Připadám si nenormální a bojím se, že tak působím i na všechny okolo. Můj problém je asi netypický, přesto si myslím, že podobně jako já na tom bude hodně dívek, ale nepřiznají se k tomu. O co jde? Je to jednoduché. Je mi 30 let a jsem panna. Prostě ještě jsem neměla kluka. Jsem normální holka, vystudovala jsem gympl a pak vysokou školu. Našla jsem si dobrou práci, která mě baví. Dokonce se zdá, že slavím úspěchy. Nejsem žádná netykavka, už od školy sportuju, zpívám s kapelou, s partou lidí jezdíme na hory, v létě na vodu. Nezkazím žádnou legraci, dokážu se bavit, i pobavit ostatní. Ráda a často vyprávím, jsem středem zájmu. Nepřipadám si ani ošklivá, taková normální holka. Průšvih asi bude v tom, že si kluci okolo mě zvykli, že jsem jejich kamarádka. jejich vrba, dobrá kámoška, která nezkazí srandu, dokáže poradit, netrhá partu a je vždycky v pohodě. Těch kamárádů mám asi pět. Ale kluka, který by o mě stál – a já stála o něj – toho jsem ještě nepotkala. Neumím se chovat vyzývavě, nefňukám, když upadnu na lyžích, nebo se udělám do vody. Proč takové holky klukům neimponují, proč musím jen ostatním nastavovat rameno, na kterém se vypláčou, ale nikdo neví, že bych také já sama nějaké potřebovala. Pár kluků kolem mě kroužilo, padla nějaká pusa, bylo nějaké mazlení i intimní doteky. Ale žádné milování.
Před časem se u nás v zaměstnání objevil Tadeáš, líbí se mi. Je o dva roky starší. Nejdřív jsme se spolu bavili, pak mě pozval do kina a na večeři. Pak přišlo další rande, skončili jsme u mě doma, ale do rána jsme si při dobrém vínku vyprávěli o sobě, co se dalo. Trochu jsme se líbali, trochu mazlili. Je mi jasné, a sama po tom velmi toužím, že další setkání se už bez milování neobejde. Oba to chceme, oba to tak cítíme. Ve mně je ale malá dušička, co se stane, až pozná, nebo mu to mám snad říct, že jsem ještě panna. Ve třiceti to asi není obvyklé. Nemyslím si, že by se mi vysmál, Tadeáš je velmi milý a dokáže být empatický. Spíš si myslím, že by to pro něj mohl být šok, cítím to totiž jako svůj velký handikep. Uvažovala jsem, že využiju služeb, které nabízejí na gynekologii, a nechám se uměle perforovat, aby nic nepoznal. Kámarádka zase tvrdí, že když to šikovně zahraju, Tadeáš nic nepozná.
Připadám si jako v bludném kruhu. Jsem z toho smutná, nervozní, nesvá. Zároveň už bych chtěla mít všechno za sebou, mít přítele, se kterým se budu moct milovat, třeba si i plánovat vztah. Samozřejmě bych někdy chtěla mít i děti...
Řekněte mi, co mám dělat, jak se mám zachovat, abych nic nezkazila, abych byla šťastná...
Sára M., Karlovarsko
jak říkával Werich: "Z ničeho se nesmí dělat věda, ani z vědy ne, natož ze života." Předpokládám, že asi víte, co je to panenská blána - to je opravdu taková blanka u poševního vchodu. Tu si mužete i vy sama perforovat prstem, pokud budete chtít. Ale myslím si, že je to zbytečné. Ono totiž nejde o blány ani panenské ani plovací, ale o to, kdo bude ten první muž, který do vás vstoupí. To už se prstem perforovat nedá a toto symbolické číslo funguje jako jev, který ekonomové nazývají vzácný statek. Jiný smysl to nemá.
Každopádně důležitější otázkou je, jaký Tadeáš bude partner a zda vám nepřinese nějakou tu pohlavní nemoc, takže bych myslel spíš na blány gumové zvané preservativy než panenské. Proto pamatujte spíš na tyto ryze pragmatické úvahy, než na to, zda bude Tadeáš první nebo Karel čtvrtý.
Kdybyste již měla nějaké sexuální zkušenosti, tak bych Vám spíš doporučil, abyste nelezla do postele s nikým, u kterého to nevypadá na vztah delší než rok. Jinými slovy abyste neměla sex s nikým, koho skutečně nemilujete. Jenže vy, jak správně poznamenáváte, patříte mezi tu skupinu dívek, která má problém se otevřít partnerskému vztahu a najít si partnera pro život. Předpokládám, že chcete mít rodinu, děti, proto možná bude lepší, když se zbavíte panenství teď, ať už vztah s Tadeášem dopadne jakkoli. Nebude muset se s tím zabývat a mít klid - podobně jako Děd Vševěd poté, co mu všechny zlaté vlasy vyrvala matka. Slibuji si od toho, že budete víc přemýšlet o pro-rodinné orientaci Tadeáše, než o tom, jaké číslo od 1 do n mu přiřadíte ze shora neohraničené množiny přirozených čísel.
Ještě jednu poučku bych zde připomněl: "Kdo není schopen schodu, není schopen rozchodu." Jestliže jste nebyla schopna do dnešního dne se otevřít jinému partnerskému vztahu, je to známkou, že Vaše odpudivé síly vůči mužům jsou zbytnělé. Když by se později ukázalo, že Tadeáš je pro vztah nepoužitelný, bylo by pro vás velmi těžké se ho pustit právě proto, že tušíte, jak bude nesnadné si za něj najít náhradu. Jenže všimněte si kolik času věnujete ve svém dopise vcelku bezvýznamnému panenství a o Tadeášovi jste nenapsala nic výraznějšího. My čtenáři můžeme jen hádat, že by to mohl být nějaký opistokont či něco podobného.
Píšete, že Tadeáš by mohl mít šok, že jste ještě panna. I zde je třeba zdůraznit, že Tadeáš bude muset s Vámi, stejně jako s jinou ženou, zažít tolik šoků, které budou o mnoho silnější než toto. Víte, pro muže bývá větší šok než panenství vidět, jak třeba po porodu vymačkávají porodníci z jeho ženy chuchvalce krve velikosti vetšího pomeranče. Pokud neunese tento šůček s Vaším panenstvím, tak opravdu není zralý na partnerský život. Jít do partnerského vztahu a nebýt připraven na šoky - uznejte sama - není to holý nerozum? Jen zcela na okraj poznamenávám, že sv. Tadeáš byl oblíbenec mé matky, protože je to pomocník v obzvlášť beznadějných situacích...