PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2013-06-21
www.klimes.us
Tak jsme si řekli, že to budeme dělat lépe než naši rodiče. Co? No přeci, že budeme mít lepší vztahy, lépe budeme vychovávat děti, že prostě budeme mít lepší život. Jak to, že je to celé spíš naopak? Dokonce ani ta sexuální revoluce není, co měla být! Kde soudruzi z NDR udělali chybu?
Pýcha předchází pád
Celý marxismus-leninismus byl posedlý iluzí: Poručíme větru, dešti a vybudujeme svět bez hladu! Tehdy, v 19. století, to byla utopická myšlenka. „Svět bez hladu? Kdo to kdy viděl?!“ Jenže tuto metu se nám podařilo překonat. Dnes i bezdomovci jsou obézní. Iljiči i Vláďovi by vypadly oči z důlků: Dnes jí i ten, kdo nepracuje! S tímto se okamžitě objevila otázka: „Dobře, hlad je na lopatkách. Co dál?“ Bez velkého rozmyslu se začaly hledat ty oblasti, kde se ještě cítíme nepříjemně. Ať je to přemáhání v neuspokojivých vztazích nebo sexuální zdrženlivost... Začalo hledání příjemného světa bez limitů. Dnes i děti jsou hluboce přesvědčeni o správnosti 6N, totiž že nikdy nedělají nic, nač nemají náladu. Svět jako by zapomněl přísloví: Bez práce nejsou koláče. Laická psychologie vytváří iluzi, že každé psychické trauma je reparovatelné. IVF s antikoncepcí nalhává, že o plození dětí si můžeme rozhodovat sami. Plastická chirurgie jako by popírala stárnutí... Komunismus se sice kradmo vytratil, ale přetrvala iluze: „Poručíme větru, dešti, ovulaci, též i smrti.“ Opět se ukázalo, že ne my budeme diktovat přírodě, co má dělat, ale naopak stále jsou to přírodní zákony, které nám dávají a budou dávat limity.
Všechny bolesti překoná rozvod, s nikým se moc nesvazuj!
Přísaha na příjemné pocity vedla k přesvědčení, že vztahy stojí a padají citovou láskou. Bohužel to má asi tolik logiky jako přesvědčení, že když budu jíst vitamíny, tak nemohu onemocnět. Zdraví závisí na desítkách faktorů, vitamíny nestačí. Stejně tak vztah nedrží na jednom silném laně citů, ale na mnoha tenkých nitkách. City jsou jen jedna nitka, která moc nevydrží.
Málokdo si připustí, že věta: „My se máme rádi. Naše láska všechno vydrží.“ je výrok se záruční lhůtou 4 roky. To je totiž poločas rozpadu přechozených vztahů, tedy bezdětných vztahů se společným bydlením. (Za tuto dobu se rozpadne 50 % těchto vztahů, proto poločas rozpadu čili střední doba trvání.) Tento fakt zkouší dnešní generace plošně bohorovně ignorovat a znova a znova se diví, že příroda silnější lásky. Jenom blázen by si do projektu na 4 roky pořídil společnou hypotéku na 30 let. Přesto se dnes běžně děje.
Tedy nerespektování vývojového cyklu vztahů stojí za většinou rozpadů vztahů bezdětných párů. Prostě evoluce si zamilovala děti, a tak děti fungují jako konzervant vztahů. Jako zavařovací sklenicí nezachráníme shnilé ovoce, tak dětmi nejdou zachránit vztahy, které od začátku za moc nestály. Ale pokud máme krásný, chutný vztah, musíme se včas rozhodnout – buď ho dětmi zavaříme nebo necháme shnít v přechozeném vztahu. S počtem dětí roste stabilita vztahu, tedy optimální počet jsou 3 – 4. Větší počet je již riskantní a vede k přetížení rodiny.
Přechozený vztah znamená občasné mimovolní zamilování, ztráta subjektivní jistoty a úvahy, zda dotyčný je či není ten pravý, neplánované situační nevěry... Výsledkem není rodina, ale rozchod a ztráta iluzí o věrném milování. Po rozchodu místo snížení přemrštěných nároků se tyto naopak často zvýší podle pravidla: „Když už vztah, tak jedině kvalitní, aby odpovídal tomu, co nabízím.“ Ovšem lidé na seznamkách zapomínají, že už nemají moc co nabídnout. Sami jsou jen recykláti, kteří se přebírají v secondhandových inzerátech a diví se: „Řekni, kde jsou Bajajové/Bardotky? Kdepak jenom mohou být?“ To, s čím se včera rozešli s vidinou lepších zítřků, nacházejí dnes v bledě modrém na seznamkách... Ty se stávají jejich domovem často více než na pět let.
Kvalitní sex nebo kvalitní rodina?
Sexuální revoluce vzplála pod Duškovým praporem: „Přicházím k tobě s nabídkou kvalitního sexu.“ Měla se uvolnit stavidla puritánských zábran. Antikoncepce je dobrá na plánování rodiny, ale jak to nakonec dopadá?
S vidinou ideální rodiny se plánuje i pořízení dětí. Tedy škola, postgraduál, našlápnutá kariéra, předimenzovaná hypotéka, samá pozitiva a sociální jistoty... Jenže tou dobou je vztah již brutálně přechozený. Příchod dítěte představuje prudkou zatáčku životního stylu. U prudkých zatáček bývají pečlivě udržované hrobečky dobrovolných dárců orgánů. Nejinak je tomu tady. I zde dárci dobrovolně platí advokáty, a jejichž motorkou či spíše koníčkem jsou soudy o jedináčka, protože to druhé dítě nechtěli přivést do vztahu, kterému již nevěřili. Hlavní nebezpečí antikoncepce je totiž v tom, že pořízení dětí se tak dlouho odkládá, až je odloženo navždy ad acta. Takže dnes není nejvíce frustrovaná sexuální touha, ale partnerská a rodičovská. Bohužel pro Dušky, lidé počítají spíše rozchody a chybějící děti než kvalitní orgasmy. Prostě ne Dušek, ale Pešek...
„Je libo novou rodinu?“ „Ne, opravdu děkuji. Mám už jeden rozvod za sebou...“
A tak jedno jediné dítě musí uspokojit veškeré rodičovské potřeby dvou lidí. To je náročný úkol, zejména proto, že oba rodiče se často k smrti nenávidí. Málo rodičů si uvědomuje, že tyto děti se od nich osamostatňují a odpoutávají často již po pubertě. Tedy v 14 letech vypovídají poslušnost a navzdory bezmocným a zmanipulovaným rodičům si dělají, co chtějí. Kolik rodičů válčících o střídavou výchovu si uvědomuje, že boj o osmileté dítě má perspektivu tak na 6 let, že pak oběma zamává sbohem zlatými vlásky a odporoučí se za kámošema na Facebook?
Mnoho nových vztahů končí díky tomu, že „nový partner má mnohem raději své děti než mě“. „Víte, děti ho nepřijaly...“ Navíc přechozením trpí nejen předmanželské vztahy, ale i vztahy po dětech. Tedy se syndromem uprázdněného hnízda přichází souběžně nejen krize středního věku, ale i druhé přechození vztahu: „Víte, pane doktore, já bych to s ní možná do důchodu vydržel, ale řekněte mi, co by to bylo za život? Já nechci shnít za živa!“
Pane doktore, tak už dost! Prosím, něco pozitivního!
Tak ano. Vzpomeňme na inaugurační řeč Winstona Churchila za války: Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot. (I have nothing to offer but blood, toil, tears, and sweat.) Zní to strašně, ale Anglii to přineslo vítězství. Ano, i investice do vztahů se vyplácí, přestože je to často dřina. Úspěch stojí za tu notnou dávku odříkání.
Když je náledí, i větrem ošlehání motorkáři jedou pomalu po dvou kolech. Nenapadne je dělat skopičiny a jezdit po předním kole. Kupodivu i když je dnes vztahové náledí a rozvést je snadné jako lusknutím prstů (v pátek se pohádají, v pondělí bydlí každý v jiném bytě), přesto se lidé ve vztazích kupodivu nejedou s nijak mimořádnou opatrností. Naopak stále je to „Zdař Bůh!“ a následují svou žízeň, nevázají se, odvazují se, diví se...
Vztahy mají několik podmínek, za kterých pak drží a uspokojivě fungují celá léta:
A) Respektování zákonitostí vztahů – vztahy bez dětí mají velmi limitovanou trvanlivost, prožívání citů se vyvíjí v čase, vztahy na dálku jsou sebevražda ap.
B) Vztahová kázeň – chovat se k partnerovi lépe, než chováme k cizím lidem, např. dr. Klimešovi. Zkrátka fungovat tak, aby neplatilo přísloví: Všude dobře, tak co doma? Oprášit pozapomenutý manželský dluh: V rozumné míře uspokojovat druhému partnerovi i ty potřeby, které s ním nesdílíme – u muži si musí najít čas na povídání, tancování či procházky, ženy na sex či sport, který je moc nebere.
C) Úcta – i když jsme v krizi, tak držíme jazyk za zuby a nevypouštíme kontinuálně, co sliny na jazyk přinášejí. Je mnoho témat, o kterých se s partnerem raději nebavíme. Muži musí velmi krotit svůj geniální ironický ostrovtip, ženy pak chronické vyčítání a kňourání či přehrávání patnáct let starých událostí, co mají nahrané na mentálním CD.
D) Ideologické nastavení – když si domluví partneři schůzku s dr. Klimešem na 9:00, tak v 8:58 zvoní zvonek u branky. Jak to, že když on si domluví s ženou návrat v 17:00, tak v 21:30 je doma jako na koni leč bez omluvy: „Co hysterčíš? Jsem měl práci...“ To není o dovednostech, protože vidíme, že včas přijít umí, když chce. To je o hodnotách, kde má rodinu a ženu položenou – tipoval bych někde mezi krávou a popelářem. Jinými slovy vztahy je třeba budovat celým člověkem – celým svým srdcem, celou svou silou a celou svou myslí. K tomu je třeba si nastavit hodnotový systém i programové prohlášení, ke kterému se přihlašujeme zpravidla při svatbě. Ano, na začátku si musím rozhodnout, jestli chci volné vztahy a promiskuitní život nebo stabilní rodinu. Obojí se moc nerýmuje, nebál bych se říci, že se to přímo až tluče. Ideologická příprava na prorodinný světonázor samozřejmě nefunguje u starých psů, kteří se novým kouskům jen nesnadno učí. Začít se musí již v dětském věku a je nejlepší, když tuto labutí píseň o kráse funkční rodiny zpívají dětem v manželském dvojzpěvu oba rodiče: To bylo tenkrát na ostrově Capri za vodou v rákosí...
G. K. Chesterton o lucerně aneb jak se zbořilo tradiční manželství... [rámeček po straně]
Dejme tomu, že na ulici dojde k velikému rozruchu pro nějakou věc, dejme tomu pro pouliční svítilnu, kterou chce mnoho vlivných osob strhnout. Je tázán o radu šedě oděný mnich, který je duch středověku, a on začne rozkládat suchopárným způsobem scholastiků: Uvažujme nejprve, bratří, o ceně světla. Je-li světlo samo o sobě dobré... V tu chvíli je dosti pochopitelně sražen k zemi. Všichni lidé se vrhnou k svítilně, v deseti minutách je svítilna stržena a všichni si navzájem gratulují k své nestředověké praktičnosti. V dalším postupu však už věci nejdou tak hladce. Někteří lidé strhli svítilnu proto, že chtěli zavést elektrické světlo; jiní protože potřebovali staré železo; někteří protože chtěli mít tmu, protože jejich skutky byly zlé. Některým se zdálo, že to byla nedostatečná svítilna, jiným, že to byla příliš veliká svítilna; někteří se do toho dali, protože chtěli rozbít městský majetek; jiní proto, že chtěli rozbít cokoli. A tak se rozpoutá ve tmě zápas a nikdo neví, koho bije. A tak se postupně, dnes nebo zítra nebo pozítří, dojde opět k přesvědčení, že nakonec měl mnich pravdu a že všechno závisí na tom, jaká je filosofie světla. Jenže o čem jsme mohli debatovat pod plynovou lampou, o tom teď musíme debatovat ve tmě.