Proč při mluvě gestikulujeme?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2007

Gestikulace, mimika představují část paraverbální komunikace, tj. významů, které jsou podél se slovy, spolu s intonací, dynamikou, odmlkami, rychlostí a rytmem mluvy ap. Schopnost hovořit je bez pochyby geniální evoluční vynález. Pomocí slov a vět můžeme vyjadřovat myšlenky. Slova můžeme zaznamenat na papír, a tak komunikovat na dálku či archivováním překonávat přirozené limity lidské paměti. Ano, to je opravdu schopnost, díky které lidská kultura nebetyčně přesahuje všechny zvířecí. Na druhé straně je to schopnost vývojově velmi mladá, řádově jeden dva milióny let. Živočichové spolu však komunikují stovky miliónů let zcela jinými kanály, a to samozřejmě nejenom hlasovými. Příkladem za všechny je chemická, feromonová komunikace. U lidí tyto vývojově starší komunikační kanály sice poněkud oslabily, ale přesto jsou stále neopominutelnou částí naší komunikace.

Verbální komunikace je vývojově mladší, proto je i svázána s vývojově mladším vědomím. Nonverbální komunikace je starší, předchází vznik mozkové kůry a vědomí. Je proto více provázána na nižší mozková centra, podvědomí a city. Citové projevy nám umožňují dokonaleji souznít s naším protějškem a lépe odečítat skutečný dosah sdělení. V tom jsou mistři děti. Tisíckrát můžete říci větu: "Děti, nezlobte!" ale pokud tu samou větu otec doprovodí obličejem brunátným vztekem, ranou pěstí do stolu, eventuálně náhlým napřímením, tak děti ví, že asi pohár rodičovské trpělivosti přetekl a koukají se co nejrychleji zdekovat.

Důležitost těchto komunikačních kanálů nejlépe vynikne v oblastech, kde z nějakého důvodu chybí. Zejména u hluchých je zřetelně vidět, jak bez vnímání intonace mluvy trpí abstraktní myšlení, proto hluchota více devastuje lidskou osobnost než slepota. Jiným zdrojem inspirace může být simplexní telefonie, kterou pamětníci znají z vojny. U té se musí vytvářet zvláštní zásady navazování a předávání slova ("Tady orel, tady orel. Jak mě slyšíte? ... Předávám."). Tuto funkci, aniž to víme, v rozhovoru plní pohledy, gesta, odmlky či intonace.