Recenze - PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2012
Nakladatelství: Wolters Kluwer ČR, Praha, 2012
Přeložila Olga Richterová
256 stran, lepená měkká vazba, 1. vydání
Originální název: Rolf Dobelli: Die Kunst des klaren Denkens. 52 Denkfehler die Sie besser anderen überlassen
Formální stránka:
Po formální stránce není možno knize skoro nic vytknout. Dodržena jsou všechna typografická pravidla při sazbě, vazba dobře drží. Grafické ilustrace jsou též hezké. I když se jedná o populárně naučnou knihu, obsahuje bohatý poznámkový aparát a seznam literatury pro zvídavé čtenáře, což by mělo být pravidlem i u populárně naučných knih.
Co se týká překladu je češtinsky bezvadný. Text příjemně plyne, nejsou v něm germanismy ani jako slova, ani ve větné stavbě.
Hlavní formální nedostatek spatřuji v tom, že to má být populární kniha srozumitelná pro běžného středoškoláka. Bohužel překladatelka si nevěděla rady s překlady mnoha anglických termínů a sousloví, pro které často neexistuje zaužívaný český ekvivalent. V doslovu přiznává toto dilema. Snažila se opsat anglické významy, jenže na mnoha místech nebyla důsledná a v poznámkách jsou dokonce zachované celé odstavce psané anglicky. V nadpisech kapitol někdy uvádí anglický ekvivalent, jindy ne (například anchoring).
Osobně bych viděl jako důstojné řešení dát na konec knihy tabulku s použitými termíny a navrhovaný překlad, neboť to muže sloužit pro pozdější hledání nejvhodnějších českých ekvivalentů a hlavně pomůže to lidem slabých v tom kterém cizím jazyku. Přeložit se tedy mělo vše, co bylo v knize jakémkoli cizím jazyku - od němčiny, přes francouštinu, latinu až po angličtinu. Například kdo z vás ví, co znamená latinské pořekadlo: "Rara sunt cara."?
Obsahové hledisko
S oblibou říkávám, že psychologie začíná být zajímavá, když přestává být intuitivní. Uvítal jsem proto tuto knihu, která je zatím nejúplnější sbírkou nejrůznějších myšlenkových klamů, iluzí a nevyvážeností (biasů), co znám. (I když bezpochyby by se dala ještě najít řada dalších, o kterých nemluví - intermitentní podmiňování, relativní frustrace, tradiční psychické obrany aj.) Tyto záludnosti našeho myšlení sice neustále žijeme a běžně potkáváme, ale jsme k nim slepí. Chce-li kdokoli být dobrým psychologem, musí umět diagnostikovat tyto iluze ve svém chování i u lidí kolem sebe. To se nedá objevit intuicí či empatií, to se člověk musí naučit, natrénovat.
Protože dělám převážně partnerské rozvody, které jsou vyslovenou pokladnicí klamů a iluzí, tak se mi při čtení samovolně vybavovaly příklady z praxe. Například puzení něco udělat. Když ženu podvádí partner, není to pro ni nic dobrého, ale to ještě neznamená, že je pro ni výhodné se rozvést a bláznivě se zadlužit, aby ho vyplatila ze společného bytu. Puzení k akci bývá sice palčivé, ale zdaleka ne vždy je pro člověka prospěšné. Často se vyplácí naopak nedělat nic, i když je to jaksi proti naší přirozenosti.
Právě o evoluční přirozenost člověka opírá autor vysvětlení většiny objasňovaných klamů. Uvažujeme chybně, protože se to našim předkům kdysi notně vyplácelo. Jenže svět se hodně změnil, a tak v mnohých situacích se dnes naopak vyplácí uvažovat jinak.
Celá kniha je sbírka 52 novinových článků, to jí propůjčuje i čtivost, s tím, že následuje vysvětlující a shrnující doslov. Možná je lepší si přečíst tento doslov hned na začátku, a s jeho perspektivou číst následné příklady.
Tento přístup autora - popisný výčet klamů - má však i své slabiny. Až na vyjímky nedává popisované iluze do souvztažnosti, takže hloubavý čtenář musí sám domýšlet, proč existují protichůdné klamy. Je to podobné jako s příslovými - 'mlčeti zlato' nebo 'líná huba holé neštěstí'? Při těchto úvahách pomůže čtenáři, když si uvědomí, že klamy mají zpravidla kompenzační funkci a často najdeme vždy dva protichůdné proti sobě. Například máme vyvinuté úsporné mechanismy, abychom neplýtvali energií, naproti tomu, když začneme usilovat o cíl, tak musí existovat jiná iluze, která nás pudí, abychom započaté projekty dotahovaly do konce i za cenu jistého plýtvání, tedy popření úsporných tendencí.
To je v evoluci zcela běžný jev. Například ženy by potřebovaly pro vzpřímenou chůzi malou, úzkou pánev, ale pro rození lidských mláďat s velkou hlavou naopak pánev velkou a širokou. Tedy pomocí úmrtí na dlouhých pěších cestách versus úmrtí při porodu se těžce a bolestně hledá evoluční kompromis. O těchto kompromisech autor nepíše. Pokud si občas uvědomí, že jeden jeho článek popírá druhý, tak to vysvětluje ad hoc. Proto doporučuji čtenářům, ať se sami snaží tyto protichůdné klamy identifikovat a sami najít vysvětlení, proč existují, proč se lidem v evoluční historii vyplácely? Například jako jedinci odmítáme riziko, jako skupina ho naopak ochotně podstupujeme? K čemu to je či bylo dobré?
Tuto knihu bych doporučil i studentům psychologie s tím, že by ji měli číst trochu jinak. Jednak se naučili anglické termíny zpaměti - bude se jim to hodit. Například osobně jsem kdysi dlouho hledal anglický ekvivalent pro syndrom utopených nákladů (the sunk cost fallacy). Dále ke každému článku najít další příklad ze svého života nebo z jiné oblasti psychologie. Ke každé iluzi si pak uvědomit, jakou kompenzační technikou se dá eliminovat, například jako radu pro klienta, který jím trpí. Další zásadou je, neplést si pojmy s dojmy - například první dojem se výrazně liší od tzv. halo efektu (který překladatelka chybně píše jako haló). Ale tím občas trpí i autor, že smíchává několik povrchně podobných jevů pod jeden nadpis.
Autor je ekonom a ne psycholog. Většina příkladů je z pomezí mezi ekonomií a psychologií, což je požehnání pro studenty psychologie, ale když se pouští do čisté psychologie, tak se ocitá na tenkém ledu a někdy je vidět, že nepochopil podstatu jevu, nebo nezná další psychologické teorie a souvislosti.
Například podle autora prý "jednou ze silných stránek investora George Sorose je to, že zcela postrádá kognitivní disonanci. Dokáže naprosto změnit názor během vteřiny a necítí se při tom nijak trapně." Jenže o tom, jak člověk rychle mění názory a zda se při tom cítí trapně, nemá bohužel kognitivní disonance nic společného. Navíc kognitivní disonance je právě definována tak, že člověk mění názory, pokud jsou v rozporu. Tedy nemusíme se bát o normalitu George Sorose - zřejmě mu bude kognitivní disonance fungovat stejně bezchybně jako megabolismus kyseliny citronové.
Podobně naprosto souhlasím s autorem, že opomenutí je bezpochyby stejná chyba jako aktivní čin, ale přesto - když autor mluví naivně o euthanasii, zjevně netuší, co to dělá s psychikou přeživších příbuzných, kteří si pak do nekonečna přehrávají vzpomínku na to, jak svým nejdražším říkají větu: "Vždyť ti, dědo, už v tom životě stejně o nic nejde..." V takových případech jim budou tak trochu k ničemu rady autora, že opomenutí má stejný efekt jako aktivní chyba.
Celkové hodnocení - výborně
Jedná se o velmi poctivě napsanou populárně naučnou knihu, kterou mohu s klidným svědomím doporučit všem, neboť každého pobaví, ba některé dokonce i poučí. Záleží s jakým nasazením ji budete číst a jak moc ji budete promýšlet.
Počet normovaných stran: 4,0; Počet znaků: 7248