Kateřina Pokorná
Blesk pro ženy/Psychologie
Stárnu, už nejsem k ničemu, život mi protekl mezi prsty, nic jsem nedokázal… Lamentuje partner podobně čím dál častěji? Nejspíš překvapivě dorazila dlouho očekávaná, přesto nezvaná krize středního věku. Ač jste dosud byly sehraným párem, najednou jako by někdo mezi vámi kopal příkop. Vzdalujete se od sebe, dochází slova, on se vám mění před očima… Spolehlivý návod, jak to ustát bez rozvodových papírů, podle PhDr. Mgr. Jeronýma Klimeše, Ph.D. neexistuje. Je to totiž krize především partnera, vztahu se dotýká jen sekundárně, proto i vy to můžete ovlivnit jen trochu.
Mít vlastní konec na dohled nepotěší
„Život muže připomíná kopec. Po pubertě rozjíždí více či méně strmou kariéru. Každá ale někdy vrcholí a po vrcholu následují dlouhé, nudné a ubíjející roky úspěšného muže - život mnoho let stagnuje. Jeho život tak připomíná horu Dewils Tower (stolová hora v USA z čedičových varhan). Okolo poloviny života, cca v 45 letech, se muži najednou otevře výhled přes okraj této stolové hory. Pohlédne dolů a hádejte, co tam uvidí? Roztomilý kašpárkův hrobeček a na něm, co čert nechtěl, svoje jméno! Od této doby začne muž po světě chodit s pocitem, že se kolem něho neustále motá zubatá s kosou. Sice není nijak útočná a agresivní, ale odehnat se také nedá a občas se připomene - nečekaným úmrtím kamaráda, zdravotními potížemi ap.“ píše o této životní etapě na svých stránkách *** http://krizestrednihoveku.klimes.us psycholog Jeroným Klimeš. Zatím žádné drama, ale přesto je to úplně jiný výhled, než jaký muž měl, když před dvaceti lety šplhal do nebe. Děsí to. Aby smrtku ošálil, zkusí všechno možné. Třeba si namluví ženu výrazně mladšího ročníku. „To má ale nechtěné vedlejší účinky, především v tom, jako by skartoval těch předchozích dvacet let a první rodinu. Žena jeho mládí se s ním nebaví vůbec a děti si ťukají na čelo. Vratný krok to zpravidla není,“ varuje odborník.
Věk s nejnižší mírou spokojenosti
Neplatí to samozřejmě o všech mužích – někteří se můžou pokusit usilovně dělat to, co je bavilo ve dvaceti, aby ostatním tak trochu vytřeli zrak. Jenže je to na sílu, už to nepřináší takovou radost jako zamlada. „Krize středního věku je nejtěžší životní krizí mužů, čemuž odpovídá i křivka sebevražednosti. Krizi středního věku provází druhý největší vrchol sebevražednosti a sebevraždy páchají více muži než ženy (4:1),“ konstatuje PhDr. Klimeš. „Když lidé vyplňují dotazníky, vyplývá z nich, že právě v tomto věku jsou nejvíce nespokojení, což je reakce na nelichotivou bilanci uprostřed života. Tahle krize proto nesouvisí s hormony či nějakou ‚mízou‘, ale je to čistě krize identity, vždyť muži po pubertě už na rozdíl od žen neprocházejí žádným prudkým hormonálním výkyvem.“
Nechcete trápení nečinně přihlížet?
„Muži v tomto období začnou být úzkostní. Někdy se to projeví tím, že se zprvu na své ženy více lepí a chtějí po nich více sexu, protože muži přednostně vyjadřují a přijímají lásku sexem. Jindy ale mají mylný pocit, že za jejich nespokojenost může právě jejich stávající manželka, protože jim s jejich existenčními chmurami nemůže pomoci - světe div se - není pánbůh. Tak ji zkoušejí prohodit za jinou jak pneumatiky na podzim, ale záhy zjišťují, že háček byl zřejmě jinde, vykresluje nebezpečné scénáře dr. Klimeš. Žena by měla zachovat klid a snažit se doma udržovat pohodu, neodmítat sex a čekat. Stejně jako lékař nemůže zachránit každého pacienta, tak ani nejde zachránit každý vztah, kde muž trpí krizí středního věku.
