Mgr. Jeroným Klimeš 1998

Poznámka: Článek pro PLUS.

Ano, řecká předpona “eu” ve slově eustres znamená opravdu dobrý. Stres se totiž dělí na stres škodlivý, tzv. disstres a stres dobrý či lépe řečeno příjemný - eustres. Teď si asi mnohý čtenář mumlá pod vousy, že by tedy hrozně rád viděl nějaký ten příjemný stres, že co si vzpomíná, tak zná jen dva stresy - nepříjemný a ještě nepříjemnější.

Příjemný stres známe všichni, ale jen tento stav neoznačujeme slovem eustres. Mnohá hospodyňka, když překoná známé nepříjemné stavy před velikonočním úklidem, do kterého se jí nechce, ani co by se za nehet vešlo, tak se tzv. rozjede a práce jí vysloveně baví a má pocit, že nemůže přestat s tím vším pucováním, smejčením, cíděním, šůrováním či jak se všechny ty činnosti jmenují. Pokud by ji chtěl manžel v tomto stavu obejmout a políbit, tak jej odmítá, aby ji nezastavoval, že je rozjetá. Ano a má pravdu, eustres je někdy příjemnější než polibek.

V eustresu se pravidelně vyžívají workoholici či všichni, kdo svou práci tzv. žerou. Ale eustres není omezen jen na oblast pracovní. Eustres představuje jen jednu z mnoha forem fyziologického vzrušení, které je potřebné k tomu, abychom se na tom světě cítili příjemně a spokojeně. Pojďme si vyjmenovat pár situací, kdy lidé sami sebe nebo jeden druhého přivádějí do stavu příjemného emocionálního vzrušení.

Začněme od dětí. Budete-li pozorovat matku, která chová dítě jistě si všimnete, že ho zdánlivě bezdůvodně poplácává. Když se jí zeptáte, proč to dělá, možná vám odpoví, že dítě si potřebuje odříhnout. Navzdory tomuto vysvětlení se však tato aktivita se objevuje nejen po krmení, ale zpravidla i po probuzení dítěte. Tímto poplácáváním totiž matka dítě jaksi burcuje do stavu bdělosti a tím ho učí odlišovat fázi spánku od fáze bdění. Děti v kojeneckých ústavech, které tuto bezděčnou a neuvědomělou péči matky nemají, setrvávají v dlouhých “mrákotných” stavech jakési letargie na pomezí spánku a bdělosti. Fáze bdělosti, tj. fyziologické aktivace, která je strávená s matkou, je však pro dítě rozhodně příjemnější, než ona letargie.

Po čase se toto dítě naučí přivádět samo sebe do příjemného stavu vzrušení. Všichni víme, jak jsou děti protivné, když už jsou v podvečer unavené. V těchto chvílích mají tendenci více zlobit. Jejich hra je divočejší, agresivnější a zároveň méně vynalézavá. Jinými slovy tyto děti se snaží naprosto neuvědoměle pomocí divoké aktivity překonat nepříjemné pocity večerní únavy.

To ostatně dělají i dospělí ke konci večírků. S opilostí, ale především s rostoucí únavou, se zábava stává stále brutálnější, vtípky obhroublejší a excesy trapnější, a to vše jen proto, aby neskončilo to strašně příjemné vzrušení, do kterého se dostali během večera. Moudré české přísloví jim však radí - v nejlepším přestat. Jakmile překonáme tuto fázi eustresu, pak může přijít jen fáze vyčerpání, kterou můžeme překonat jen vhodným odpočinkem a ne zběsilou aktivitou.

Každý člověk potřebuje jinou míru vzrušení a jiné množství podnětů a změn k tomu, aby se cítil příjemně a aby dosáhl optimálního výkonu. Muzikanti například dělí hráče na studiové a koncertní podle toho, kde podávají nejlepší výkon. Studioví hráči mají nejlepší nahrávky, ale na pódiu se díky trémě už necítí dobře. Koncertní hráči to cítí naopak. Klidné prostředí nahrávacího studia z nich nedokáže vymáčknout ten maximální výkon, kterého jsou schopni, když jim naslouchá několik set zčásti obdivných a z části kritických páru uší. Řečeno terminologií stresu. Koncertní hráči se dostávají do eustresu na podiu, zatímco studioví hráči ve studiu. Studiový hráč na podiu je v nepříjemném disstresu, kterému říkáme tréma.

Eustres využívají i mnozí studenti k tomu, aby se naučili na zkoušky. Pokud je netlačí blížící se termín, tak ví, že je zbytečné sedět na knížkou, protože se jim do hlavy stejně nic nedostane. Ale tři dny před zkouškou, to již má strach ty správné grády, a milý student je schopen do hlavy nasoukat takové množství kafe a informací, že normálnímu člověkovi by se z toho rozskočila hlava.

I v partnerských interakcích se někteří lidé vzájemně vytáčejí a hádají, jen aby se dostali do toho žádoucího stavu vzrušení, který potřebují, aby vztah měl ten správný ráz a říz. Hysterické ženy mají pocit, že nežijí, pokud není za večer alespoň jedna pořádná hádka. Když chlapovi už tečou nervy, počítá do bůhvíkolika a neustále si opakuje, že je gentleman, takže ženu přece bít nebude, tak najednou přijde této ženě strašně miloučký. Něžně se k němu najednou přivine a řekne: “Ty jsi tak roztomilý, když se vztekáš.” Je pak celý večer taková hodná holčička, protože ji jeho strachnahánějící reakce dovedla do stavu příjemného vzrušení - jinými slovy do eustresu.

Na uvedených příkladech je zřejmé, že eustres i přes svou příjemnost může být nebezpečný a škodlivý. A to z řady důvodů. Jednak lidé často jdou za všechny rozumné meze, jen aby se dostali do eustresu, a kromě toho eustres vede, i když v menší míře než disstres, ke stejným zdravotním potížím. Lidé v eustresu stejně somatizují - jinými slovy mají zbytečně napnuté svaly na zádech či na krku, zbytečně zatínají břicho, zbytečně se u nich objevují žaludeční vředy či srdeční obtíže. Díky eustresu mají sice příjemné pocity, ale často zbytečně přetěžují organismus ve chvílích, kdy by měli spíše odpočívat.

Problém většinou není v tom, že lidé sami sebe vytáčí do stavů zvýšeného emocionálního vzrušení, ale spíše v tom, že toto chování nesledují, nejsou si ho vědomi. Pak dochází k tomu, že jdou za rozumné meze a neznají míru, a škodí tak nejen sobě ale i okolí. Mnohdy se stejného účinku dá dosáhnout jinými metodami. Proto platí zde podobně jako v mnoha jiných životních situacích:

Eustres ano, ale s mírou.

Počet normovaných stran: