Vademecum je latinské označení pro průvodce či příručky. Doslova to znamená "pojď se mnou". Je to příhodný termín, protože od dob Aristotela, který vyučoval své peripatetiky během procházek v Lykejském sloupořadí, přes Danteho, který pobíhal s hříšným Vergiliem po Pekle či Komenského Všezvěda a Všudybuda v Labyrintu, až do dnešní doby patří doprovázení zkušenějšího mistra mezi nejlepší způsob, jak se něčemu přiučit.
K tomuto termínu se dnes objevuje modernější příbuzný - doprovázení. I to je svázáno se společnou cestou, kterou spolu urazí dva - jeden, který prochází lymfomem právě teď, a druhý, který už to má nějaký čas za sebou. Je tu však drobný rozdíl. Není to "zkušený mistr" - doprovázeč, který vyzývá nemocného - žáka k následování, ale naopak nemocný, kdo přizývá doprovázeče: "Vade mecum! Pojď se mnou!"
Doprovázení je v podstatě sdílení osudu podle hesla "ve dvou se to lépe táhne". Během léčby člověk uslyší od doktorů mnoho termínů, kterým nerozumí, ale o to znějí děsivěji. Dejme tomu "trepanobiopsie v analgosedaci". Člověk není blbec. Něco si z toho gymplu snad ještě pamatujeme - algae jsou řasy, předpona "an" znamená "bez". Takže není problém si přeložit, že trepanobiopsie v analgosedaci znamená zřejmě "natáhnout v kině trepky sedíce bez řas". No, tady zdá se končí legrace. Tak přemýšlíte, zda tedy závěť napíšete doma, nebo to stihnete na okraj novin před ambulancí... Nakonec zjistíte, že trepanobiopsie nejsou kapačky - ty noviny si při ní sice nepřečtete, ale naštěstí vám nikdo žádné řasy ani vlasy nevyškubávat nebude.
Podobné zmatené úvahy si můžete ušetřit, když jste v kontaktu s doprovázečem. Ten s Vámi nebude rozebírat finesy lékařského řemesla, ale řekne Vám, kdy si máte brát do nemocnice papuče a kdy trepky. Nebo že je lepší, když si vlasy sami ostřiháte, než když budete čekat, až začnou samy padat po chomáčích. Poradí Vám, co se během chemoterapie dá pít a po čem se zvedá žaludek. Řekne Vám, že trepanobiopsie je brnkačka, i když vám při ní, řekněme to kulantě, do zad zavrtají nebozez, ale afty - do kterých by to nikdo neřekl - dokáží člověka zle potrápit. Všimněte si, to jsou věci, které se zpravidla od svého lékaře nedozvíte. Buď nemá čas to s Vámi rozebírat, nebo to vůbec z tohoto pohledu nezná. Pochopitelně. On neví, jaké to je - on to jenom léčí.
Touto dobou funguje smlouva o doprovázení mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí na Karlově náměstí a Lymfomhelpem, která zaručuje jistý profesionální standard. Smlouva chrání pacienty tím, že garantuje možnost přešetření případných pochybení. Tým doprovázečů je navíc dobře proškolen a mívá pravidelné supervize.
Supervize mají zvýšit universalitu doprovázeče. Každá osobní zkušenost je totiž jedinečná, ale doprovázeč by měl být schopen adekvátně reagovat na vícero druhů pacientů. Například když se Vás zeptám, jak loupete banán, nejspíš odpovíte, že normálně. Jak jinak byste asi měli banán loupat, ne? Ale když si obejdete pár známých zjistíte, že lidi se dělí do dvou skupin. Jedna ho normálně loupe od štopky a druhá ho neméně normálně loupe od bubáka. Tolik normality je až k uzoufání. S lymfomy je to podobné. Najednou zjistíte, že část pacientů vyžaduje, abyste je ubezpečovali, že to rozhodně dobře dopadne, že se jistě uzdraví, že stačí jen věřit. Naproti tomu ta zbývající část je přesně na tyto výroky alergická až, by se dalo říci, analgosedativní. Jenže i doprovázeč sám patří do jedné z nich a ta druhá je mu cizí. Má-li umět na tu druhou skupinu adekvátně reagovat, musí se to někde naučit. To mu není vlastní. To vyžaduje jistý výcvik.
Pokud máte zájem o kontakt na doprovázeče, nebo sami máte zájem se doprovázečem stát, naleznete bližší informace na stránkách Lymfomhelpu: http://www.doprovazeni-pacientu.cz