštila opici. Ve svém věku už ale vím, že věci, které se udělat musí, je lépe udělat co nejdříve. A pak jsou práce, které by mohl udělat někdo jiný. Ať už doma nebo jinde. A právě tam se snažím svoji lenost přemáhat, abych to nenechával na druhých.“

IVANA ŘÁPKOVÁ PRIMÁTORKA CHOMUTOVA „Lenost je spojena s nudou. Už si ani nepamatuji, kdy jsem se nudila. Můj styl života je jiný. Stále musím něco vymýšlet, realizovat. Chci být neustále v pohybu.“

LUCIE KŘÍŽKOVÁ VÁCHOVÁ MODELKA „Jsem líná. Jsem typ, který na úkoly spojené se studiem skočí, až když se blíží termín zkoušek nebo odevzdání práce. Na druhé straně jsem zodpovědná, takže nakonec vše splním. Jen kolem sebe potřebuju lidi, kteří mě pošťuchují a připomínají mi, co a dokdy musím udělat.“ 25 Čím více lidí pracuje na společném úkolu, tím každý z nich snižuje výkon. Vědci spočítali, že když tři lidé tahají silou stejný předmět, každý z nich vyvine o více než 25 procent menší sílu, než když tahal sám. Osm lidí tahá za méně než čtyři osoby. Nejprve byly ztráty výkonu vysvětlovány horší koordinací, pak bylo dokázáno, že ve skupině se prostě lépe ulejvá. 16 Lenochodi prospí denně šestnáct hodin. To a jejich pomalé pohyby způsobily, že jsou označováni za nejlínější zvířata. Zoologové oznámili, že takovými spáči jsou jen lenochodi žijící v zajetí. Ti v přírodě spí jen 9 hodin denně. Zajatí lenochodi pochopili, že jim nehrozí nebezpečí, nemusí shánět jídlo, a tak spí.

Líný člověk spoléhá na žvanění

Co si myslí o lenosti psycholog Jeroným Klimeš

* Zná psychologie pojem lenost?