UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE 29.11.2005 (přepis)

Drtinová: Vatikán vydal nový dokument, který se týká homosexuálů. Podle něj jsou nezpůsobilí pro duchovní službu. Do semináře nesmějí vstoupit muži, kteří homosexualitu praktikují a jeví hluboce zakořeněné homosexuální tendence. Zákaz mají i ti, kteří podporují takzvanou gay kulturu. Pravidla vypracovala Kongregace pro katolickou výchovu. Papež Benedikt XVI. dokument schválil už na konci srpna.

Reportér: Vatikán považuje homosexualitu za vážný hřích a tendenci, nikoliv orientaci. Tvrdí to nová, dlouho očekávaná směrnice. Okamžitě vyvolala kritiku liberálů i uvnitř katolické církve.

Kritik: Proč tento dokument zachází s homosexualitou jako s něčím, co trvá omezenou dobu? Jako něco, co za několik let odezní? Myslím, že homosexualita je orientace, ne tendence.

Reportér: Dokument o třinácti stovkách slov přímo nezakazuje vysvěcení homosexuálů. Uvádí, že pokud muži homosexualitu překonají, můžou po třech letech do služeb katolické církve vstoupit. Odpůrci říkají, že to je nesmysl. Seminaristé budou podle nich ještě víc tajit svoji sexuální orientaci.

Kněz: Kněz musí být vyrovnaný. Po zdravotní i psychické stránce. Nejdřív jsem kvůli tomu nechtěl sloužit v církvi, ale to je normální. Podle mě je dobře, že tento dokument Vatikán vydal.

Reportér: Gayové byli přijímáni jako kněží a dokonce jako biskupové od roku 1980. Řím se rozhodl publikovat tento dokument po zprávách z církví po celém světě. Dokument nechal vypracovat už předchozí papež Jan Pavel II. v roce 2002. Reagoval tak na skandály kolem sexuálního zneužívání dětí kněžími ve Spojených státech. Katolická církev pak musela obětem vyplatit stovky milionů dolarů.

Sedláčková: Zatímco Vatikán se rozhodl postupovat proti homosexuálům tvrdě, Češi jsou vůči nim tolerantnější než lidé v sousedních zemích. Právo na sňatek jim přiznává 42 % dotázaných. Stejný názor má 25 % Maďarů, 24 % Slováků a 21 % Poláků. Vyplývá to z listopadového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění. Registrované partnerství by přijalo dokonce 62 % obyvatel Česka. Na stejnou otázku odpovědělo kladně 36 % respondentů z Maďarska, 39 % ze Slovenska a 42 % z Polska. Už míň přístupní jsou lidé ve vybraných státech k možnosti, aby homosexuální páry mohly adoptovat děti. V tomto případě je v Česku pro 18 % oslovených. V Maďarsku je tentokrát číslo vyšší, 26 %. Ovšem na Slovensku souhlasilo jen 14, a v Polsku dokonce 9 % účastníků průzkumu.

Drtinová: A ve studiu vítám psychologa Jeronýma Klimeše. Dobrý večer.

Klimeš: Dobrý večer.

Drtinová: A Petra Příhodu, etika z Univerzity Karlovy v Praze. Dobrý večer.

Příhoda: Dobrý večer.

Drtinová: Pane Klimeši, Vatikán považuje homosexualitu, jak jsme slyšeli, za tendenci, nikoliv za orientaci. Jak je to z lékařského hlediska?

Klimeš: Tak, ta situace byla složitá. Nejprve dřív byla považovaná homosexualita za trestný čin, za vyloženou perverzi, potom se udělala taková tendence, že v rámci, aby nedocházelo k jako pronásledování homosexuálů, tak se homosexualita prohlásila za, prostě variaci, to znamená přestala se být považována za chorobu.

Drtinová: Jak vzniká homosexuální orientace? Ptám se na to nebo chci zjistit, jestli ji skutečně může jedinec změnit nebo překonat.

Klimeš: Tam jsou dvě geneze. Jedna geneze může být genetický původ. U toho se předpokládá, že je nezměnitelná. A potom může být... jako homosexuální chování může vzniknout jako reakce na třeba znásilnění v dětství, když třeba nějakýho třináctiletýho chlapce znásilní bratranec, tak tam potom může se u něho vyvinout homosexuální chování nebo homosexuální orientace, která...

