PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2024-02-28
Postižení je taková vlastnost, kterou nikdo nechce. Například nikdo nechce být slepým, proto slepota je postižení. Bohužel tuto definici splňuje i homosexualita. I ti, kteří jsou vůči homosexuálům maximálně tolerantní, přiznávají, že sami by nechtěli být homosexuálem. I homosexuálové přiznávají, že v dětství možná chtěli být popelářem, ale ne homosexuálem.
Obecně platí, že jakmile mužům nějaká choroba sáhne na penis, tak to hodně špatně snášejí. Nemusí se jednat o sexuální orientaci, ale i obyčejné poruchy erekce či problémy s prostatou představují těžký útok na mužskou identitu. Partnerkám je to většinou vcelku jedno, ale ne tak jejich mužům.
Většina postižených - ať se jedná o vozíčkáře, slepé či homosexuály - zažívají nepředstavitelně krušné chvíle se svými pocity inferiority a komplexy méněcennosti. Vozíčkáři touží po zdravých nohou a nechtějí mít partnerku s nemocnýma nohama. Slepí se pokoušejí opravovat poslepu bojler a odmítají pomoc na nádraží na peróně, aby sami sobě dokázali, že nejsou méněcenní. Stejně tak homosexuálové by rádi nějak předefinovali svou úchylku, aby se mohli prohlásit za normální. Bohužel zde platí co u většiny postižení - sice možná přesvědčí celý svět, ale největší problém je přesvědčit sám sebe. Jen málo homosexuálům se daří dostat z hlavy vědomí: „Jsi buzna.“ či ponovu: „Jsi gay,“ jak se totiž dnes urážejí děti na základních školách.
Jinými slovy při debatách o LGBT se nepotýkáme s touhou po manželství, ani s touhou po dětech, ale s touhou: „Nechci být postižený.“ Zde jim žádná změna legislativy nepomůže, protože mužští homosexuálové prostě po manželství netouží, a až na vyjímky netouží ani po dětech, ani po spořádaném rodinném životě, které připomíná tradiční katolické manželství.
Věrnost má pro ně pramalou hodnotu. Zatímco heterosexuální muži jsou svým ženám věrní asi v 70 % (plus minus podle aktuálnosti výzkumu), tak homosexuálové jsou si věrni asi jen v cca 5 %, tedy jeden z dvaceti. Tomu odpovídá i střední trvanlivost jejich svazků - tři roky (medián). Když do tohoto přijdou jejich případná manželství, rozvody a následně střídavá výchova, tak z toho bude opravdu spíš karikatura manželství než cokoli, co by připomínalo ideál manželství v představách heterosexuálů. Proto také heterosexuálové tolik brání přenést tento pro mnohé až posvátný termín na karikaturní, povětšinou promiskuitní svazky homosexuálů.
Modální, „průměrný“ homosexuál má prý 101-500 sexuálních partnerů za život (slovo modální znamená, nejčastěji homosexuálové uvádějí nějaké číslo mezi 100 a 500 partnery). Třetina jich má prý tisíc sexuálních partnerů. 40 % asi 500 partnerů a víc. Jak tato neuvěřitelná čísla dosahují? Když mají služební cestu do Drážďan, tak do vyhledávače dají „swingerz Dresden“ a po víkendu se vrací s dalšími pěti dalšími sexuálními partnery. Připomeňme, že rok má 50 týdnů, takže udělat tímto stylem sto partnerů za rok není nic těžkého. Nebo mohou pracovat jako průvodčí na dráze - tam také stačí na sebe mrknout a ono se nějaké prázdné kupé či záchodek najde. Homosexuálové mají velké procento styků s lidmi, které vůbec ani neznají. Pokud takový kluk má jednou měsíčně styk s nějakou anonymní známostí, pak je to 12 styků za rok a za třicet let je to 360 lidí. I mezi heterosexuálními muži se najdou podobní, ale jich je jen do 5 %, tzn. jeden z dvaceti. Prostě puzení, kompulze k promiskuitě je problémem většiny mužských homosexuálů, neboť právě na to dojíždějí jejich vztahy, o pohlavních nemocech ani nemluvě.
Dobrá a špatná zpráva
Z uvedeného vyplývá dobrá i špatná zpráva. Špatná zpráva je, že až na svou sexuální orientaci jsou to vcelku zdraví lidé a jejich poměrně dost - cca 100 000 mužů a přibližně stejně tolik žen. Početně vcelku stejně, jako je aktivních katolíků v ČR. To je velká politická síla, ale na rozdíl od katolíků mají mnohem efektivnější marketing a lobby a díky tomu se jim podařilo získat na svou stranu sympatie většiny národa a vyvolat pel utlačovaných chudáků. Zatímco za stejnou dobu katolický farář mezi běžnou populací získal konotaci spíš perverzního przniče ministrantů, i když tací faráři představují vlastně průnik LGBT životního stylu do katolické církve.
