Život Dona Juana

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2007

Jde nám o to, zjistit, proč lidi jako Diego Rivera, Woody Allen nebo Jan Saudek dostanou každou sukni, kterou chtějí, přesto, že nejsou ani fyzicky atraktivní, ani dobří partneři.

 Jak je možné, že někteří muži přitahují ženy jako magnet i přes zjevné fyzické nedokonalosti (malá postava, tloušťka)? Nevybírá si ženské podvědomí otce svých budoucích dětí i podle tělesné konstituce?

Obě pohlaví jsou evolučně na sebe nastaveny. Pro muže je důležitý vzhled ženy, zejména mladistvý. Na tuto potřebu se ženy adaptují - záleží jim na vlastním vzhledu a různými fígly zdůrazňují ty tělesné partie, na které jsou muži citliví - zadek, prsa, hlavu ap. Tomu odpovídá i druh erotických materiálů. U mužů je převážně vizuální - obrázky, videa ap. Tedy muž lépe toleruje blbou krásku než chytrou ale nehezkou ženu.

Naproti tomu ženy jsou zaměřeny sluchově, zrak je pro ně mnohem méně důležitý. Tomu odpovídá i ženské erotické materiály - příběhy, ať televizní seriály nebo růžová knihovna. I když samozřejmě i pro ně je tělesný vzhled důležitý, přesto větší váhu kladou na osobnost muže. Proto muži před ženami dávají na odiv svůj ostrovtip, inteligenci a vyřídilku, které prokazují zejména při vzájemné komunikaci.

Diego Riveru neznám, ale každopádně ti dva zbývající jsou příkladem velmi inteligentních a výřečných jedinců. Není divu, že mají úspěch u žen, i když tvrzení, že dostanou každou sukni je hodně nadnesené.

Čím takový Don Juan zpravidla ženu okouzlí?

Obě pohlaví se celý život učí vyjadřovat a přijímat city způsobem, který je vlastní spíše druhému pohlaví. Ženy vycházejí mužům vstříc ve vyjadřování citů pomocí sexu. Muži se ladí na stejnou notu jako ženy, když používají něžnostech. Tito Don Juani musí mít mimo jiné schopnost výrazně rezonovat s ženskými potřebami a touhami.

Proč v případě chronických Don Juanu nefunguje ženská racionalita? Proč dobrovolně zůstávají jen jednou z mnoha?

Myslím, že uvažujete zavádějícím směrem. Problém ani není tak v ženské iracionalitě, ale v tom, že Don Juani se nechovají jako standardní muži. Don Juan je v podstatě nemocný jedinec, který nedokáže být šťastný ve stabilním vztahu. Pocit štěstí zažívá jen při přiblížení, tj. baví ho jen dobývání žen. Jakmile ji dobije, propadne se po čase opět do svých pocitů prázdna či depresí. Tedy aby byl spokojený, musí stávající ženu opustit a začít dobývat jinou. Prostě jsou to štvanci své psychiky.

A čím jí může okouzlit malý sebestředný a brýlatý neurotik, co točí filmy, kterým nikdo nerozumí?

Jednu metodu, kterou někteří Don Juani ovládají, je projekční plátno - každé ženě rád poslouží jako nepopsaná deska, tabula rasa, na kterou si ona nakreslí takový obrázek, který se jí líbí. Díky své inteligenci schopnost každé ženě zesílit tu svou vlastnost, po které ona touží, se může chovat trochu jako chameleón. Tím však ztrácí vnitřní jistotu a identitu, kdo vlastně je, protože každé ženě se stylizuje jako někdo trochu jiný.

Jak jsem řekl výše není problém v ženě, ale především v muži. Každý úspěšný muž může sbalit mnoho žen. Zdraví muži však si vyberou tu nejlepší z dostupných, vybudují s ní rodinu, a vůči ostatním ženám se uzavřou. Řídí se pak zásadami: Nebudu si dělat do vlastního hnízda, nebo co je v domě, není pro mě. Zkrátka jsou spokojení a tak nestojí o další zbytečné životní komplikace. Don Juan je však nespokojený a musí neustále oscilovat, protože pouze při přibližování pociťuje štěstí. Tedy je dobrá každá žena, která mu toto přiblížení umožní. S nadsázkou - je jako smrt - bere všechno.

Myslíte, že roli milenky Don Juana přijímá i zdravě sebevědomá žena s dobrým rodinným zázemím a stabilní psychikou? Nebo se tak stává jen v případě rozervaných trpitelek?

Don Juan se nechová standardně, tedy může zmást i zcela normální ženu. Mýlit se je lidské. Nicméně samozřejmě v ještě větší nevýhodě jsou ty ženy, které mají nějaké problémy.

Do jaké míry determinuje příchylnost k Don Juanům ženina minulost?

Například představte si, že Váš otec by byl takový Don Juan, celý život se jako dcera snažíte takového otce pochopit, abyste ho mohla tak nějak přijmout. Samozřejmě pak pro Vás budou mít jiní Don Juani coby partneři mnohem větší atraktivitu, protože budou aktivovat přenos, budou podobní Vašemu otci. Taková žena pak udělá nejlépe, když si uvědomí zásadu: "Ten chlap se mi líbí a to je průšvih." Po opakovaném selhání je dobré se poohlédnout po partnerovi, který nemá pro danou ženu nejsilnější atraktivitu.

Jaké jsou důvody, které muže pudí ke sbírání co největšího počtu skalpů? A může jim toto chování způsobovat psychické problémy? Je vůbec takové chování u mužů přirozené?

Logika je opačná, mají psychické problémy (deprese, prázdno, chronickou nudu, mindráky, sebenenávist, propadová křivka ap.) donjuanství je jen obrannou reakcí na tyto problémy. Protože je to obrana v podstatě nefunkční, přináší jim sice krátkodobou úlevu, ale v dlouhodobém horizontu spíše komplikace. Život Woody Allena mluví za vše.

Může takový chronický Don Juan akceptovat ženu jako partnera, kamaráda nebo spolupracovníka, bez toho, aby jí považoval za potenciální oběť?

Ano, samozřejmě. Každý Don Juan má hranici, za kterou přestává určité ženy považovat za sexuální objekty. K těmto ženám se pak chová přirozeně. Každopádně před do Don Juanem není jistá žádná žena, kterou on považuje za alespoň trochu sexuálně atraktivní. To je rozdíl od normálních mužů, kteří dokáží odolávat svodům sexuálně přitažlivých žen.

Propadová křivka, co to je?

Velice zrádný jev, protože jím trpí všichni Don Juani. Je to propad atraktivity partnera pouhým přiblížením. Když je objekt nedostupný je velice lákavý, ale když se přiblíží, tak se extrémně silná láska i během několika sekund překlopí do extrémního odporu či nenávisti. Existuje bezpočet příkladů propadové křivky, od Bible (2Sa 13, 1nn.) až po Hausmanna, representanta mužského šovinismu. Následuje citát z mé knihy: Partneři a rozchody (Klimeš 2005). Místo slova manipulátor je možno si dodat v tomto případě Don Juan.:

Těžko můžeme najít názornější příklad manipulativního jednání a jeho důsledků, než je osobní svědectví představitele tzv. mužského šovinismu J. Hausmanna (1999: 13). Popisuje zkušenost, kdy usiluje o získání atraktivní dívky, a kvůli víkendu s ní obětuje setkání s kamarády – vodáky na Sázavě:

“Rozhoduji se hnát se za něčím nevídaným. Dělám ze sebe kašpara, kecám nesmysly, přitakávám jí na věci, s nimiž z hloubi srdce nesouhlasím, ohlížím se, jestli mě v této potupné situaci nikdo nevidí nebo neslyší, směji se kecům, které mě nudí, utrácím čas i peníze, ale to mi nevadí, neboť jsem v dobyvatelském transu.

Když jsem se s ní posléze miloval, říkal jsem si, jak jsem dobře udělal, že jsem se rozhodl pro ni, a namlouval jsem si, jak s ní budu celý víkend v posteli. Pak došlo k uskutečnění toho, po čem jsem tak toužil, a jako tolikrát před tím i teď se moje mysl okamžitě přehodila do reálu. “Tak kvůli tomuhle jsem nikam nejel. Jak teď odsud rychle zmizet?! Jak zamezit dalším ztrátám? Kdybych teď běžel na Florenc, ještě bych stihnul večerní oheň pod skalami a zachránil celou neděli. Co s tou ženskou budu až do zítřka dělat? Proboha, jak odsud?”

A zatím holka, pro jejíž získání bych si ještě přednedávnem olízl všech deset a kterou teď nenávidím, neboť jsem kvůli ní přišel o víkend s kamarády, se mi choulí na prsou a buduje vzdušné zámky našeho společného budoucího soužití, zatímco já usilovně přemítám, jak bych co nejrychleji zmizel. Nemaje v sobě tolik cynismu, hladím ji po všech partiích těla, které mi připadají nyní okoukané a normální, a divím se sám sobě, jak jsem ještě před pár hodinami byl ochoten za toto pohlazení obětovat cokoli. Zůstanu tedy, budu hrát až do neděle kašpara.”

V tomto citátu můžeme vypozorovat většinu důsledků manipulativních postojů k lidem. Především se jedná o trvalou frustraci a neschopnost vyjít ze svého osamocení. Když dívku dobývá, nemá ji, je nedostupná. Když ji dobude, stává se bohužel bezcennou. On je opět sám a jeho frustrace pokračuje dále. Nachází se v bludném kruhu: Na jedné straně ženy k životu potřebuje, na druhé straně je kvůli svým manipulativním postojům nikdy nemůže mít. Nerozumí však příčinám této frustrace, proto se snaží ukotvit své prožívání v jednom vymezeném extrému, tj. životu bez žen. Ale tento ideál – mužský šovinismus, je i pro něho dlouhodobě neuskutečnitelný. Je více méně trvale nespokojený se svým životem a jako reaktivní výtvor vzniká i jeho kniha.

Všimněme si, že k překlopení jeho prožívání dochází při milování, které zmenšuje psychickou vzdálenost. Zřetelně můžeme pozorovat, jak jeho prožívání přechází od snah o přiblížení přes příjemné vzrušení až do averze. Jeho oblast příjemného vzrušení je však mimořádně úzká a potěšení krátkodobé. Zřetelná ambivalence je patrná i z faktu, že zároveň cítí averzi vůči dívce, se kterou je v posteli, ale přitažlivé síly jsou stále dostatečně mocné a brání mu, aby se zvedl a odjel na Sázavu za kamarády, jak měl prve v plánu.

Legenda: Graf znázorňuje souvislosti mezi preferenčními křivkami, náladou a touhou po vybraném partnerovi. Na ose x je vzdálenost od objektu. Zatímco normální lidé se dostanou do dobré nálady, když jsou od vyvoleného objektu v optimální vzdálenosti. Manipulátoři se dostanou do dobré nálady pouze při rychlém přibližování z velké vzdálenosti, pak se objeví pozitivní hrot dobré nálady, viz prostřední hysterezní křivka. Při oddalování tento hrot chybí, je přítomna pouze úleva, která je patrná na dolní smyčce. Navíc při oddalování manipulátoři mění objekt touhy, prostě se krátkodobě zamilují do někoho jiného. Když pak zjistí, že o jejich původního partnera má například zájem někdo jiný, tak zase přesunou svůj zájem zpět a cyklus se opakuje.

Propadová křivka v Bibli (2Sa 13, 1nn)

Poznámka na okraj: Slova bratr/sestra znamenají příbuzný:

Potom se přihodilo toto: Davidův syn Abšalóm měl krásnou sestru jménem Támar. Do ní se zamiloval Davidův syn Amnón. Amnón se tak soužil, že až pro svou sestru Támaru onemocněl; byla to panna a Amnónovi připadalo nemožné něco si s ní začít. Amnón však měl přítele jménem Jónadaba, syna Davidova bratra Šimey. Jónadab byl muž velmi protřelý.

Ten se ho zeptal: "Proč tak den ode dne chřadneš, královský synu? Nepovíš mi to?"

Amnón mu odvětil: "Miluji Támaru, sestru svého bratra Abšalóma."

Jónadab mu poradil: "Ulehni na lůžko a předstírej nemoc. Tvůj otec se na tebe přijde podívat a ty mu řekneš: »Nechť přijde prosím má sestra Támar a posilní mě jídlem. Ale ať dělá ten posilující pokrm před mýma očima, abych se mohl dívat a jíst z jejích rukou.«" Amnón tedy ulehl a předstíral nemoc.

Král se na něho přišel podívat. Amnón králi řekl: "Nechť přijde prosím má sestra Támar a udělá před mýma očima dvě srdíčka, abych se z její ruky posilnil."

David poslal k Támaře do domu vzkaz: "Jdi prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu posilující pokrm."

Támar tedy šla do domu svého bratra Amnóna. On ležel. Vzala těsto, uhnětla je a před jeho očima udělala srdíčka a připravila je. Pak vzala pánev a vyklopila je před něho, ale on odmítal jíst. Poručil: "Ať jdou všichni pryč!" Všichni tedy šli pryč.

Pak řekl Amnón Támaře: "Přines ten posilující pokrm do pokojíka a já se posilním z tvé ruky." Támar vzala srdíčka, která udělala, a přinesla je do pokojíka svému bratru Amnónovi.

Když k němu však přistoupila, aby mu dala jíst, uchopil ji a řekl jí: "Pojď, spi se mnou, má sestro!"

Odvětila mu: "Ne, můj bratře, neponižuj mne! To se v Izraeli přece nedělá! Nedopouštěj se té hanebnosti! Kam bych se poděla se svou potupou? A ty budeš v Izraeli jako nějaký hanebný bloud. Promluv nyní s králem, on mě tobě neodepře."

On však na to nedal a neposlechl; zmocnil se jí, ponížil ji a spal s ní. Pak ji však Amnón začal převelice nenávidět. Nenávist, kterou k ní pociťoval, byla větší než láska, kterou ji miloval.

Amnón jí poručil: "Ihned odejdi!"

Řekla mu: "Nemám proč. To, že mě vyháníš, je mnohem větší zlo než předešlé, jehož ses na mně dopustil."

Ale on ji nechtěl slyšet. Zavolal mládence, který mu posluhoval, a poručil: "Ať ji hned ode mne vyvedou! A zavři za ní dveře."

Měla na sobě pestře tkanou suknici; takové řízy totiž oblékaly královské dcery panny. Jeho sluha ji tedy vyvedl a zavřel za ní dveře. Támar si posypala hlavu prachem a roztrhla pestře tkanou suknici, kterou měla na sobě, položila si ruku na hlavu a odcházela s úpěnlivým nářkem.

Její bratr Abšalóm se jí zeptal: "Nebyl s tebou tvůj bratříček Amnón? Ale teď, má sestro, mlč. Je to tvůj bratr, nepřipouštěj si to k srdci."

Zneuctěná Támar se usídlila v domě svého bratra Abšalóma. Když král David uslyšel o všech těchto věcech, velice vzplanul. Abšalóm už nepromluvil s Amnónem ani v dobrém ani ve zlém. Abšalóm totiž Amnóna nenáviděl, protože ponížil jeho sestru Támaru.