Drtinová: A může ji jedinec změnit? Nemluvím o potlačení, ale o změně.

Klimeš: No, jde to, čím dřív to vznikne, tím je to těžší změnit. Ale jsou názory že to jde. Alespoň u části té populace ano.

Drtinová: Pane Příhodo, vy zastáváte stejný nebo podobný postoj jako biskupská konference. Proč podle Vás člověk s homosexuální orientací by neměl zastávat duchovní službu?

Příhoda: Protože homosexualita je pokládána mezi tedy katolickými věřícími nikoliv za variantu normy, ale za abnormitu, s kterou sovisí i tedy jistý nevyrovnaný vztah k faktu mužství a ženství. A protože kněz zastává roli, která je tradičně připodobňována k roli otcovské, tak by asi měl mít i rysy, jaké předpokládáme u otce, což nejsou ony homosexuální sklony. Ono se tam hovoří v té instrukci o hluboce zakořeněných homosexuálních sklonech, což je v podstatě orientace, já tam nevidím nějaký pojmový rozdíl.

Drtinová: Pane Příhodo, není ale etický problém v tom, zda kněz sexualitu naplňuje, ať už je orientován jakkoli? Přece i heterosexuálně orientovaný kněz překonává své tělesné tužby a žádosti. Proč by se homosexuálně orientovaný kněz měl chovat jinak?

Příhoda: Po této stránce jsou na tom oba obdobně, protože jaksi církevní kázeň velí tedy absolutní zdrženlivost po této stránce. Ale pokud jde o vztah k mužství a ženství, tak předpokládám, nejen cíkev ale i já tedy, že u heterosexuálního kněze jde tedy o vztah, který tradičně pokládáme za normální, kdežto u homosexuality, která není normou, je abnormitou, tento vztah asi přirozený nebude.

Drtinová: Pane Klimeši, co tomu říkáte vy z pohledu psychologa?

Klimeš: No, já bych spíš k tomu řekl něco, co se týká historie. Dřív totiž byla katolická církev vůči homosexuálním kněžím mnohem tolerantnější než je teď, a tahleta rostoucí netolerance vůči homosexualitě vznikla kvůli excesům s pedofilními kněžími. Ukázalo se totiž, že 90 % těch pedofilních skandálů má za sebou homosexuální orientaci, v Americe, to znamená taková ta netolerance, která tady narostla, vznikla právě s touto špatnou zkušeností s homosexuálními knězi. Takže ten důvod je spíš jako historicko-politický.

Drtinová: Je to pravda?

Příhoda: Já bych s tím docela souhlasil a připomněl bych jeden výrok solnohradského biskupa, to je takový jaksi jadrný člověk, přímočarý, který řekl jaksi zcela řekl bych k věci, že porušení celibátu u heterosexuálně založeného kněze působí méně pohoršení než porušení celibátu u homosexuálně založeného kněze. Takže i z těchto pragmatických důvodů zřejmě tedy církev, tedy Svatý stolec zaujal netolerantní postoj.

Drtinová: Neměla by ale přeci jen církev být tolerantní? Nezpůsobí toto ještě větší osobní, ale i duchovní škody? Seminaristé budou přeci jen zřejmě svou orientaci daleko víc tajit. To může spáchat obrovské duchovní i osobní škody.

Příhoda: Tomu se asi zabránit nedá, když se někdo rozhodně něco tajit, tomu nezabráníte. Ale pamatujme že tedy jaksi poslání kněze není jaksi cosi nač by měl člověk automaticky právo, které by si měl vymáhat. To je prosím pěkně tak asi jako poslání umělce nebo někoho jaksi srovnatelného. Čili lze očekávat, že homosexuálně orientovaná část veřejnosti to možná přijme, jako, s jistou hořkostí, ale nezbývá než aby to tedy jaksi překonala, protože myslím že toto opatření, že je racionální.

Drtinová: Pánové, děkuji i vám za návštěvu ve studiu. Na shledanou.

Klimeš: Na shledanou.

Příhoda: Na shledanou.