Anketa MF Dnes:

Co si myslíte o sledování dětí přes GPS?

Jeroným Klimeš psycholog: Hlavní odpovědnost mají sami rodiče

Větším nebezpečím pro dítě než velmi vzácní úchylové jsou rodiče sami. Mnohem více rodičů si zabije děti v autě nebo zmrzačí tím, že se rozvedou. Mnoho rodičů se snaží zabezpečit děti obojkem, ale aby jezdili městem padesátkou, to je ani nenapadne. My musíme žít v životě, kde je určitá, přirozená míra nebezpečí. Děti dělají adrenalinové sporty, lezou po skalách, experimentují s drogami. Smrt kolem nás chodí pořád a my ji musíme přijmout. Nejlepší opatření proti tomu, že nám může některé dítě umřít, je mít ty děti tři, čtyři. A ne jim dávat obojek a pak se třeba rozvést.

K následujícímu textu ještě poznámku. I tohodle debila museli rodiče vypiplat od peřinky, aby on pak takto zbytečně riskoval svůj život. Děti je třeba od mládí vést k pocitu odpovědnosti za svůj život. Stojí rodiče hrozně moc energie a oni pak v záchvatu testosteronového puzení zbytečně riskují své životy. To však dnes není běžná rodičovská strategie. Místo toho se vymýšlí podobné nesmysly jako GPS obojky.

Následující fotky vyfotil fotograf van de Vorst z Holandska při návštěvě Grand Canyons in Arizona. Popsal svůj zážitek. Fotograf na snímku je neznámý.

Byl jsem jednoduše šokovaný, když jsem toho muže tam viděl. Stál na skále nad kaňonem. Pod ním byla hloubka 900 m.

Napadly mne 3 otázky:

1. Jak se dostal na tu skálu?

2. Proč nefotografoval ze skály vpravo, což by bylo pro něj bezpečnější?

3. Jak se dostane zpět?

Po západu slunce sbalil své věci a připravoval se na skok. To trvalo cca 2 min. V tomto momentu ho sledovalo s napětím několik turistů.

Jednoduše skočil zpět.V sandálech.

Ta skála vpravo byla výš,takže dopadl pod horní část skály.

Pravou rukou se zachytil,protože v levé ruce držel své věci.

Několik vteřin počkal, pak hodil svoje věci nahoru a vylezl na horní část skály. Poté opustil tuto vyhlídku.

... jestlipak musel měnit kalhoty?
... já (H v d V) jsem musel mé měnit v každém případě - a to jsem byl jen divák.

Hans van de Vorst