PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D., 2022-07-12
U lidí můžeme pozorovat alespoň tři oblasti, kde jsou přirozeně hypersenzitivní, tzn. kde vykazují paradoxní vnímání. Běžně se setkáváme s těmito třemi oblastmi: lechtivost, citlivost na změny tlaku a na úplněk.
Lechtivost
Lechtivost je hypersenzitivní dotyk, kdy na slabé dotknutí reagujeme paradoxně silněji než na silné. Tato citlivost se zřejmě vyvinula mnohem dříve u zvířat. Lidé ji jen zdědili. Je to zřejmě obranná reakce na parazity. Když po nás leze klíště, tak je to velice jemný dotyk, ale díky hypersensititě jej vnímáme silněji, než třeba nárazy větví při průchodem lesem. Obrannou reakcí je odehnání či zabití parazita rukou. Samozřejmě v evoluční výhodě byli, tzn. spíš se rozmnožili ti, kteří nedostali klíšťovou encefalitidu. Jejich geny tedy máme i my.
Reakce na změny tlaku
Když se potápíme či stoupáme výtahem ve výškové budově, dochází k větším změnám tlaku, než když se mění atmosférický tlak při přechodu fronty vysokého a nízkého tlaku. Přesto na tuto malou a pomalou změnu počasí jsme paradoxně více citliví než na náhlou změnu tlaku. I když samozřejmě náhlé změny tlaku při poryvech větru nám také nedělají dobře.
I zde je na místě, že se jedná o dávnou adaptaci zvířecích předků člověka na změny tlaky před bouřkou, kdy je pro zvířata výhodné vyhledat úkryt. Tedy změny nálad následkem atmosférického tlaku, např. úzkost, jsou tedy motivací k hledání bezpečného místa a přetlačí jiné motivační incentivy.
Úplněk
Existují různé definice tmy. Psychologicky můžeme říci, že tma začíná, když přestáváme rozlišovat barvy, např. kdy nejsme schopni ve tmě říci, zda mikina je zelená nebo červená. Intenzita měsíčního svitu se blíží k hranici barevného vidění, každopádně i černobílé vidění pomocí tyčinek nám umožňuje dobrou orientaci v prostoru. Vzpomeňme národní píseň:
Měsíček svítí, já musím jíti za pannou, za pannou, za panenkou.
Měsíček zašel, já tam nedošel,
já jsem zabloudil, mně ji odloudil
v zeleném kloboučku mysliveček.
Ze stejného důvodu jako setkání milenců, měsíční svit umožňoval i vojenské přepady v noci. V evoluční výhodě byli tedy ti, kteří za úplňku špatně spali. Vytvořila se tedy hypersensitivita na měsíční světlo, protože ti, kteří za měsíčního světla spali hlubokým spánkem, bývali až na vyjímky přišpendleni k zemi vlastním kopím jak můra špendlíkem entomologa (1S 26,4nn).
David se odebral na místo, kde se Saul utábořil. David vnikl s Abíšajem v noci mezi lid, a hle, Saul leží, spí v ležení a jeho kopí je zabodnuto do země v hlavách lože; Abnér a lid leželi kolem něho. Abíšaj řekl Davidovi: "Bůh ti dnes vydal do rukou tvého nepřítele. Teď dovol, ať ho jedinou ranou přirazím kopím k zemi, druhé rány nebude třeba."
David však Abíšajovi řekl: "Neodpravuj ho! Vždyť kdo vztáhne ruku na Hospodinova pomazaného a zůstane bez trestu?"
David vzal kopí a džbánek na vodu od hlav Saulova lože a odešli. Nikdo nic neviděl, nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil, všichni spali; padla na ně mrákota od Hospodina. David pak přešel na protilehlou stranu, postavil se na vrchol hory vpovzdálí, takže mezi nimi byl značný prostor. David zavolal: "Tu je královo kopí. Ať sem přijde někdo z družiny a odnese je. Hospodin tě dnes vydal do mých rukou, ale já jsem nechtěl na Hospodinova pomazaného vztáhnout ruku."
Denní světlo je sice mnohem intenzivnější než měsíční, ale přesto při něm dokážeme spát lépe než ve noci, kdy je úplněk. I tento jev splňuje definici hypersensitivity, neboť na slabší podnět je silnější reakce než na silný.
Existují i jiné oblasti, kde na slabé podněty je silná reakce, například alergie, ale tyto tři jsou zajímavé tím, že vypadají jako evoluční adaptace, tedy že zvyšovaly pravděpodobnost přežití našim předkům v evoluční minulosti, proto jsme též nositeli jejich úspěšných genů.