Jeroným Klimeš 2011
Když mi redaktorka Marianne dávala zakázku na tento článek, bylo cítit podtitul: Ach ti muži! Ti se zase mají! Sebevědomí jako vrata od stodoly a my ženy si na sobě v rámci sebekritiky většinou popliveme všechno, co je fain. Ani ty komplimenty neumíme přijímat. Oj, ženy, ženy!
První otázka, kterou si ale musíme položit, zní: "K čemu je vůbec sebevědomí dobré?" Nejsou náhodou ženy ve výhodě, když ho nemají tak přebujelé jako muži? Abych řekl pravdu, jedni z nejvíc sebevědomých lidí, které znám, jsou slepci. Znám dokonce jednoho, který si sám suveréně "opravuje" bojler. Přesněji řečeno v bojleru 220 voltů a on do něj píchá poslepu šroubovákem. Ano, v mnoha případech je silné sebevědomí jen přebujelou reakcí, tzv. překompenzací strachů, úzkostí a mindráků. To bývá kromě slepců případ i neúspěšných mužů. To jsme se ale učili v matematice už na základce - čím větší nula, tím víc je nafouklá. Jedničky jsou hubené.
Tuto teorii nezdravého sebevědomí coby překompenzovaného mindráku by podporoval fakt, že muži zejména v moderním rodině se lehce stávají zbytnými, až někdy vysloveně škodnými trubci. Není to jako dřív, kdy ochrana a materiální zabezpečení rodiny byla neodiskutovatelná role muže. Dnes si často na důležité jen hrají a s tím se nafukuje i nezdravě zbytnělé sebevědomí.
Obecně se sebejistota odvozuje od schopnosti ovládat svět kolem sebe - mít ho pod palcem (tzv. locus of control). Muži jsou schopni jít v hádkách do mnohem vyšší aktivace než ženy. Ty mají větší pohotovost hádky vzdát a raději ustoupit, ať mají pravdu nebo ne. To ženám na sebevědomí nepřidá. Vysvětlení může být řada.
Evoluční pohled vychází z faktu, že muži jsou více specializovaní na válku a lov, kde museli dlouhé týdny trávit v těžko představitelném stresu. Dnešní muži tedy mají geny těch, kteří i těch hrůzách dokázali jakž takž fungovat, ostatní pomřeli. Ženy jsou naopak specializovanější na péči o děti a vyplácela se jim opačná reakce, tzn. ve stresových situacích následovat strach, vzít nohy i děti na ramena a co nejrychleji zmizet.
Z podobného důvodu muži lépe snášejí dlouhodobý stres a dusno ve vztahu. Nepopírám, že za tím může být jen citová tupost, ale tak či onak - oni jsou přesvěčeni o tom, že jsou v pohodě, že se vlastně nic neděje. V nepohodě jsou ale ženy, kterým tyto polorozpadlé vztahy lámou sebevědomí a sny o rodině. Ony to pak nevydrží a dávají návrhy na rozchod či rozvod. Ty následně lámou vaz na oplátku překvapeným mužům.
Neposledním vysvětlením by mohl být i pohlavní výběr. Ten dává odpověď třeba na otázku: "Proč mají ženy celý život prsa, které jim zůstávají, i když nekojí?" Odpověď je jednoduchá: "Prsa se prostě líbí mužům." Podobná odpověď je i na otázku: "Proč mají muži sebevědomí zvíci pavího ocasu?" Protože se to holt líbí lidským či pavím samičkám. Ženy nevzrušují prsatí muži, muže zase nevzrušují sebevědomé ženy.
Proč by ale ženy v dvou miliónech let evoluce člověka upřednostňovaly sebevědomé muže? Těžko říci. Třeba protože ti sebevědomější lépe snášeli válečné hrůzy, a tak zachraňovali nejen sebe, ale i své rodiny?
Vidíte, teorií může být řada. Každopádně platí pravidlo, že sebevědomí je jako paví ocas - možná okouzlující, ale rozhodně ne moc praktická ozdoba.