„Je jednoduché vztah zbrkle ukončit, nebo se urážet a zhoršovat mužovu krizi třeba odpíráním sexu a protivným chováním, ale na léčbu této krize žádná zázračná medicína není. On se se svým osudem musí poprat sám, žena by si měla jen předsevzít, že nechce být slonicí v porcelánu.
Ženy nejsou připraveny, že tato krize nezřídka trvá i několik let. Proto je třeba nastolit strategii vytrvalostního běžce - vztahy se zde nezachraňují nějakým velkým výkonem, ale z větší části jen pasivní výdrží. Je třeba to tak nějak překodrcat, asi jako vzdychajíce a kroutíce hlavou přečkáváme pubertu našich dítek. I ta časem sama pomíjí.
Sice tedy můžeme zazpívat ženě: „Nebreč, muško, co ti je? Bzum, bzum, co ti je? Vždyť ti komár ožije. Bzum, bzum, ožije,“ ale problém není v tom, že by „komár“ neožil, ale v tom, že to žena nevydrží tak dlouho čekat a sama ten vztah ukončí. Proto ženy mívají na psychologa častý dotaz: „Má cenu vztah v krizi zachraňovat? Není lepší ho, co nejrychleji ukončit?“ Odpověď není tak složitá. Pokud žena s daným mužem zažila třeba deset let krásného vztahu, pak se dá předpokládat, že po této krizi bude následovat opět pěkné období. Použitelných mužů je totiž na partnerském trhu v tomto věku pomálu, takže není rozumné tohoto, již osvědčeného posílat do náruče jiné. Pokud ale vztah nikdy nestál za nic - je málo pravděpodobné, že ho krize středního věku opraví.
Dobrou zprávou je, že krize středního věku je poslední zákonitou, tedy očekávatelnou partnerskou krizí. Pak už řeší partneři problémy většinou jiné než partnerské a zužitkovávají, co se do té doby naučili. Pokud na konci dospělosti se k sobě chovají s láskou a úctou - můžeme předpokládat, že láskou bude prozářeno i jejich stárnutí. Pokud se na konci dospělosti se chovají k sobě sprostě a hulvátsky - tak se možná nerozejdou, ale čeká je stáří plné nelásky a urážek. Jak si kdo ustele, tak si i lehne.
Jak pád do beznaděje zbrzdit?
„Chlap se nikdy nevrátí tam, kde byl před nástupem krize identity. Končí mu reprodukční cyklus, postupně mu končí život na všech možných frontách. Z vysokých pozic už jen klouzá do nižších, s pamětí to půjde dolů, s fyzičkou rovněž. On se musí smířit s tím, že celý jeho život směřuje do stoupy,“ tvrdí psycholog. Na čas mohou trochu tento proces vnoučata, nový vztah, nenadálý úspěch v politice – tohle všechno může krizi zamaskovat – ale jen na čas. Konec stejně v dohledné době přijde. Nejlépe stárnutí snášejí ti, kteří včas zaměří svou mysl na pomoc druhým, např. předání svých zkušeností mladým. Člověka zklidní, když vidí, že se mu podařilo vyrvat své dílo smrti ze chřtánu a předat ho další generaci. Pokud se mu to nepodaří, skončí všechny jeho osobní věci a celé vybavení bytu či dílny v tříděném odpadu do pár týdnů po jeho smrti.