Dobrá zpráva je ta, že homosexuálové o to, co si tak halasně nárokují, v podstatě vnitřně nestojí. Takže ať ta celá politická a mediální šaráda nakonec dopadne jakkoli o homosexuální manželství, které by skutečně naplňovalo ideály jednoho těla, věrnosti a rodiny bude usilovat méně než 0,5 ‰ populace této části populace. Opravu čtete správně: půl promile, tzn. přibližně 5 lidí z deseti tisíc, celkem asi 5000 lidí na 10 000 000 obyvatel ČR (viz oficiální čísla o registrovaném partnerství). I když by z toho počtu každý desátý pár usiloval o děti, což je asi nereálné, tak se jedná o 250 dětí. 250 dětí ze 100 000 dětí, co se každý rok narodí, je opět 2,5 ‰, tedy dvě tři děti z tisíce dětí.
Tyto výpočty jsou jen rámcové, ale přesto z nich jasně vyplývá, že pastorace křesťanských církví se musí převážně zaměřovat na populační majoritu, partnerské vztahy a předmanželský sex heterosexuálních adolescentů a mladší dospělosti a následně osudy jejich rozvedených rodičů, než na poblázněné 2 % populace, jež sice nahlas křičí, že sice chtějí manželství, ale v podstatě o ně nestojí. Problém křesťanství není homosexualita, ale fakt, že si křesťanské církve nevědí rady s moderním životním stylem, kde si lidé pořizují rodinu až někdy okolo věku 30 let.
Toto jsou otázky, které si musíme my křesťané ujasnit především:
Bod zlomu a ukončitelnost vztahu, čili jak vypadá rozvod z psychologického hlediska
Pár slov o křesťanském rozvodu
Co s předmanželským sexem našich dětí
Přechozené vztahy - jakmile pár nemá děti, tak se vztah za 4-6 let přechodí bez ohledu zda mají či nemají církevní či civilní manželství.
Autobiografická poznámka pod čarou
V dobách, kdy jsem začínal s náhradní rodinnou péčí (1997), tak adopce nikoho nezajímaly. Náš šéf byl praktikující homosexuál a v našem oddělení se i půl roku neobjevil, i když jsme ho zvali, že s ním potřebujeme probrat nějaká rozhodnutí. Když ale začala tato šaráda okolo adopcí homosexuálů, tak najednou po nás chtěl presentaci jednom gay klubu na Václaváku. Když jsem ho tam viděl, jak o adopcích rozohněně a nadšeně mluví, tak jsem si řekl: "Jo, ty určitě jsi adept na adopci..."
Takže masového zájmu o děti ze strany gayů se opravdu, ale opravdu nemusíme obávat. Je jich 2 % a o děti nemají prakticky žádný zájem, pokud samozřejmě kromě homosexuality nejsou i jinak úchylní, ono se to bohužel vůbec nevylučuje, spíše naopak. Po pravdě ale musím dodat, že existují homosexuálové bez pedofilních sklonů, kteří touží po rodičovství. (Jeden z nich žil v Líbeznici a dal tam opravit kostelní varhany.) To se ale opravdu bavíme o číslech v řádu 1:10000 obyvatel ČR. Bohužel proto je homosexualita postižení, že komplikuje lidem životy. Stejně tak existují mentálně retardovaní lidé, kteří touží po dětech a díky svému postižení je nemohou mít.
Data o promiskuitě homosexuálů by měla pocházet:
Mendez-Lopez A, Hickson F, Jansen K, Lachowsky N, Burns F, Folch C, Velter A, Weatherburn P, Marcus U, von Rüden U, Mirandola M, Gios L, Frankis J, Brennan DJ, Schmidt AJ. What is the empirical basis for converting banded ordinal data on numbers of sex partners among MSM into a continuous scale level variable? A secondary analysis of 13 surveys across 17 countries. BMC Med Res Methodol. 2022 Mar 6;22(1):59. doi: 10.1186/s12874-021-01483-8. PMID: 35249527; PMCID: PMC8898536.
A comparative demographic and sexual profile of older homosexually active men
Van de Ven, Paul; Rodden, Pamela; Crawford, June; Kippax, Susan. The Journal of Sex Research; New York Vol. 34, Iss. 4, (1997): 349-360
Laumann, The Social Organization of Sexuality, 216;
McWhirter and Mattison, The Male Couple: How Relationships Develop (1984): 252-253;
A. P. Bell, M.S. Weinberg. Homosexualities. New York: Simon & Schuster 1978, s. 308 a 346
Wiederman, "Extramarital Sex," 170.