Každý člověk má něco, čemu po vzoru lékařů říkám úlevný manévr. To je nějaký úkon, který člověka převede z mrzuté nálady do neutrální či pozitivní. U žen to bývá velmi často uklízení. U mužů sex. U alkoholiků pití. U gamblerů občasná výhra. U dětí přitulení k rodiči atd.
Jestliže se u některé ženy dostaví úleva při prodání či koupení věci na mimibazaru, má tento zážitek základní předpoklad stát se úlevným manévrem. Na něm se pak dotyčná stane závislou.
Závislost na tomto úlevném manévru je tím silnější, čím je člověk více frustrován a čím méně takových manévrů má. Někdo totiž zná jen jeden způsob, třeba práci, a ten je předurčen k tomu stát se workoholikem. Na takového člověka úlevové manévry jiných lidí, například jít na procházku do lesa, vůbec nepůsobí - na procházce se k smrti nudí.
Stejně jako u závislosti na televizních seriálech, což je též druh úlevného manévru, doporučuji rozšířit spektrum aktivit, které fungují jako úlevný manévr zatím třeba jen z části a slabě. Postupným opakováním a posilováním vzniknou jiné úlevné manévry, které člověka dokáží vytáhnout z minusové nálady.
Internet nemá ruce - nepohladí, neobejme, neuvaří, nemůžete se k němu přitulit v noci - virtuální realita je opravu jen virtuální, ale my lidé ani naše potřeby nejsou virtuální. Internet je jako bramborové lupínky - může to být zpestření našeho sociální života, ale běda těm, kteří od něho odvozují celý svůj sociální svět. To je jako by nejedli nic jiného než bramborové lupínky.
Internetové seznamky bazary ap. jsou dobrými médii k navázání vztahu, ale ten by pak měl žít v realitě - ne ve virtuálním světě neustále převlíkaných identit na Internetu.