Stanislaw Jerzy Lec, polský aforista, kdysi napsal: "Nemluv o člověku špatně. Tajně tě v tobě poslouchá." To není jen aforismus, ale přímo praktická poučka, jak opravdu mít dobré vztahy s druhými lidmi. Chceme-li totiž s druhými vycházet, musíme je nejprve chápat. To není nic lehkého. Klienti často přinášejí úlovky stylu: "Představte si, pane doktore, co ten můj zase udělal." "A proč to udělal?" "Nevím, protože prostě je blbej." Proto asi nepřekvapí, že vysvětlování, jak ten druhý partner či partnerka myslí, tvoří značnou část mého profesního života.
Lidská psychika, ač to možná zní divně, se řídí svými zákony, a proto ve většině případů je logická, a to i u vyslovených bláznů. Blázen se možná mýlí ve faktu, že ho špehuje policie satelitními kamerami, ale následná obranná reakce, tj. zakrývání oken či clonění hlavy olověným plechem, je však jen logickou reakcí na toto přesvědčení. Spát s olověnou destičkou na čele je samozřejmě značně nepohodlné, ale řekněme si na rovinu, že stejně bychom reagovali i my, kdyby to byla pravda a měli bychom se bránit ataku policejní zvůle. Jestliže se víceméně logicky chová většina bláznů, tím spíš se tak chovají normální lidi. Pokud se nám některé jejich chování zdá bláznivé a nelogické, pak je to tím, že neznáme všechny předpoklady, ze kterých vychází jejich rozhodnutí.
Když o někom mluvíme špatně, je to buď pomluva nebo se vztekáme nad tím, že dělá něco jinak, než bychom si přáli. Často proto pomůže se méně rozčilovat, ale o to důkladněji se zamyslet nad tím, jak dotyčný vidí svět ze své perspektivy.