Štěstí přeje připraveným
Všechno, co člověk dělá, je jen na dobu určitou. Toho by si měl být muž vědomý od mládí. „Pomáhá, když s věkem přetáčí chlap svoji pozornost na druhé, angažuje se stále víc pro jiné, ne pro sebe. Musí mít nastavenou filozofii na rozdávání – předávat studentům zkušenosti, pomáhat mladým talentům s vědomím toho, že on už z toho nic moc mít nebude. Určitě platí, že egocentricky zaměření chlapi snášejí svůj konec hůř, protože si falešně namlouvají, že jejich velké ego je to nejcennější, co tento bídný svět kdy viděl.“ vysvětluje psycholog Klimeš.
Mentální odolnost vůči stárnutí zvyšují nové, náročné, dlouhodobé a hlavně smysluplné projekty, které mohou jít zcela mimo původní profesi. Sestavit rodokmen vlastní rodiny, vést zájmový kroužek pro děti, začít se věnovat místní politice, obnovovat turistické značky, začít včelařit, chodit do školky hrát dětem loutkové divadlo. Na úzkost ze stárnutí naopak skoro vůbec nepůsobí krátkodobé „užívací“ zážitky, jako např. drahá dovolená, či dělání si radosti drahými hračkami. V každém věku by člověk měl vyčerpat všechny své síly a schopnosti - tak si udrží zdravou identitu a pocit smysluplnosti vlastního života i s ubývajícími silami. Když už nemůže ani hnout rukou, tak se může ještě usmát na sestřičku.
Zbystřete, když…
„Muži na svůj dosavadní život nahlížejí v tomto období přehnaně kriticky, snadno nabudou dojmu, že všechno by mělo být lepší. A to je nutí dělat změny a rozhodnutí ve spěchu, bez uvážení a zbrkle,“ podotýká psychiatr a profesor na kalifornské univerzitě v San Diegu Calvin Colarusso. „To jsou pak ty případy, kdy muž pošle své manželce krátký e-mail na rozloučenou, vybere peníze ze společného účtu a zmizí. Během okamžiku zničí vše, na čem celý život pracoval. „Naštěstí se tohle nestává až tak často,“ uklidňuje Calvin Colarusso. Všímejte si každopádně hlavně těchto druhů chování:
+ Partner začíná najednou více pít alkohol a obrážet všemožné společenské akce.
+ Je najednou úplně pohlcený sám sebou – extrémně dbá o vzhled, chce toho stihnout co nejvíce, více riskuje.
+ Je příliš zaujatý sledováním svého telefonu, usmívá se při psaní zpráv, najednou se vrací z práce čím dál později.
3 důležité otázky
Muž, jehož krize právě pohltila, by si měl zkusit odpovědět na pár základních otázek.
K čemu mi je dobré přemýšlení o tom, co mohlo být a nebylo? Na žádné kdyby se v životě stejně nehraje.
Co si přeji do budoucna? Místo vytahování minulosti a vzdycháním nad tím, co nevyšlo, je fajn se na něco příštího těšit.
Za co můžu být vděčný? Připomenutí si toho hezkého, co muže obklopuje, co ho dělá šťastným, by mělo být tím nejčastějším, o čem by měl přemýšlet.
Můžete jako partnerka zkusit…
Podpořit životního parťáka ve všech jeho nápadech, neshazovat ho, nevysmívat se mu.
Nechat ho volně dýchat, nezvedat obočí nad tím, že se chce změnit, zhubnout, začít sportovat, cestovat, vzdělávat se…
Věnovat mu pozornost. Všímat si jeho pocitů, vnímat díky čemu je šťastný a co ho naopak rozhazuje.
Oslavit s ním i drobné úspěchy, dát najevo, že i vás to potěšilo.
Nezavrhovat hned vztahové změny, se kterými přichází. Berte si čas na rozmyšlenou a pak se k tématu vraťte.
Jestliže vidíte, že se na vás více fixuje, neodmítejte ho, snažte se s ním trávit více času, včetně sexu.