Kdo "bezúčelně" popravil sv. Josefa?

Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.

Dílo vandala, který pomocí dláta usekl hlavu soše sv. Josefa s Jezulátkem, zaráží naši mysl svou bezúčelností. Bezúčelnost pro vnějšího pozorovatele však neznamená, že by čin sám nebyl nijak motivovaný. Spíše jeho motivace je pro normálního člověka špatně pochopitelná. Zkusme si tedy představit několik variant, jak mohlo vypadat úchylné myšlení pachatele.

Na celém činu je totiž nejpozoruhodnější, že pachatel byl zřejmě připraven, alespoň v tom smyslu, že si musel donést dláto a kladivo. Jinými slovy, pokud čirou náhodou nešel okolo s těmito nástroji, tak se nemohl řídit čirou impulsivní pohnutkou. Déle trvající příprava znamená, že zmíněnou sochu znal, že okolo ní chodil, že pro něj byla něčím významná, že pro něj osobně něco znamenala. Tedy již z faktu, že pachatel tuto sochu takto připraveně atakoval, znamená, že tato socha pro něj subjektivně znamená více než pro většinu z nás, kteří okolo ní chodíme vcelku bez povšimnutí. Proč ale by si někdo vyřizoval účty se sochou? Co z toho může mít?

Tento fakt, že socha byla pro něho něčím osobně významná, však neříká, čím pro něj byla významná. Těch vnitřních, "bláznivých" důvodů mohou být stovky. Může to být nějaký velmi starý důvod - socha je spjata s bolestivou událostí v minulosti a každý pohled na ni tuto událost necitlivě připomene. Může to být paranoidní pohnutka, kdy dotyčný v záchvatu stihomamu má pocit, že očima té sochy ho někdo sleduje. 

Ale ještě jeden aspekt je na celém činu zajímavý a to fakt, že dotyčný si z místa činu odseknutou hlavu neodnesl. Většina běžných vandalů a vrahů si rádo z místa činu odnese nějakou trofej, jako důkaz  a památku na "hrdinský" čin. Zde tomu tak nebylo. Jako by pachatel se uspokojil tím, že jeho agrese vůči soše byla dokonána a v tom okamžiku o celou sochu ztratil zájem. Toto nasvědčuje i tomu, že pachatel může být ovládán silnými, opojnými fantaziemi, které jej naprosto ovládají. Jakmile taková se taková fantazie ukojí, tak zmizí, jako by nikdy neexistovala, ale za nějaký čas se začne objevovat v modifikované podobě. Například existují sexuální úchylky, kde se dotyční uspokojují osaháváním soch, které nahrazují reálné ženy. Stejně tak i agrese vůči soše může být náhradním objektem agrese. Například agrese vůči vlastnímu žijícímu nebo již mrtvému otci, se může zástupně manifestovat agresí vůči soše. Jakoby když nemohu zabít otce, tak "zabiji" sochu. Takový zástupný motiv je běžný u sériových vrahů, proč by tedy nemohl existovat u vandalů soch.

Existují i jiné možnosti, které však považuji za méně věrohodné. Mohlo se jednat o antiklerikální agresi, například jakou bylo zboření mariánského sloupu na Staroměstském náměstí roku 1918. Ale proti této variantě hovoří pečlivé odseknutí hlavy, antiklerikální agrese by se pravděpodobněji spokojila s prostým povalením sochy, které je více destruktivní. Pečlivé odseknutí hlavy, které zachová nejen hlavu, ale i tělo sv. Josefa a zcela bez povšimnutí nechala Jezulátko, svědčí o ambivalentním a rozporuplném vztahu vůči této soše či tomu dospělému člověku, kterého tato socha v jeho mysli zastupuje. I když jsem nebyl na místě činu, jehož podrobné prozkoumání je nutné k pochopení deviantní mysli pachatele, domnívám se, že pachatelem byl někdo, kdo Studenec dobře zná, někdo kdo pravděpodobně čte i tyto řádky. Pokud se jednalo o jedince motivovaného extrémním vzrušením z činu, tak je ještě pravděpodobnější, že bude mít nutkání se na to místo vracet a z povzdálí ji sledovat. Možná už někdy v minulosti měl slovně agresivní útoky vůči té soše, popřípadě se na ni dlouze díval, kolem ní obcházel či na ni sahal. Z uvedeného je tedy nejpravděpodobnější, že se jednalo o jakousi symbolickou popravu sv. Josefa.