Mgr. Jeroným Klimeš 1998

Poznámka: Článek pro PLUS

Je známým faktem, že většina vědeckých oborů závidí psychologům, veterinářům a gynekologům, protože tyto obory daly lidstvu nejvíce nadávek, bez kterých by mnozí lidé nedali dohromady bohužel ani jedinou větu. Ale i z těchto oborů hraje jednoznačně psychologie prim, protože byla to právě ona, která náš slovník obohatila o největší počet cizojazyčných nadávek či vlastně diagnóz. Všimněte si, že řidiči na silnicích na sebe k velkému zklamání veterinářů nepokřikují: “Ty bovi!” (latinsky: bos, bovis - vůl, hovado), ale jedině: “Ty idiote!”, což je diagnosa hluboké mentální zaostalosti. Ano, ze všech oborů jedině psycholog jde po ulici a slyší vlastní odbornou hantýrku na každém rohu.

Vtip stranou, ale je pravdou, že termíny jako debil, imbecil, idiot, kretén ap. jsou vlastně jen různé řecké odborné názvy psychických chorob. Není složité vysvětlit jejich význam. Při pozorování poruch vývoje dětí zjistíme, že některé děti se neustále zpožďují, takže třeba 12leté dítě se chová jako 9leté. Z tohoto rozporu se pak počítal inteligenční kvocient, tj. IQ, což byl podle prvotní definice následující zlomek:

IQ=100*(Mentální věk dítěte)/(Biologický věk dítěte)

Takže v případě našeho dítěte jeho IQ vychází:

IQ=100*9/12=75

Takže vidíme, že zmíněné dítě je slaboduché.

Možná si vzpomínáte na film: Jáchyme, hoď ho do stroje. Tam hlavní hrdinka volá na peroucí se nápadníky jednou: “Kluci, neperte se, jste jako malí Jardové.” a podruhé “Kluci, neperte se, jste jako malí Karlové.” Kluci tou dobou měli asi jiné myšlenky, než si počítat své IQ, proto se zapomněli zeptat, jak malé Karly či Jardy měla hrdinka na mysli. To je však důležité, protože právě tento rozdíl v uvozovkách definuje jejich IQ a tedy i jejich “diagnosu”, kterou si svým chováním vykoledovali.

Předpokládejme, že se měli chovat alespoň jako 18letí, a že hrdinka měla na mysli následující věk malých Jardů a Karlů:

Z tabulky jasně vidíme, že když hrdinka měla pocit, že jsou jako pětiletí, tak jim vychází IQ na 27, tedy idiocie. Pokud by je označila za puberťáky, tak jim podle tabulky vyjde debilita.

Ale klid, takhle opravdu psychologové neurčují diagnosy dospělých lidí. Debilita, imbecilita a idiocie je a bylo označení pro zpravidla vrozenou mentální zaostalost, která se projevuje již od nejranějšího dětství. Pro tokající milence, kteří si vletěli do vlasů, by jistě našla jiné označení. Moderní klasifikace nemocí se těmto zastaralým výrazům dokonce vyhýbá, takže tyto termíny jsou dnes už jen nadávky. Dnes se místo slova debil se v odborné mluvě používá raději sousloví lehká mentální zaostalost, protože naštěstí takové sousloví nelze používat jako nadávku. (Vyzkoušejte si sami.)

S probíranými termíny úzce souvisí dva další: Kretén a mongol. Kretén, jak už název napovídá, má co do činění s ostrovem Krétou, kde lidé trpěli nedostatkem jódu, který je nezbytnou součástí růstového hormonu. Děti, které se jim pak rodily, těžce zaostávaly jak na těle, tak na duši. Jejich inteligence setrvávala na úrovni dvou až tříletého dítěte. Takže kreténismus je určitá porucha metabolismu, kde hluboká mentální zaostalost (tj. idiocie) je pouze jeden z průvodních jevů. My tomuto onemocnění předcházíme tím, že jíme jódovanou sůl.

Mongolismus neboli Downův syndrom je porucha genetická, která však ještě nezapříčiní spontánní úmrtí a potrat plodu, jak tomu zpravidla bývá u těžších genetických poruch. Tito jedinci mají zvláštní tělesnou konstituci připomínající vzdáleně asijský - mongolský obličej. Díky této poruše genů jejich inteligence nikdy nepřeroste horní hranici debility, tj. IQ 70, tj. celý život jsou to mentálně takové maximálně dvanáctileté děti. Bývají však velice živí a sociálně přítulní a bývá s nimi legrace, protože mají sklon ke kdejakému čtveráctví.

Je zajímavé pozorovat, jak každé mentálně postižené dítě má jinou povahu. Například hrál jsem si kdysi s takovými dětmi pexeso. Jednoho z nich, Kristiana, pexeso velice bavilo, vydržel sám celé hodiny hledat obrázky do páru. Ten, ač měl inteligenci na úrovni imbecilie, nebyl mongoloid. Ty naopak hledání obrázků do páru vůbec nebavilo. Největší radost měli z toho, když nenápadně schovali jednu nebo dvě karty a když jsem se velmi podivoval: “Kdepak ty karty mohou být? Nevíš, Honzo, kam se poděly?” No samozřejmě, že nevěděl, kroutil hlavou, div mu neupadla.

Takto postižené děti jaksi nikdy nedospějí. Jsou stále dětmi. Pokud byste měli někdy to štěstí a strávili s nimi týden či čtrnáct dní pospolu, pochopíte, typuji, tak za tři dny, že jsou to opravdu děti. Zprvu vás trochu mate, že jim může být i 30 let a mohou to být dva metry velcí chlapi, ale pak zjistíte, že záleží jen na vás, jestli tyto věčné děti budou šťastnými dětmi nebo “nešťastnejma mentálama”. Vzpomeňte na Otíka z filmu Vesničko má středisková, to byl klasický příklad slaboduchého jedince, i zde bylo vidět, že Otík bude přesně takový, jaké na něj bude jeho okolí.

Počet normovaných stran: