Ondřej Horecký 6. 7. 2024 Miliardy lidí žijící na Zemi jsou pro některé strašákem neudržitelnosti. Než přelidněnost by však naše civilizace mohla již brzy mít problém přesně opačný. Trend neustále klesající plodnosti není totiž přítomný pouze ve vyspělých zemích, ale po celém světě. Jak je na tom Česká republika statisticky a jaké faktory stojí za porodností? To vše jsme rozebrali s rodinným psychologem Jeronýmem Klimešem.
V roce 2023 činila úhrnná plodnost v Česku 1,45. Toto číslo označuje průměrný počet dětí na jednu ženu. O rok dříve byla tato cifra 1,62, což je v porovnání s ostatními zeměmi EU slušné číslo. Španělsko tehdy vykázalo koeficient pouhých 1,16, sousední Polsko 1,29.
Legenda: Na pouhé zachování populace musí každá žena porodit v průměru 2,1 dítěte, tedy po celé zobrazené období se nacházíme v červených číslech. Politicky nejoptimističtější léta v Čechách znamenala nejnižší porodnost. Naopak pocit ohrožení za Covidu vyvolal nárůst porodnosti stejně jako jiná trudná období našeho státu (začátek normalizace, Druhá světová válka ap.). Za války stejně jako i za Covidu, tzn. za pocitu vnějšího ohrožení, klesá sebevražednost.
Zdánlivě dobré ukazatele však nejsou tak skvělé při bližším ohledání. Vloni se u nás narodilo o 10 % méně dětí než v roce 2022, přičemž i ten rok zaznamenal desetiprocentní propad oproti roku 2021. Měli bychom se obávat, nebo jde jen o periodický pokles na sinusoidě?
Ve skutečnosti jsem na tom byli v dějinách samostatné České republiky ještě hůře. Bylo to v roce 1999, kdy se průměrný počet dětí na jednu ženu rovnal 1,13. 89,5 tisíce dětí, které tehdy přišly na svět, byl nejnižší počet od roku 1785. Nízká porodnost kolem přelomu tisíciletí panovala řadu let, naopak rekordní čísla jsme zaznamenali v covidovém roku 2021, kdy došlo k nárůstu na 1,83 dítěte na ženu.
Legenda: Každý rok se přibližně narodí 100000 lidí a přibližně stejné číslo lidí umře. Tedy každoroční obměna populace je přibližně 1 % populace. Pokud je nepoměr mezi těmito dvěma čísly, např. méně lidí se narodí než umře, tak dochází k vymírání populace.
Letos to nicméně vypadá, že se opět rekordně propadneme na hodnoty nižší než z roku 1999. Nejnižší predikce Českého statistického úřadu hovoří pro rok 2024 o 88 507 narozených dětech, analýza Hospodářských novin toto číslo umisťuje dokonce mírně nad 80 tisíc.
Realita vymírání
Přestože plodnost v průběhu let stoupá a klesá, v Evropě již delší dobu pokračuje trend vymírání populace. Aby totiž došlo k jejímu zachování, muselo by na každou ženu připadat v průměru alespoň 2,1 dítěte. To se neděje ani v Evropě, ani v jiných vyspělých zemích světa.
Porodnost dnes klesá dokonce i v takových oblastech, jako je Indie (2,1) nebo Afrika (4,1), kde ženy plodí rok od roku méně potomků a predikce nasvědčují dalšímu stabilnímu poklesu i v následujících letech.
Úhrnná plodnost v EU v roce 2022. V důsledku odlišné metodiky výpočtu se údaj u ČR mírně liší od údaje z ČSÚ (1,62). (Zdroj: Eurostat)
Podle rodinného psychologa Jeronýma Klimeše znamená současná porodnost, že nepozorovaně vymíráme. „Dnešních 1,45 je nenápadné vymírání 40 % národa,“ konstatuje s ohledem na ukazatele porodnosti za rok 2023 a dodává: „Je zajímavé sledovat vymírání národa s plným žaludkem. Když ve středověku umíralo stejné procento při morech či hladem, byla to tragédie. Panující blahobyt nás ovšem svádí k myšlence, že se nic zvláštního neděje, nicméně podstata je stejná,“ líčí Klimeš pro Epoch Times.
Evoluce dnes dle něj preferuje ten typ člověka, který, byť žije v blahobytu a nic mu nechybí, má přesto silnou potřebu mít děti. „Teď je doba, která vybíjí z populace geny přesně těch lidí, kterým chybí tato ‚úporná touha mít rodinu‘, kteří se nedokážou v tomto divném světě rozmnožit, najít si včas partnera a založit s ním více nebo méně úspěšnou rodinu,“ myslí si psycholog.
Dnešní 40% vymírání představuje právě ten selekční tlak, který masivně vybijí ty inteligentní, krásné, úspěšné, vzdělané, leč neplodící jedince, shrnuje Klimeš.
Poukazuje rovněž na další aspekt malé porodnosti: „Lidi zapomínají, že je nebude mít kdo živit, protože důchody se postupně stále více oddalují, a tak se de facto postupně ruší. Vychovávat jen jedno dítě je složitější, než když jich máte víc, protože rodiče mají sklon za něj všechno udělat a nadměrně je chránit, a tak jej bezděky vedou k egocentrismu.“
S počtem dětí se zvyšuje stabilita vztahu, tvrdí Klimeš.
Legenda: Zelené jsou vztahy s dětmi, modré bez dětí, ergo počet dětí je nejlepší prediktor stability vztahu. Každé dítě zvyšuje stabilitu vztahu o deset let Pokud má pár dobře nastavené i další parametry vztahu, pak vztah má vyšší trvanlivost, než je život partnerů, takže ti umírají dříve, než se stačí rozpadnout vztah. To je ono pohádkové - a žili spolu až do smrti. Pokud jsou parametry vztahy špatné - např. vztah na dálku, milenecký vztah, žádné děti, nevěry ap. - pak je pochopitelné, že vztah umírá dříve než partneři, takže ty čeká rozchod či rozvod. Čára 50 % označuje medián, střední dobu dožití vztahů daných parametrů čili to, čemu fyzici říkají poločas rozpadu. Za pozornost stojí vodorovné úseky křivek, kdy se dané vztahy minimálně nerozpadají. Zdroj: kniha Křesťanství vztahy a sex.
Ve své knize Křesťanství, vztahy a sex přináší statistiky, podle nichž roste s počtem dětí i trvanlivost manželství. „Děti fungují jako konzervant vztahu, a tak každé dítě zvyšuje stabilitu manželství o deset let. To znamená, polovina manželství s jedním dítětem se rozpadne za deset let, s dvěma dětmi za dvacet let, s třemi za třicet let. Děti jsou totiž nejsilnější prediktor stability vztahu,“ konstatuje odborník.
Válka paradoxně pomáhá
Podle Klimeše existují dvě základní strategie lidské reprodukce. Jedna válečná, kdy narůstá počet dětí, a ta druhá mírová, kdy narůstají investice na dítě. Dětí přibývá v krizových scénářích, ve válkách, epidemiích apod., zatímco v dobách, kdy se máme dobře, porodnost klesá.
„Dnešní lidský genom je nastavený tak, aby ve válce a ohrožení se začal překotně množit,“ líčí Klimeš. Jako příklad udává období druhé světové války, nedávný covid nebo normalizaci po okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968.
Tehdejší silné ročníky tzv. Husákových dětí nebyly podle něj výsledkem prorodinné politiky bývalého komunistického vůdce, ale jednoduchého faktu, že frustrovaní občané neměli na práci nic jiného. „Odjeli na chaty, protože nemohli dělat kariéru, neviděli budoucnost, tak plodili děti, stejně jako my za covidu,“ říká. A doplňuje: „Naopak, když se po revoluci 1989 objevila možnost vlastní kariéry, tak šla k šípku porodnost.“
Blahobytná doba má podle něj také něco do sebe. Vznikají v ní velmi atypické kombinace genů, které by v náročném období jinak neobstály. V budoucích krizích tyto nové genové kombinace bývají tou novátorskou cestou, po které se pak ubírá evoluce.
Varovný trend dnes vidí Klimeš hlavně u mladé generace, kde přibývá procento těch, kdo se nechtějí ani učit, ani pracovat, nejsou schopni se postarat o druhé ani o své děti, kteří „jen tak proplouvají světem“. Tito lidé podle něj nemají touhu usilovat o lepší život vlastním úsilím, spoléhají na sociální dávky a děti často cíleně odmítají.
„Tato životní filozofie je dost nebezpečná, protože za dvě, tři generace bude v pomyslném autobuse naší společnosti více černých pasažérů, kteří se vezou bez placení, než těch platících, kteří ten autobus financují. Jenže tito většinoví paraziti pak budou ve volbách rozhodovat, kam se pojede, kdo to bude řídit a kdo to zaplatí,“ komentuje psycholog.
Funguje státní podpora?
Tváří v tvář tragické porodnosti některé země přicházejí se způsoby, jak si skóre vylepšit. Japonské Tokio například v rámci podpory sňatečnosti a plodnosti vytváří vlastní seznamovací aplikaci jako první krok k navázání seriózního vztahu.
https://soranews24.com/2024/06/13/tokyo-government-creating-its-own-official-dating-app-slated-to-launch-this-summer/
V Jižní Koreji, která má nejnižší plodnost na světě (0,72), letos prezident oznámil, že chce zřídit speciální ministerstvo, která má tento oficiálně vyhlášený nouzový stav napravit.
https://edition.cnn.com/2024/05/09/asia/south-korea-government-population-birth-rate-intl-hnk/index.html
Maďarsko poskytuje rodinám s dětmi štědré daňové úlevy a bezúročné půjčky na větší auta či prostornější bydlení. Klimeš se však domnívá, že aktivní prorodinná politika státu má na plození dětí vliv spíše okrajový.
Hlavním pravidlem podle něj je: „Když je bída, jsou děti, když není bída, nejsou děti. Ještě nedávno v Hong Kongu, když nebyly důchody, tak si lidé pořizovali děti, aby je měl na stáří kdo živit. To bylo i u nás za Rakouska-Uherska. Jediný funkční pilíř důchodové reformy jsou totiž dobře vychované děti, ne sociální politika státu.“
Říkáte, že optimální počet dětí jsou tři až čtyři?
Pleistocenní rodina a k ní vysvětlení v tomto odkazu
Ano, to je vlastně evoluční norma ve středověku, starověku či obecně v pleistocénu. Na to je naše psychika i genom stavěný. Ale hlavní argument pro tento počet dětí nejsou alarmující čísla, ale především očekávaný nárůst našich rodičovských a prarodičovských potřeb, který příchází s léty. Hlavní argument pro to mít více dětí, je fakt, že v pozdní dospělosti a staří si budete stěžovat, že máte málo dětí a vnuků. Pokud nevěříte, zeptejte se obstarožních páprdů, jako jsem já, protože i vy budete pravděpodobně jednou takovými obstarožními páprdy. Jestliže víte, že za tři dny budete potřebovat lístek na vlak, tak si ho koupíte, zde stejně víte, že za třicet let budete vás bude trápit potřeba mít více dětí - tak se podle toho zařiďte, ať máte vyrovnaně spokojený život od dětství až do smrti.
Lesk a bída plánovaného rodičovství
V jakékoli skupině lidí v pozdní dospělosti si můžete udělat jednoduchý dotazník: Každému přítomnému položíte dva dotazy: Kolik dětí máte? Kolik dětí jste si přál mít? Tyto dvě čísla odečtete a zprůměrujete. Dostanete počet chybějících dětí na jednoho účastníka. Obvykle se to číslo pohybuje okolo 0,75 chybějícího dítěte na jednoho účastníka.
V každé skupině lidí střední a pozdní dospělosti chybí necelé dítě na jednoho přítomného